Nejdůležitější pro náš život je
rozvinout osobní vztah k Bohu.
A ten se vyjadřuje v modlitbě.
Bůh mluví, naslouchá i odpovídá
svou vlastní přirozeností.
 
Svatý Pavel nám připomíná, že se máme a můžeme „modlit bez přestání“ (1 Sol 5,17).
Aniž bychom se upínali sami na sebe nebo se odtahovali od životních výšin a nížin,
obracíme se v modlitbě k Bohu a jeho prostřednictvím jedni k druhým,
včetně těch, kdo žijí na okraji společnosti,
i těch, kdo sledují jiné než Boží cesty. [...]

Existuje ještě jeden aspekt modlitby,
na který musíme pamatovat: mlčenlivé rozjímání.
Například svatý Jan nám říká,
že chápat Boží zjevení lze nejprve nasloucháním
a pak teprve můžeme odpovídat zvěstováním toho,
co jsme slyšeli a viděli (srov. 1 Jan 1,2–3).
 
Neztratili jsme snad trochu z tohoto umění naslouchat?
Necháváme si trochu prostoru pro naslouchání šepotu Boha,
který nás volá, abychom postupovali směrem k dobru?
 
Přátelé, nemějte strach z mlčení a klidu,
naslouchejte Bohu, adorujte ho v eucharistii!
Dovolte, aby jeho slovo utvářelo cestu vaší svatosti.
 
Promluva na setkání s mládeží, New York, 19. dubna 2008

Z knížky „Na minutu s Benediktem XVI., O víře, naději a lásce“
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.