Papež František: Kdo pomlouvá svého bratra, dopouští se téhož zločinu jako vrah
Evangelijní příběh, které vypráví o Ježíšově vystoupení v nazaretské synagoze, Svatého otce podnítilo k zamyšlení nad vratkostí lidské duše. Jakoby se nechala zmítat větrem, poznamenal v úvodu své homilie při ranní liturgii v kapli Domu sv. Marty, kde dnes (2.9.2013) po letní přestávce papež obnovil ranní eucharistie slavené za účasti vatikánských zaměstnanců. Ježíš, proslavený svými zázraky, se poprvé vrací do svého domova a Nazaretští jej zprvu vítají a oslavují. Když tesařův syn v místní synagoze přečte proroctví z Izaiáše a potvrdí, že ono konkrétní zaslíbení se toho dne naplnilo, každý s ním souhlasí. Lidé se podivují jeho slovům, plným milosti, a upírají na Ježíše svůj pohled. Až do chvíle, kdy se do srdce jednoho z obyvatel vkrade pokušení: Kde tento člověk studoval? Jaképak má školy, aby k nám mohl takto mluvit. Vždyť všichni známe jeho příbuzné a víme, že je to Josefův syn. A tento oheň se šíří dál a rozněcuje dav. Všichni v synagoze vzplanuli hněvem, citoval papež, a chtěli Ježíše shodit do propasti.
„Podívejte, jak se situace změnila. Na počátku krása a obdiv, na konci téměř zločin. Lidé chtěli Ježíše zavraždit – ze závisti a žárlivosti… A totéž se děje denně také v našem srdci, v našich společenstvích. Když se někde objeví kdosi nový, první den o něm mluvíme dobře, druhý už méně a třetí den jej pomluvami doslova sedřeme z kůže.“
Ježíš na pochybnosti svého lidu reaguje tím, že vyslovuje přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe. Ví, že lidé po něm požadují zázrak. Chybí jim víra a proto se dožadují divadla. Ježíš však není umělec ani kouzelník (Mandrake), zdůraznil papež František. Rovněž naše víra je slabá, a proto ji chceme živit zázraky. Ježíš svým krajanům jemně vytkl tento nedostatek víry a málem to pro něj znamenalo smrt. Dnešní člověk vraždí rafinovaněji – svou mluvou.
„Ti, kdo ve společenství pomlouvají své bratry a členy společenství, také chtějí vraždit. Apoštol Jan nám ve svém prvním listu, v patnáctém verši třetí kapitoly říká: „Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah“. Navykli jsme si druhé pomlouvat a klevetit, ale kolikrát se tak naše rodiny a naše společenství stávají peklem. Dopouštíme se v nich zločinu a v řeči zabíjíme své bratry a sestry.“
V těchto dnech, dodal Svatý otec, se mnoho mluví o míru. Viděli jsme hrůzné fotografie mrtvých, které usmrtily chemické zbraně. Také my však denně zabíjíme, byť bez fotografií. Naší chemickou zbraní je jazyk, klepy a pomluvy. Ďábel nám zasévá do srdce závist, kvůli níž druhé pomlouváme a ničíme tak rodiny i komunity. Tato zbraň nefunguje jedině ve společenstvích, která skutečně žijí s Pánem, a jsou tak předzvěstí ráje. Neboť, slovy apoštola Pavla z dnešního prvního čtení (1 Sol, 4,13-18) v nebi už budeme s Pánem navždycky.
„Abychom dosáhli pokoje ve společenství, v rodině, v zemi a ve světě, musíme začít tím, že budeme s Pánem. Tam, kde je Pán, není závist a zločinnost. Nejsou tam nenávist a žárlivost. Je tam bratrství. Prosme tedy Pána o to, abychom nikdy svého bratra nezabíjeli svou řečí a abychom žili s Pánem tak, jak to bude v nebi. Ať se tak stane.“
Zakončil Svatý otec svou dnešní homilii. Mše svaté se dnes účastnily různé skupinky věřících, většinou rodin. Papež v závěru pozval dopředu jednu z nich se slovy: Dnes je mimořádný den, protože nejmladší členka tohoto společenství včera přijala svátost křtu. Udělil pak malé Grétě a jejím rodičům zvláštní požehnání a nakonec požehnal všem přítomným.
