V těchto únorových dnech roku 1950 byl komunisty sadisticky utýrán k smrti P. Josef Toufar - farář z Číhoště. Zemřel 25.2.1950 na druhé výročí komunistického puče v Československu. Ale umlčet se ho komunistům nepodařilo…
Obyčejný kněz, který spojoval lidi
Toufar byl obyčejný, ale otevřený, aktivní a vstřícný vesnický kněz. Do svých působišť přinášel nový pastorační styl, kdy měl blízko ke všem lidem, nejenom ke věřícím. Zastával se i lidí v nouzi, mnohým pomáhal v sociální oblasti, dokonce fyzicky vypomáhal i při žních. Ve svých působištích byl tím, kdo spojuje lidi a společnost.
Komunista prohlásil: „Toufar udělal z obyvatel věřící lidi“
Působení Josefa Toufara bylo ale trnem v oku nastupující komunistické moci a ideologii, která v něm oprávněně viděla svého konkurenta, neboť Toufar v praxi činil to, co komunisté jen slibovali. Když se pak jednalo o odstranění Toufara z jeho původního místa působení ve farnosti Zahrádka u Ledče, prohlásil komunista Hoskovec – okresní osvětový inspektor: „Ten Toufar udělal z obyvatel Zahrádky věřící lidi“. Nakonec byl přemístěn do malé obce Číhošť.
Duchovní odkaz Josefa Toufara
V Číhošti Toufar pokračoval ve své službě, jak byl zvyklý. Jinak to ani neuměl. Jeho duchovní odkaz by se dal shrnout do několika posledních promluv v jeho životě:
Naše cesta je cesta křížová, ale před námi jde Kristus
„Kříž je znamením naší spásy. Kříž jde celým naším životem, od kolébky až k hrobu… Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Ano, přátelé moji, jsme zde v slzavém údolí a naše cesta je cesta křížová. Před námi jde ale Kristus Spasitel a my jdeme v jeho šlépějích…“ (25.9.1949) „… Pro nebe jsme stvořeni. A pro nás pro všechny je tam místo.“ (1.11.1949)
Uprostřed vás stojí, kterého neznáte
11.12.1949 Josef Toufar v kostele v Číhošti káže na téma „Uprostřed vás stojí, kterého neznáte“. Při této promluvě se na svatostánku začal pomalu kývat křížek. Tato událost vyvolala pozdvižení – jak u lidí, tak u komunistů. Do Čihoště proudí velké množství lidí. Komunisté běsní.
V modlitbě nacházet sílu
Na Silvestra 1949 pak Josef Toufar káže: … „I nám ustavičně hrozí otevřená tlama smrti… Žijme tak, jako bychom měli již dnes zemřít…“
Toufarův odkaz symbolicky zakončuje jeho zcela poslední promluva (při pohřbu Kateřiny Hoskovcové 27.1.1950): „… Došla svého cíle, hrobu. … Její tělo tolik vytrpělo, bylo ztrýzněno. … Často jsme se divili, kde se v jejím slabém těle vzalo tolik síly, tolik odvahy. Kde brala sílu? Ty její slabé ruce uměly dobře pracovat, ale uměly se i dobře sepnout k dobré modlitbě a v ní nacházely sílu, že mohla říci se sv. Pavlem: vše mohu v tom, který mě posiluje. … Život se s ní nemazlil a křížků jí nakládal Pán tolik, že padala a klesala, ale nezoufala, neboť dobře věděla, že jde tak jen za tím, který prohlásil: Kdo nebere kříže svého a nejde za mnou, není mne hoden. … Poslední čas tolik vytrpěla… Každé pohnutí jí způsobovalo tolik bolestí. Smrt již vyla vykoupením z jejích hrozných bolestí.
Neutuchající zájem o Josefa Toufara
Odkaz Josefa Toufara – odkaz evangelia - se komunistům nepodařilo zničit ani umlčet. Svědčí o tom například obnovený zájem o jeho život a poselství. Do povědomí široké veřejnosti vstoupil příběh Josefa Toufara především vydáním knihy Miloše Doležala „Jako bychom dnes zemřít měli“. Kniha musela být pro obrovský zájem následně mnohokrát dotištěna.
Velký zájem o poselství Josefa Toufara se tak například projevil i ve zcela zaplněném komunitním centru při kostele Krista Spasitele na pražském Barrandově, kde proběhla zajímavá a poutavá beseda s autorem knihy Milošem Doležalem takřka symbolicky na svátek „Hromnic“ 2.2.2023. V tento den se totiž v celé církvi připomíná:
Kristus jako Světlo k osvícení národů,
které žádná tma nemůže pohltit…
