Dikasterium pro klérus vydalo 13. dubna 2025 dekret, kterým aktualizuje pravidla pro přijímání a používání finančních darů věřících – takzvaných intencí – za slavení mší svatých na konkrétní úmysly. Církev tímto krokem reaguje na současné pastorační výzvy: chce upevnit důvěru věřících, prohloubit duchovní porozumění eucharistické oběti a zároveň předejít jakémukoli zneužívání či dojmu obchodování s posvátným. Nové normy vstoupí v platnost o Velikonoční neděli 20. dubna 2025.

Zvyk, který je třeba chránit

Nová úprava se týká jednoho z nejkonkrétnějších způsobů, jak se věřící podílejí na životě církve – žádostí o sloužení mše svaté za živé nebo zemřelé. Tento velmi starý zvyk má hluboké pastorační a duchovní kořeny a až dosud se řídil pravidly, která na jedné straně zajišťovala věrnost úmyslu žadatelů a na druhé straně chránila před rizikem zneužití.

V textu se uvádí, že věřící se prostřednictvím oběti chtějí těsněji spojit s eucharistickou obětí tím, že k ní připojují i svou vlastní oběť a přispívají k potřebám církve, zejména pak k obživě jejích služebníků. Tak jsou „těsněji spojeni s Kristem, který se sám obětuje, a v jistém smyslu jsou uvedeni do hlubšího společenství s ním“. Jedná se o praxi, kterou církev „nejen schvaluje, ale i podporuje“.

Dekret, který upřesňuje a sjednocuje normy obsažené již v dokumentu Mos iugiter z roku 1991, vznikl jako reakce na některé problematické jevy, především v souvislosti s tzv. „kolektivními“ úmysly – tedy slavením jedné mše svaté na více úmyslů současně.

Výslovný souhlas žadatelů je nezbytný

Dikasterium vedené kardinálem Lazarem You Heung-sikem stanoví, že pokud tak rozhodne provinční rada nebo shromáždění biskupů dané provincie, mohou kněží přijmout více darů od různých věřících a spojit je do jednoho „kolektivního“ úmyslu. To je však možné pouze tehdy, pokud byli všichni dárci o této skutečnosti předem informováni a výslovně s ní souhlasili. V opačném případě – pokud výslovný souhlas chybí – se má vždy za to, že nebyl dán, a nelze ho nijak předpokládat.

Dekret současně zdůrazňuje, že každé křesťanské společenství má pokud možno nabízet možnost denního slavení mše svaté na jediný úmysl. Kněz však může slavit i mše s kolektivními úmysly – avšak z přijatých darů si smí ponechat denně pouze jeden, tedy ekvivalent jednoho úmyslu.

Svátosti pro nejchudší a podpora misií

Dekret zároveň potvrzuje již dříve platné zásady: kněz nesmí kromě stanovených darů požadovat žádné další příspěvky za udělování svátostí a vždy se má vyvarovat toho, aby chudí byli kvůli své situaci o svátosti připraveni. Diecézní biskup pak může podle konkrétních okolností rozhodnout o přesměrování darů na podporu potřebných farností, a to jak ve vlastní diecézi, tak jinde – především v misijních oblastech.

Bdělost a prevence přestupků

Biskupové a faráři jsou vybízeni k pečlivému dohledu nad tím, aby každý úmysl a dar byly řádně zaznamenány ve zvláštních registrech. Má být rovněž jasně rozlišováno mezi slavením mše svaté na konkrétní úmysl (byť hromadný) a pouhou vzpomínkou při bohoslužbě slova nebo v určitém momentu eucharistické slavnosti. Přijímání darů za tyto „vzpomínky“ je výslovně označeno za „vážně nedovolené“ a může vést k disciplinárním nebo trestním opatřením.

Přezkum za deset let

Dikasterium pro klérus nakonec oznamuje, že deset let po vstupu těchto pravidel v platnost proběhne jejich přezkum. Cílem bude ověřit praktické uplatňování norem a případně provést jejich aktualizaci.