Americký kardinál Fulton Sheen upozorňuje, že právě tím, že člověk vytěsní a vyloučí svou osobní vinu, má potřebu přenášet své skutečné, byť nepřiznané, viny na druhé. Čím víc popírá svůj vlastní hřích, tím víc chyb nachází na druhých. Takový člověk pak shání drby, loví senzace, pomlouvá a vše kritizuje.
 
Navíc lze také hříchu uvyknout, že už si ho člověk neuvědomuje a vědomí jeho vážnosti klesá. Sem mířil Ježíš svou okřídlenou větou: "Kdo jsi bez viny, první hoď kamenem" (Jan 8, 7).

Každý člověk nějak pociťuje následky svého hříchu a pokud jej nezpracuje, hledá pak úlevu v únikových božstvech a únikových návycích jako jsou alkohol nebo drogy. Obviňuje vše kolem sebe: manželku / manžela, práci, přátele, poměry. Nepřiznává si svůj hřích.
 
Ježíš neodsoudil Magdalénu potýkající se se svou sexualitou ani kajícího zloděje, který nedovedl odolat pokušení cizího majetku, tedy určitou lidskou špatnost. Hněvali ho a napadal tzv. slušné, se sebou spokojené lidi, potěšené, že našli někoho horšího, než jsou sami.

Nestačí ovšem jen hřích analyzovat (toho by byla také dobře schopná psychologie nebo psychiatrie), aby se jen probudilo vědomí viny, ale je třeba hřích léčit.