Církev musí opustit způsoby, které se vyprázdnily

Církev dnes nabízí mnoho rituálů, zvyků a tradic

Církev dnes nabízí mnoho rituálů, zvyků a tradic. Lidé se jich ale mnohdy účastní, aniž by jim dobře rozuměli. Stávají se pouhými diváky, ačkoliv to, co se koná, se jich, jejich života, jejich existence a nejhlubšího bytí hluboce týká.

Ježíš chtěl, aby se lidský život opět potkal s tím, kterého nazýval Bohem a Otcem. Chtěl nám ukázat, že tento Bůh se zajímá o život lidí. O jejich starosti, obavy, otázky a touhy. Že tomuto Bohu jde o člověka a jeho život.

Vzdalují se lidé církvi, anebo církev lidem?

„Jsou to lidé, kdo se vzdalují církvi, nebo je to spíš církev, kdo se vzdaluje lidem?“ Jazyku církve, kterým se při rituálech mluví, už rozumí stále méně lidí – je sice teologicky správný, ale právě že teologický, a s naším každodenním jazykem má málo společného. Právě proto někteří lidé vidí církev a církevní rituály jako prázdné, jako nesrozumitelné slovní slupky. Kromě toho vnímají církev jako vzdálenou životu, protože zde už nenacházejí odpovědi na otázky, které je trápí. A přitom je v církvi a v křesťanské víře tak silný potenciál!

Křesťanská víra má vést k hluboké naději a radosti, ke stabilitě, k vědomí, pochopení a vnímání, že naše existence není náhodná, že každý z nás je chtěný a smí být takový, jaký je – bez ohledu na rasu, příjem, pohlaví nebo náboženství. Pro mnohé křesťany je ale důležitější to, co kdo smí a nesmí, než to, aby žili v radosti a zvali lidi k radostným rituálům, které by je oslovily. Úbytek lidí v církvi je výzvou: Změňte smýšlení! Nesuďte ty, kteří odcházejí, a nesoustřeďte se jen na ty věrné, kteří zůstávají. To není řešení. Místo toho se ptejme těch, kteří odcházejí nebo chtějí odejít: Co vám chybí? Co potřebujete? Tak jako se Ježíš ptal lidí: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ (Lukáš 18,41).

Církev musí opustit způsoby, které se staly slupkou bez obsahu

Církev musí opustit způsoby, které se vyprázdnily, staly se slupkou bez obsahu. Církev by se měla odhodlat, musí se odhodlat přestat úzkostlivě zachovávat a uchovávat jen to minulé, chce-li znovu objevit radost a život v plnosti.

Je naléhavě třeba, aby církev pod popelem opět objevila žár. Žárem je původní, živé Ježíšovo poselství, povzbuzení a přitakání životu, které bylo během času zasypáno. Podobně jako v době Ježíšově i my jsme přidávali další a další  nejrůznější pravidla.  V takovémto těsném korzetu mnozí dnes nemohou dýchat, pocítit svobodu, kterou ve skutečnosti Ježíšovo poselství přináší.

Stejně tak i každý jednotlivec smí a musí přestat vykonávat zvyky a rituály, které mu už neprospívají a neodpovídají jeho situaci. Proto by se každý z nás měl stále znovu ptát, jestli zvyky a rituály, které koná, jsou pro něj přínosné, nebo jestli je dělá jen ze setrvačnosti. A když v nich ustane, je otázka, jestli to je z nechuti nebo z lenosti.