Vrcholový kříž
Při každém výstupu na nějakou horu jednou přijde poslední délka lana, poslední zub hřebene nebo poslední travnatá stráňka a pak už je to tady. Přestože ledový vítr znepříjemňuje chvíle odpočinku a cáry mlhy zakrývají pohled do údolí, dosažení nejvyššího bodu hory je svátkem, protože cesta je u konce.
Každá z těch nesčetných cest a cestiček, na které se my lidé vydáváme, je završena hodnocením jejího smyslu. Hledáme smysl všeho, co činíme a oč usilujeme, nemůžeme jinak, než jít životem s vědomím cíle, ať je to prospěch, ke kterému směřujeme, setkání s člověkem, nebo pomoc člověku, jež povzbudí i nás samotné, ať je to zotavení, které potřebujeme, nebo i sklenice piva, která nás čeká na chatě a ta může být, jak známo, silnou motivací. Potřebujeme vidět smysl každé cesty. Uvedené příklady se však týkají krátkých etap – nalézání dílčího smyslu dění.
Tam nahoře, kde končí svět a kde už jen nad námi táhnou oblaka po širokém nebi, z pohledu do hloubky a do šíře vyvstává otázka po smyslu celku. Občas to zakusí téměř každý, i když si to vědomě nepřizná: Hledání smyslu veškerenstva je rozhodující. Ten, kdo nedokáže tušit, cítit, zaslechnout tento základní smysl, uvěřit v něj a nést si jej v srdci, pro toho je vlastně sporná i smysluplnost jednotlivých úseků. Čím má být detail, postrádá-li význam celek? Proto je otázka, zda vystoupíme na vrchol smyslu a zažijeme smysl vrcholu, otázkou životního štěstí.
Kříže na nesčetných vrcholech hor představují poslední, všeobjímající smysl všech cest: spasitelnou lásku Nekonečného. A proto vrcholový kříž sděluje mnohem více než geodetický údaj, který mi se strohou precizností oznamuje, že se momentálně nacházím v nadmořské výšce 3354 metrů…
