Obětuj Bohu to, že nikdy nebudeš sklízet ovoce, to znamená, že budeš po celý život pociťovat odpor k utrpení a pokoření, že budeš vidět všechny plody dobrých tužeb a své dobré vůle bez užitku padat na zem. Pán ti dá, že v okamžiku smrti v jediné chvíli na stromě tvé duše dozrají krásné plody. (sv. Terezie od Dítěte Ježíše)
Pánu Ježíši bychom měli odevzdávat úplně všecko,
dokonce i své četné snahy,
které zůstávají zdánlivě neplodné na dlouhé dny, měsíce a roky.
Svatá Faustyna od něho kdysi uslyšela:
„Neodměňuji za úspěšný podnik,
ale za trpělivost a námahu snášenou pro mě.“
Dobrý výsledek není vždycky v dosahu našich možností,
protože je ovlivňován celou řadou činitelů,
které nezávisí vždycky jen na nás.
Když Ježíš nahlíží do lidského srdce,
zaměřuje proto svou pozornost na dvě jiná hlediska duchovního růstu:
na rozhodnost a na odvahu.
Spolu s odevzdáním by měl jít ruku v ruce také pokoj ducha.
Ježíš miluje radostné a ochotné dárce.
Je zapotřebí těmto slovům dobře porozumět.
Nejde o nějaké veselí, které by nepočítalo s životní realitou
tváří v tvář zakoušeným obtížím,
nýbrž o vnitřní pokoj, který vyrůstá
z odevzdání všeho Boží předvídající prozřetelnosti.
Takový pokoj prodchnutý dětskou pokorou ducha
dodává člověku vnitřní stabilitu a klid
dokonce i uprostřed těžkostí a neúspěchů.
