Čtyřicáté číslo časopisu Studia theologica otvírají tři historické studie. Jitka Jonová opět sleduje postavu slavného olomouckého arcibiskupa Kohna, tentokrát již popisuje závěr jeho života a místo posledního odpočinutí („Rezignovaný olomoucký arcibiskup Theodor Kohn a jeho pobyt v Ehrenhausenu“).
Martin Weis ve své provokativně nazvané studii „Nebezpečný svatý Jan Nepomuk Neumann“ zpracovává události spojené se svatořečením (19. 6. 1977) tohoto prachatického rodáka – aktivitu církve, obavy a protiakce komunistického režimu i návštěvu „turistů z Kalifornie“, kde světec působil jako misionář. Přílohu studie tvoří pastýřský list čtený u příležitosti kanonizace 15. 5. 1977 ve všech kostelech Českobudějovické diecéze. Studie vychází u příležitosti 150 let od úmrtí tohoto světce.
I další příspěvek od Tomáše Fabera zůstává v jihočeském regionu, sleduje ale události o něco starší: „Zmocněnci Ministerstva školství, věd a umění (MŠVU) na biskupské konzistoři v Českých Budějovicích v letech 1949–1956“.
Dále se dostáváme na pole filosofie. Tomáš Machula ve své studii „Interpersonální dialog jako východisko metafyziky“ představuje filosofii nedávno zesnulého newyorského profesora Williama Norrise Clarka, SJ. Clarke bývá řazen mezi tomisty, ale tuto filosofii se snažil propojovat s podněty moderní a současné filosofie, zejména personalismu.
Jan Samohýl si jako téma pro svůj článek vybral „Ateismus a druhé Boží přikázání“. Snaží se v něm vzít vážně podněty filosofického ateismu a propojit je s židovskou interpretací Desatera, konkrétně zákazu zobrazování Boha.
Jindřich Šrajer přispívá k diskusi o léčbě neplodnosti svým článkem „Asistovaná reprodukce a pohled katolické církve“. Podává přehled postojů magisteria k jejím jednotlivým technikám a snaží se ukázat, jak k nim křesťan může přistupovat.
Konečně v poslední studii se Roman Míčka ptá: „Kdo vlastní klíče k interpretaci sociální nauky církve?“ Ukazuje, jak některé politické strany začleňují sociální učení církve do svého programu, ale také jak si ho neoprávněně přivlastňují i přes varování Druhého vatikánského koncilu: „nikomu není dovoleno dovolávat se církevní autority výlučně ve prospěch svého názoru“ (GS 43).
Ani v tomto čísle nechybí recenze na knihy: Ctirad Václav Pospíšil, Ježíš Kristus – Pravda dějin: Trojiční a christologická teologie dějin (Jiří Vogel), Zdeněk Vojtíšek, Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí (Ctirad Václav Pospíšil), Dinseh D’Souza: Křesťanství a ateismus úplně jinak (Ctirad Václav Pospíšil); Denisa Červenková – Albert-Petr Rethman (ed.), Islám v českých zemích (Jaroslav Franc); Josef Bartoň, Moderní český novozákonní překlad: Nové zákony dvacátého století před Českým ekumenickým překladem (Pavel Jäger); Ivan Iljin, Hegelova filosofie jako nauka o konkrétnosti Boha a člověka (Rastislav Němec).
Časopis uzavírá Krátké ohlédnutí za kardinálem Špidlíkem od Luisy Karczubové, Michala Altrichtera a Pavla Ambrose a přehled české Špidlíkovy bibliografie.
www.studiatheologica.eu
I další příspěvek od Tomáše Fabera zůstává v jihočeském regionu, sleduje ale události o něco starší: „Zmocněnci Ministerstva školství, věd a umění (MŠVU) na biskupské konzistoři v Českých Budějovicích v letech 1949–1956“.
Dále se dostáváme na pole filosofie. Tomáš Machula ve své studii „Interpersonální dialog jako východisko metafyziky“ představuje filosofii nedávno zesnulého newyorského profesora Williama Norrise Clarka, SJ. Clarke bývá řazen mezi tomisty, ale tuto filosofii se snažil propojovat s podněty moderní a současné filosofie, zejména personalismu.
Jan Samohýl si jako téma pro svůj článek vybral „Ateismus a druhé Boží přikázání“. Snaží se v něm vzít vážně podněty filosofického ateismu a propojit je s židovskou interpretací Desatera, konkrétně zákazu zobrazování Boha.
Jindřich Šrajer přispívá k diskusi o léčbě neplodnosti svým článkem „Asistovaná reprodukce a pohled katolické církve“. Podává přehled postojů magisteria k jejím jednotlivým technikám a snaží se ukázat, jak k nim křesťan může přistupovat.
Konečně v poslední studii se Roman Míčka ptá: „Kdo vlastní klíče k interpretaci sociální nauky církve?“ Ukazuje, jak některé politické strany začleňují sociální učení církve do svého programu, ale také jak si ho neoprávněně přivlastňují i přes varování Druhého vatikánského koncilu: „nikomu není dovoleno dovolávat se církevní autority výlučně ve prospěch svého názoru“ (GS 43).
Ani v tomto čísle nechybí recenze na knihy: Ctirad Václav Pospíšil, Ježíš Kristus – Pravda dějin: Trojiční a christologická teologie dějin (Jiří Vogel), Zdeněk Vojtíšek, Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí (Ctirad Václav Pospíšil), Dinseh D’Souza: Křesťanství a ateismus úplně jinak (Ctirad Václav Pospíšil); Denisa Červenková – Albert-Petr Rethman (ed.), Islám v českých zemích (Jaroslav Franc); Josef Bartoň, Moderní český novozákonní překlad: Nové zákony dvacátého století před Českým ekumenickým překladem (Pavel Jäger); Ivan Iljin, Hegelova filosofie jako nauka o konkrétnosti Boha a člověka (Rastislav Němec).
Časopis uzavírá Krátké ohlédnutí za kardinálem Špidlíkem od Luisy Karczubové, Michala Altrichtera a Pavla Ambrose a přehled české Špidlíkovy bibliografie.
www.studiatheologica.eu
