Není snadné vysvětlit tajemství Nejsvětější Trojice dětem a vlastně ani dospělým. Je to jedno z největších tajemství naší víry. Jak už napovídá samotné pojmenování, tato skutečnost naší víry zůstává zahalena tajemstvím. Jeden z mých profesorů teologie nám často citoval Jacquese Maritaina: „Tajemství není něco, kde není co chápat, ale něco, kde je toho na pochopení příliš.“ Bůh je tajemstvím, jehož objektivní realita nekonečně přesahuje kapacitu našeho chápání.

Jednoduché obrazy napříč dějinami: voda, láska

Napříč celými dějinami se mnoho kazatelů pokoušelo najít jednoduché obrazy, které by tajemství Boží Trojice vysvětlovaly.

Někteří si pro svou metaforu vypůjčili vodu, H2O – její kapalné skupenství, tedy tekoucí voda, představuje Otce, pevné skupenství čili led je obrazem pro Syna a konečně plynné skupenství čili pára představuje Ducha svatého.

Ve 4. století ve svém díle O Trojici vychází svatý Augustin ze základní myšlenky „Bůh je láska“, s jejíž pomocí vysvětluje jedinečnost každé ze tří osob:

  • Otec je „milujícím“, tedy zdrojem lásky
  • Syn je „milovaným“, tedy tím, který lásku přijímá
  • Duch svatý je samotnou „Láskou“, tedy spojením mezi Otcem a Synem.

Jde o překrásný obraz, který nás noří do samého srdce Božího tajemství. Později jej převzal i svatý Tomáš Akvinský a mnoho jiných teologů.

Podobenství o slunci

Svatý Efrém Syrský, jáhen a učitel církve, který žil rovněž ve 4. století, používal k vysvětlení Trojice jiný obraz: „Slunce, to je Otec, paprsek, to je Syn, a světlo a teplo jsou Duch svatý.“  Já osobně mám tuto metaforu nejradši.

Slunce

Slunce je Otec. Nikdo ho nemůže spatřit, dokonce ani si ho představit. Už jste se někdy zkusili podívat přímo do slunce? Bez slunečních brýlí to nejde, a podobně nikdo nemůže spatřit Boha, ani ho zobrazit. „Boha nikdy nikdo neviděl.“ (J 1,18)

Paprsek

Sluneční paprsek je Syn. Sluneční paprsek můžeme snadno zahlédnout, když prozařuje nějakou místnost. Zvlášť když není moc uklizeno. Můžeme zahlédnout zrnka prachu tančící ve světle slunečního paprsku. Prach představuje naši lidskost: „Prach jsi a v prach se navrátíš.“ (Gn 3,19)

Ježíš na sebe vzal naše lidství a skrze Něj můžeme lépe pochopit Otce, o kterém Ježíš říká: „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.“ (J 1,18) „Kdo vidí mne, vidí Otce.“ (J 14,9)

Ale podobně jako se paprsek po chvíli z místnosti vytratí, tak se i Ježíš vrátil ke svému Otci.

Světlo a teplo

Zůstává nám Duch svatý. On je světlem a teplem. Uprostřed té nejmrazivější zimy můžeme mít pocit, že slunce už se neukázalo celé měsíce, a přitom stále nad mraky vyzařuje své světlo i teplo, jinak by se planeta Země proměnila v obří ledové pole. Podobně i když máme pocit, že Bůh je někde v dálce nad mraky, prostřednictvím Ducha svatého nás ve skutečnosti stále zahřívá a osvěcuje svou nevtíravou přítomností.

Tři aspekty slunce

Můžeme tedy rozlišit slunce, paprsek i světlo a teplo, ale přitom víme, že tvoří jeden celek, že patří k sobě. Podobně můžeme rozlišit tři osoby Svaté Trojice: Otce, Syna a Ducha svatého, a přitom víme, že je jen jeden Bůh.

 

Pomocí našeho podobenství o slunci můžeme také vysvětlit zvláštní roli Panny Marie a světců.

Měsíc

V církevní tradici se říká, že Maria je „světlem luny pro naše kroky“. Luna je zvláštní tím, že nezáří sama o sobě, ale pouze odráží světlo slunce. A přitom pro život lidí hraje klíčovou roli, protože nám svítí během noci, když už slunce zapadlo. Maria má právě takovou roli. Panna Maria není Bůh – vše, co nám může dát, přijímá od Boha. Ale během našeho pozemského života nás provází jako naše laskavá matka nocí víry.

Vitráže

Co se týče světců, kdysi jeden kněz provázel děti kostelem u příležitosti slavnosti Všech svatých. Postupně jim vyprávěl o všech vitrážích, které zobrazovaly životy svatých. Slunce přes ně zrovna zářilo, takže hrály všemi barvami. Na konci prohlídky jim položil otázku: „Tak děti, poví mi někdo, kdo jsou to svatí?“ Jedno z dětí zvedá ruku a odpovídá: „Svatí jsou ti, přes které září světlo!“

Nechme se tedy naplnit jasem Nejsvětější Trojice,
abychom se i my mohli stát „světlem světa.“ (Mt 5,14)