Přebytek soli činí jídlo nechutným,
a stejně tak nedostatek i přebytek světla zabraňuje vidět

Ježíš svěřil svým učedníkům obrovské poslání: „Vy jste sůl země, vy jste světlo světa.“ (Mt 5,13-16). Tato přirovnání nás vedou k zamyšlení nad naším jednáním, protože jak nedostatek, tak přebytek soli činí jídlo nechutným, a stejně tak nedostatek i přebytek světla zabraňuje vidět. Jediný, kdo z nás opravdu může udělat sůl, jež dává chuť a chrání nás před zkažením, a světlo, jež osvěcuje svět, je Kristův Duch.

Biřmování dotvrzuje křest

Biřmování znamená „utvrzení“ (z latinského confirmatio), protože dotvrzuje křest. Součástí obřadu biřmování je proto také obnova křestního vyznání, kdy biřmovanci jsou povoláni obnovit sliby, které kdysi učinili jejich rodiče a kmotři. Nyní oni sami vyznávají víru církve a jsou připraveni odpovědět „věřím“ na otázky, které jim položí biskup.

Duch svatý – dárce rozmanitých darů

Po obnově křestního vyznání vztahuje biskup ruce nad biřmovance a prosí Boha, aby jim udělil svatého Ducha Utěšitele. Je pouze jeden Duch (1 Kor 12,4), ale sestoupením na nás přináší s sebou dary moudrosti, rozumu, rady, síly, poznání, lásky a bázně. Podle proroka Izaiáše (11,2) těchto sedm ctností Ducha sestoupilo na Mesiáše, aby naplňoval své poslání. Také svatý Pavel vyjmenovává ovoce Ducha, jímž je „láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost (Gal 5,22). Jediný Duch rozdává rozmanité dary, které obohacují jedinou církev. Je Původcem různosti a současně Stvořitelem jednoty.

Vzkládání rukou a pomazání vonným olejem

Podle tradice dosvědčené apoštoly je Duch udělován vzkládáním rukou (srov. Sk 8,15-17). Aby bylo vylití Ducha pronikajícího ty, kteří jej přijímají, vyjádřeno lépe, bylo k tomuto biblickému gestu záhy přidáno také pomazání vonným olejem, zvaným křižmo (směs olivového oleje a vonného balzámu), který se dnes užívá na Východě i na Západě. Tento olej je terapeutická i kosmetická látka, která vsáknutím do těla hojí rány a provoní údy. Pro tyto vlastnosti ho biblická i liturgická symbolika přijala jako výraz působení Ducha svatého, který posvěcuje a proniká pokřtěného a zdobí jej charismaty.

Svátost se uděluje pomazáním křižmem, které koná biskup na čele biřmovance a pak vzkládáním rukou a pronesením slov: „Přijmi pečeť daru Ducha svatého.“ Duch svatý je dar, neviditelně darovaný dar, a křižmo jeho viditelnou pečetí. Biřmovanec, který je vonným olejem poznamenán na čele křížem, přijímá nesmazatelný duchovní „otisk“, který jej dokonale připodobňuje Kristu a uděluje mu milost šířit mezi lidmi jeho „životodárnou vůni“ (2 Kor 2,15).

Dostáváme proto, abychom dávali

Dar Ducha svatého dostáváme proto, abychom dávali, nikoli proto, abychom si dary uschovali uvnitř, jako by naše duše byla skladištěm. Máme je přinášet druhým. V tom spočívá křesťanský život. Duch svatý tedy působí odpoutanost od našeho „já“, od našeho „malá domů“, abychom se otevřeli komunitnímu „my“. Máme se stávat nástrojem, jenž zprostředkovává dar Ducha ostatním.

Církev jsme my všichni

Poslání církve ve světě se rozvíjí prostřednictvím všech, kdo jsou její součástí. Nejen papež, biskupové a kněží, ale v církvi jsme všichni a všichni máme o druhé pečovat. Církev totiž musíme chápat jako živý organismus, tvořený lidmi, které známe a s nimiž kráčíme, a nikoli jako abstraktní a vzdálenou strukturu. Biřmování nás váže k všeobecné církvi, rozptýlené po celém světě, ale zároveň zapojuje biřmovance aktivně do života místní církve, k níž náležejí, v čele s biskupem, který je nástupcem apoštolů. Právě proto je biskup původním udělovatelem biřmování, protože je to on, kdo začleňuje biřmovance do církve.

Dar Ducha svatého a pokoje

Začlenění do církve výstižně završuje znamení pokoje, které uzavírá obřad biřmování. Biskup každému z biřmovanců říká: „Pokoj s tebou.“ Odkazuje tak k pozdravu učedníkům onoho velikonočního večera, naplněného Duchem svatým (J 20, 19-23). Při biřmování dostáváme Ducha svatého a pokoj; pokoj, který máme přinášet druhým.