Po smrti papeže Jana Pavla II. (2. 4. 2005) a před volbou nového papeže (Benedikta XVI.) pronesl kapucín Raniero Cantalamessa, kazatel papežského domu, kolegiu kardinálů rozjímání „o problémech církve v současné chvíli a o osvícené volbě nového papeže“. Uvádíme zde několik myšlenek z jeho promluvy:
Sebestředná či „Duchostředná“ pastorace
„Jakákoli pastorační iniciativa, jakékoli misijní působení, jakýkoli náboženský podnik, konkláve nevyjímaje, se může stát buď Babylónskou věží, nebo Letnicemi. Je Babylónskou věží, snaží-li se někdo prosazovat sebe sama, chce-li se zviditelnit; a je Letnicemi, usiluje-li o Boží slávu a o příchod jeho království.“
Církev jako alternativa
„Církev musí zaměřit své síly více na to, aby dala ve světě vzniknout skutečné alternativě prostřednictvím společenství, které možná bude představovat menšinu, avšak které objevilo ‘zákon Ducha Svatého, který dává život v Kristu’.“
Probuzení charismat
„Lumen gentium navrátilo do srdce církve charismata. Pán to chtěl prostřednictvím této koncilní konstituce potvrdit, protože poté jsme v církvi skutečně prožívali probuzení charismat.“
Neopouštět jedinečnost Ježíše Krista
„Mnozí se domnívají, či dokonce pokládají za nutnost upustit od trvání na jedinečnosti Ježíše Krista, aby bylo možno vést dialog s jinými náboženstvími. Jenomže zvěstovat Ježíše jako Pána znamená zvěstovat právě jeho jedinečnost. Křesťanství a papež na prvním místě dnes čelí výzvě, jak sloučit upřímnou účast v mezináboženském dialogu s neochvějnou vírou v univerzální poselství spásy Ježíše Krista.“
