Svou vlastní povahou je modlitba sjednocením člověka s Bohem. Pokud hovoříme o její vznešenosti, je modlitba oporou světa, je mostem překlenujícím zkoušky, obranou proti pokušením, prevencí proti duchovním zápasům. Modlitba je pramenem ctností, pokrmem duše, výrazem naděje a odstraněním smutku. Modlitba ukazuje, kde se na naší životní cestě nacházíme, a je předzvěstí věčné slávy.
Tvá modlitba ať je naprosto jednoduchá. Celník a marnotratný syn se Bohu přiblížili prostřednictvím jediné věty. Modlitba je pouze jedna, ale má nejrozličnější podoby. Někteří setrvávají v Boží přítomnosti a vnímají Boha jako přítele a pána, chválí ho a prosí nikoli za sebe, nýbrž za své bližní. Jiní prosí za definitivní osvobození od pokušení za zesílení víry. Další prosí za to, aby jim byla odpuštěna všechna jejich provinění.
Před jakoukoli prosbu zařazujme ve svých modlitbách vždy upřímné díkůvzdání. Na druhé místo vkládejme vyznání hříchů a výraz upřímné lítosti. Pak můžeme Králi všech předkládat také své prosby.
Nenamáhej ale přespříliš svůj mozek tím, jakými slovy se máš modlit. Nebeskému Otci se často líbilo žvatlání malých dětí. Nechovej se k Bohu příliš familiárně. Přistupuj k němu s pokorou, pak se dobereš také větší důvěrnosti.
Náš dobrý Pastýř rád naslouchá svým přátelům, rychle vyslýchá jejich prosby a přitahuje je k sobě pouty lásky. Nikdy tedy neříkej, že ses sice dlouho modlil, ale neobdržel jsi vůbec nic. Ten nejvelkolepější dar jsi obdržel tím, že jsi mohl být sjednocen s Bohem, a že jsi v tomto stavu dokázal dlouho setrvat.
(Jan Klimak † 649, Žebřík do ráje, XXVIII, s. 188-191).
