V evangeliu, je výraz, který mne vždycky oslovuje: „Vy jim dejte jíst!“ (Lk 9,13). Kdo jsou ti, kterým dát jíst? Odpověď nacházíme na začátku evangelního úryvku. Jsou to zástupy lidí. Ježíš stojí mezi lidmi, které přijímá, mluví k nim, stará se o ně a prokazuje jim Boží milosrdenství; vybral si z nich dvanáct apoštolů, aby byli s Ním a vstupovali spolu s Ním do konkrétních situací světa. A lidé jej následují, naslouchají Mu, protože Ježíš mluví a jedná novým způsobem, má autoritu toho, kdo je autentický a důsledný, mluví a jedná opravdově, rozdává naději, která přichází od Boha, a zjevuje Tvář Boha, který je láska. A lidé radostně chválí Boha.
Tento večer jsme oním zástupem z evangelia my a také se snažíme následovat Ježíše, naslouchat Mu, vstupovat do společenství s Ním v eucharistii, doprovázet Jej a nechat se od Něho doprovázet. Ptejme se: jak následuji Ježíše? Ježíš mluví mlčky v tajemství eucharistie a pokaždé nám připomíná, že následovat Jej, znamená vycházet ze sebe samých a činit ze svého života nikoli svůj majetek, nýbrž dar pro Něho a pro druhé.
Odkud vychází pobídka, kterou Ježíš adresuje učedníkům, aby dali zástupům najíst? Vychází ze dvou stran: Nejprve od zástupů, které následovaly Ježíše, nyní se ocitly pod širým nebem, daleko od obydlených míst, zatímco se stmívá. A potom z obav učedníků, kteří žádají Ježíše, aby lidi rozpustil a nechal je jít do okolních vesnic, hledat si jídlo a nocleh (srov. Lk 9,12). Učedníci tedy chtějí nesnáze lidu řešit tím, aby byl rozpuštěn a každý se staral sám o sebe. Kolikrát jen máme jako křesťané toto pokušení! Nebereme na sebe potřeby druhých a propouštíme je se zbožným rčením: „Bůh ti pomáhej!“ Ježíšovo řešení však míří jiným směrem, který je pro učedníky překvapením: „Vy jim dejte jíst!“ Ale jak můžeme dát my najíst takovým zástupům? „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby, ledaže bychom šli a nakoupili jídla pro všechny tyto lidi.“ Ježíš však neklesá na mysli a pokyne učedníkům, aby všechny rozsadili ve skupinkách po padesáti lidech, pozvedl oči k nebi, požehnal, lámal chléb a dával učeníkům, aby jej podávali lidu. Je to chvíle hlubokého společenství: zástup hladovějící po Pánově Slovu, je nyní sycen životodárným chlebem. A všichni byli nasyceni, poznamenává evangelista.
Dnes večer jsme také u stolu Páně, u stolu eucharistické oběti, ve které nám On znovu dává Svoje tělo, zpřítomňuje jedinou oběť Kříže. Nasloucháme Jeho Slovu, sytíme se Jeho Tělem a Jeho Krví a On způsobuje, že ze zástupů vytváříme společenství, z anonymního davu komunitu. Eucharistie je svátostí společenství, která nás vyvádí z individualismu, abychom společně žili v následování Pána, ve víře v Něho. Měli bychom si tedy všichni před Pánem klást otázku: jak prožívám eucharistii? Anonymně nebo jako moment opravdového společenství s Pánem a také spolu s mnoha bratřími a sestrami, kteří jsou u téhož stolu? Jaké je naše slavení eucharistie?
Z homilie papeže Františka na Boží Tělo,
baz. sv. Jana na Lateránu (30.5.2013)
