Zamyšlení ke svátku práce
U vchodu obchodního domu s potřebami pro domácí kutily visel nápis: „Kutilové, komplexy stranou! Titanic zkonstruovali profesionálové, zatímco archu Noemovu postavil amatér.“
U vchodu obchodního domu s potřebami pro domácí kutily visel nápis: „Kutilové, komplexy stranou! Titanic zkonstruovali profesionálové, zatímco archu Noemovu postavil amatér.“
Noe a byrokracie
V roce 2009 přijde Bůh za Noem, který bydlí jen několik kilometrů od moře, a říká mu: „Země je znovu plná lidského násilí a sobectví, takže musím zasáhnout. Postav archu a ze všeho, co žije, vezmeš pár do archy, aby zůstali s tebou naživu. Do archy vezmeš také několik dobrých lidí. Máš na to šest měsíců, než povolám mraky a déšť, který bude trvat čtyřicet dní a čtyřicet nocí.“
O šest měsíců později se Bůh dívá a vidí, jak se Noe prochází po dvoře svého domu, ale archa nikde.
„Noe,“ varuje Bůh, „již brzy povolám mraky a déšť, kde máš archu?“
„Odpusť mi Bože,“ prosí Noe, „ale časy se změnily. V dnešní době potřebuji k tomu, abych mohl začít budovat archu, povolení ke stavbě. Bojoval jsem několik měsíců s požárním technikem, který ode mě chtěl popis požárního zabezpečovacího systému. Během toho se proti mně spojili moji sousedé, protože jsem porušil pravidla využití dvora, když jsem tam chtěl stavět archu. Tím bych jim totiž zakryl výhled. Museli jsme jít na městský úřad, abychom se nějak dohodli. Potom stavební úřad požadoval rozpočet na dopravu archy k moři. Marně jsem se jim snažil vysvětlit, že moře bude u archy a ne naopak, nechtěli mi to věřit. Získat dřevo v potřebné kvalitě byl další problém. Asociace na ochranu životního prostředí se sdružily, aby zabránily pokácení stromů. Pokusil jsem se jim vysvětlit, že všechno to dřevo by sloužilo na záchranu světa, ale nepomohlo to. Když jsem začal shromažďovat dvojice různých druhů zvířat, členové Greenpeace a Ligy na ochranu zvířat mě obvinili, že divoká zvířata zavírám do příliš malých prostorů a
tak je týrám. Ve stejné době jsem projednával s úřadem práce zaměstnávání dobrovolníků na stavbě archy. Začal jsem je najímat, protože mi odbory zakázaly zaměstnat mé vlastní syny. Úřad argumentoval tím, že musím zaměstnávat pracovníky pro stavbu archy kvalifikované a pokud možno členy odborů. K tomu všemu mi finanční úřad zablokoval všechna bankovní konta, a to na základě obvinění, že se připravuji prchnout ilegálně ze země. Kvůli tomu mě sledovali i celníci, kteří tvrdili, že jsem chtěl překročit hranice nebezpečným způsobem. Tak promiň, můj Bože, ale nevím, jestli by mi na postavení archy stačilo deset let.“
V té chvíli se mraky rozplynuly a na nebi se objevila nádherná duha. Noe pozvedl hlavu k nebi a zeptal se: „Ty nezničíš svět?“
„To je zbytečné“, odpověděl Bůh, „byrokracie si vystačí sama.“
Se svolením zpracováno podle knížky Potká jezuita františkána…, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Více o knížce:
Vtipy a humorné historky z křesťanského prostředí jsou někdy převzaty z tradičních vyprávění nebo ze životopisů svatých, jindy jsou zcela vymyšlené. Hned v úvodu autoři vysvětlují, proč si zvolili právě toto téma: „Prostě jsme měli chuť se smát. Myslíme si, že s trochou úsilí lze na zemi najít spoustu příležitostí pro zasmání. Navíc nám připadá, že Bůh sám je zdrojem radosti. A když se Bůh sdílí lidem, sdílí s nimi i svou radost… A radost a humor k sobě patří.“
Kniha je doplněna obrázky Jana Heraleckého.
V roce 2009 přijde Bůh za Noem, který bydlí jen několik kilometrů od moře, a říká mu: „Země je znovu plná lidského násilí a sobectví, takže musím zasáhnout. Postav archu a ze všeho, co žije, vezmeš pár do archy, aby zůstali s tebou naživu. Do archy vezmeš také několik dobrých lidí. Máš na to šest měsíců, než povolám mraky a déšť, který bude trvat čtyřicet dní a čtyřicet nocí.“
O šest měsíců později se Bůh dívá a vidí, jak se Noe prochází po dvoře svého domu, ale archa nikde.
„Noe,“ varuje Bůh, „již brzy povolám mraky a déšť, kde máš archu?“
„Odpusť mi Bože,“ prosí Noe, „ale časy se změnily. V dnešní době potřebuji k tomu, abych mohl začít budovat archu, povolení ke stavbě. Bojoval jsem několik měsíců s požárním technikem, který ode mě chtěl popis požárního zabezpečovacího systému. Během toho se proti mně spojili moji sousedé, protože jsem porušil pravidla využití dvora, když jsem tam chtěl stavět archu. Tím bych jim totiž zakryl výhled. Museli jsme jít na městský úřad, abychom se nějak dohodli. Potom stavební úřad požadoval rozpočet na dopravu archy k moři. Marně jsem se jim snažil vysvětlit, že moře bude u archy a ne naopak, nechtěli mi to věřit. Získat dřevo v potřebné kvalitě byl další problém. Asociace na ochranu životního prostředí se sdružily, aby zabránily pokácení stromů. Pokusil jsem se jim vysvětlit, že všechno to dřevo by sloužilo na záchranu světa, ale nepomohlo to. Když jsem začal shromažďovat dvojice různých druhů zvířat, členové Greenpeace a Ligy na ochranu zvířat mě obvinili, že divoká zvířata zavírám do příliš malých prostorů a
tak je týrám. Ve stejné době jsem projednával s úřadem práce zaměstnávání dobrovolníků na stavbě archy. Začal jsem je najímat, protože mi odbory zakázaly zaměstnat mé vlastní syny. Úřad argumentoval tím, že musím zaměstnávat pracovníky pro stavbu archy kvalifikované a pokud možno členy odborů. K tomu všemu mi finanční úřad zablokoval všechna bankovní konta, a to na základě obvinění, že se připravuji prchnout ilegálně ze země. Kvůli tomu mě sledovali i celníci, kteří tvrdili, že jsem chtěl překročit hranice nebezpečným způsobem. Tak promiň, můj Bože, ale nevím, jestli by mi na postavení archy stačilo deset let.“
V té chvíli se mraky rozplynuly a na nebi se objevila nádherná duha. Noe pozvedl hlavu k nebi a zeptal se: „Ty nezničíš svět?“
„To je zbytečné“, odpověděl Bůh, „byrokracie si vystačí sama.“
Se svolením zpracováno podle knížky Potká jezuita františkána…, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.Více o knížce:
Vtipy a humorné historky z křesťanského prostředí jsou někdy převzaty z tradičních vyprávění nebo ze životopisů svatých, jindy jsou zcela vymyšlené. Hned v úvodu autoři vysvětlují, proč si zvolili právě toto téma: „Prostě jsme měli chuť se smát. Myslíme si, že s trochou úsilí lze na zemi najít spoustu příležitostí pro zasmání. Navíc nám připadá, že Bůh sám je zdrojem radosti. A když se Bůh sdílí lidem, sdílí s nimi i svou radost… A radost a humor k sobě patří.“
Kniha je doplněna obrázky Jana Heraleckého.
