Překonat stadium narcismu – zásadně nutné pro manželství
Pro manželství je zásadně nutné, aby člověk při svém růstu a zrání překonal stadium narcismu, které si z dětství může nést stále s sebou. Potřebuje se dostat do stavu, v němž je schopen dávat bez braní. Kdy je schopen dělat něco pro druhého, ačkoliv z toho sám nic nemá.
Láska není jen zalíbení, nějaká citová excitace, ať už typu romantického, nebo nějakého jiného. Pravá láska – to je rozhodnutí se pro druhého člověka, které musí přestát nejen nepříjemné zásahy z vnějšku, ale i špatnou náladu, omrzelost, neúspěch. Končí-li schopnost lásky k bližnímu ve chvíli, kdy někoho rozbolel zub, vynadal mu šéf, kdy ho vyhodili ze zkoušky nebo když se ho jeho protějšek nějak dotkl, potom to není láska, ale pouhé zalíbení, a to ještě jen pro příjemné chvíle. Na tom manželství stát nemůže.
Umět žít i sám
Jakkoli je manželství párovým vztahem, kde oba mají mnohé prožívat společně, je třeba s malou nadsázkou říci, že v manželství může dobře žít jenom člověk, který je schopen také žít sám. Tedy člověk, který druhému stále „nevisí na krku“, což je chvíli milé a po čase únavné. Je to rub toho, co se říká o celibátu, že totiž celibát je schopen dobře žít jen ten, kdo by byl schopen žít i v manželství.
Kdo se o sebe pořád jen bojí, není schopen lásky
U věřícího člověka je důležitým momentem také souvislost mezi jeho láskou k člověku a láskou k Bohu. V žádném případě by nemělo jít o konkurenční vztah. Protože láska k Bohu a láska k bližnímu, to je jedna a táž schopnost realizovaná jen různým způsobem.
Nikdy nelze věřit tomu, že někdo je sice schopen milovat Boha, ale není schopen milovat člověka. Jestliže člověk není schopen milovat lidi, pak není schopen milovat ani Boha, protože za obojím stojí schopnost vyjít ze sebe sama. Kdo se ale o sebe pořád jen bojí, kdo má strach pustit si někoho do srdce, aby se tím nezničil, kdo se obává, že má stále všeho míň než ostatní, kdo prostě zůstává pořád takto obrácený do sebe, ten není schopen ani lásky k Bohu, ani k bližnímu. I když dokáže někomu poplést hlavu, i když se někým nadchne, není to ještě zdaleka vztah, který překoná všechny překážky.
Aby byl člověk schopen skutečné lásky, musí se otevřít, musí vyjít sám ze sebe. Teprve když toto dokáže, je naděje, že naváže plnohodnotný vztah a vytrvá v něm. Je-li člověk ve svém psychickém růstu nějak poškozen, či doslova zmrzačen, tedy není-li schopen vyjít sám ze sebe a otevírat se okolnímu světu, pak je to situace pro manželství velice nebezpečná. Může sice uzavřít manželství, ale bude to vztah velmi problematický a je otázkou, zda vydrží.
