„Znovu spustit sítě a obejmout svět nadějí evangelia“… „Sněme o (...) církvi jako o bezpečném přístavu pro každého, kdo čelí křižovatkám, ztroskotáním a bouřím života!“ K tomuto vyzval papež František biskupy, kněze a řeholníky Portugalska při nešporách v lisabonském klášteře „Mosteiro dos Jerón“ve středu 2. srpna 2023.
Ježíš po neúspěšném lovu ryb vyzval apoštoly
opět vyplout na moře a rozhodit sítě
Papež František portugalské duchovenstvo povzbudil k překonávání duchovní únavy, pocitů rezignace a pesimismu tváří tvář skandálům v církvi i dalším obtížím. Použil přitom obraz apoštolů, které Ježíš po neúspěšném lovu ryb vyzval opět vyplout na moře a rozhodit sítě: „Někdy na naší cestě života v církvi můžeme pocítit (...) únavu, když se zdá, že v rukou držíme jen prázdné sítě. (...) Je to pocit, který je dost rozšířený v zemích starobylé křesťanské tradice, procházejících mnoha společenskými a kulturními změnami a stále více poznačených sekularismem, lhostejností vůči Bohu, rostoucím odstupem od praktikování víry. Tady je nebezpečí, že nás přemůže světáckost. A často je tento pocit zvýrazněn zklamáním a hněvem, který někteří pociťují vůči církvi, někdy kvůli našemu špatnému svědectví a skandálům, které znetvořily její tvář a které vyžadují pokorné a neustálé očišťování, počínaje výkřikem bolesti obětí, které je třeba vždy přijmout a vyslechnout .
Ale když se cítíme znechuceni (...), hrozí nám, že vystoupíme z lodi a zapleteme se do sítí rezignace a pesimismu. Důvěřujme Ježíšovi v tom, že on nadále bere svou milovanou Nevěstu za ruku a zvedá ji. Proto musíme své námahy a slzy přinést Pánu a potom čelit pastoračním a duchovním situacím tak, že se jim postavíme s otevřeným srdcem a společně zažijeme novou cestu vpřed. Když jsme znechuceni, opouštíme, ať už vědomě nebo ne zcela vědomě, apoštolskou horlivost, ztrácíme ji a stáváme se jakýmisi „funkcionáři posvátna“. Je velmi smutné, když se člověk, který zasvětil svůj život Bohu, stane „úředníkem“, obyčejným správcem věcí. Je to velmi smutné.“
Papež vyzval
ke spiritualitě restartu
Papež vyzval duchovní osoby ke spiritualitě restartu. Jak řekl, „takový je život: padnout a začít znovu. (...) Přijměte Ježíšovu ruku.“ „Bratři a sestry, to, co prožíváme, je určitě těžké období, ale Pán se dnes této církve ptá: „Chceš vystoupit z lodi a ponořit se do zklamání, nebo mi chceš dovolit nastoupit a dovolit, aby se kormidla opět ujala novost mého Slova ? Chceš se jen držet minulosti, kterou máš za sebou, nebo chceš opět nadšeně spustit sítě k rybolovu?“ To je to, co od nás Pán žádá: probudit neklid pro evangelium.“
Nebát se druhého Ježíšova volání – i k tomu papež povzbudil duchovní osoby Portugalska. Zároveň je vyzval nevzdávat se v době potíží a neutíkat se do minulosti: „Když si člověk příliš zvykne a začne ho všechno nudit a poslání se mu stane jakýmsi ´zaměstnáním´, je čas dát prostor druhému Ježíšovu volání, které nám vždy adresuje. Volá nás, abychom kráčeli, volá nás, aby nás přetvořil. Nebojte se tohoto druhého Ježíšova volání. Není to iluze, je to On, který opět klepe na dveře. A můžeme říci, že je to „dobrý“ neklid, když se necháme svést druhým Ježíšovým voláním (...).“
Znovu spustit sítě
a obejmout svět nadějí evangelia
„Znovu spustit sítě a obejmout svět nadějí evangelia: k tomu jsme povoláni! Není čas zůstat stát a vzdát se, zakotvit loďku na břehu nebo se poohlížet zpět; nesmíme před touto dobou utíkat, protože nás děsí, a utíkat se k formám a stylům minulosti. Ne, toto je čas milosti, který nám Pán dává, abychom se odvážili vyplout na moře evangelizace a mise.“
„Abychom mohli opět spustit sítě na moře, musíme opustit břeh zklamání a nehybnosti, přejít od postoje rezignace k víře“, zdůraznil papež. Zároveň vyzval vrátit se k modlitbě adorace, přičemž konstatoval: „Jedině v adoraci, jen před Pánem člověk znovu objeví chuť a vášeň pro evangelizaci.“
„Vydávejme se na moře beze strachu; nebojme se čelit otevřenému moři, protože uprostřed bouře a protivětru nám vychází vstříc Ježíš, který říká: „Vzchopte se, to jsem já, nebojte se!“ (Mt 14, 27).“
Papež mluvil i o potřebě pracovat v pastoraci společně: „Církev je synodální, je to společenství, vzájemná pomoc, společná cesta. Na lodi církve musí být místo pro každého: všichni pokřtění jsou povoláni nastoupit na palubu a spustit své sítě, osobně se zavázat k ohlašování evangelia. (...) Je to velká výzva, zejména v kontextech, ve kterých jsou kněží a zasvěcené osoby unaveni, protože ačkoli pastorační potřeby rostou, je jich stále méně.“
Svatý Otec přítomných vyzval vyhýbat se lamentování i světáckosti a pozval je stát se rybáři lidí: „Evangelium je vlastně ohlašováním života v moři smrti, svobody ve víru otroctví, světla v propasti temnoty.“
Jak zdůraznil papež, církev je zde pro všechny: „Prosím, nedělejte z církve celnici: sem vstupují spravedliví, ti, kteří jsou dobře situovaní, ti, kteří jsou dobře ženatí, a všichni ostatní venku. Ne. To není to, čím církev je. Spravedliví i hříšníci, dobří i zlí, všichni. A pak, ať nám Pán pomůže, abychom to vyřešili." (...) „Nejprve ať pocítí Ježíšovo pozvání a pak přijde pokání, pak přijde Ježíšova blízkost."
