Pokud se naučíme naslouchat hlasu stvoření, zaznamenáme v něm určitý nesoulad. Na jedné straně je to sladká píseň oslavující našeho milovaného Stvořitele, na druhé straně truchlivý výkřik oplakávající špatné zacházení od nás lidí.         

Sladká píseň stvoření           

Sladká píseň stvoření nás vybízí k praktikování ekologické spirituality, která je vnímavá pro Boží přítomnost v přírodním světě. Je to výzva, abychom svou spiritualitu založili na láskyplném vědomí toho, že nejsme izolováni od ostatních tvorů, ale s ostatními bytostmi vesmíru tvoříme úžasné univerzální společenství. Zejména pro Kristovy učedníky posiluje takováto zářivá zkušenost vědomí o tom, že „všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest“ (Jan 1,3). Všichni se můžeme modlit ve velké katedrále stvoření a těšit se z „velkého kosmického chóru“ nesčetných tvorů, kteří zpívají Bohu chválu. A můžeme se tak připojit ke svatému Františkovi z Assisi  a zpívat: „Buď pochválen, můj Pane, se všemi svými tvory“ a spolu se žalmistou zpívat „Všechno, co dýchá, ať chválí Hospodina!“ (Ž 150,6).                

Truchlivý výkřik stvoření

Bohužel, tuto sladkou píseň doprovází truchlivý výkřik. Nebo spíše sbor truchlivých výkřiků.  Za prvé, je to sestra matka země, která křičí. Kvůli svévolnosti našich konzumních výstřelků sténá  a prosí nás, abychom ji přestali zneužívat a ničit. Pak jsou to různá stvoření, která křičí. Vydáni na milost a nemilost despotické lidské sebestřednosti, která je protipólem Kristova ústředního místa v díle stvoření, vymírají nesčetné druhy a navždy přestávají chválit Boha. Ale jsou to také ti nejchudší z nás, kdo křičí. Chudí lidé, kteří jsou vystaveni klimatické krizi, nejvíce trpí dopady sucha, povodní, hurikánů a vln veder, jež jsou stále intenzivnější a častější. Rovněž křičí naši bratři a sestry  z domorodých národů. Kvůli dravým ekonomickým zájmům jsou jejich původní území napadána  a devastována ze všech stran a vydávají výkřik, který stoupá k nebi. A konečně křičí i naše děti. Ohroženy krátkozrakým sobectvím s obavami žádají nás dospělé, abychom udělali vše, co je v našich silách, a zabránili kolapsu ekosystémů naší planety nebo ho alespoň omezili.                                         

Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království!

Když slyšíme tyto truchlivé výkřiky, musíme činit pokání a změnit škodlivý životní styl a způsob života. Evangelijní výzva „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království!“ (Mt 3,2), vyzývající k novému vztahu s Bohem, od samého počátku předpokládá také jiný vztah k druhým lidem a ke stvoření. Upadající stav našeho společného domova si zaslouží stejnou pozornost jako jiné globální výzvy, jakými jsou vážné zdravotní krize a válečné konflikty. Povolání střežit Boží dílo je podstatnou součástí ctnostného života. Nepředstavuje něco volitelného ani nějaký druhotný aspekt křesťanského života.                                                 

Jako věřící lidé cítíme zodpovědnost rovněž za to, abychom svým každodenním chováním jednali v souladu s touto potřebou konverze. Nejde však jen o jednotlivce, ale i o celé společenství národů. Například summit o klimatu COP27, který se bude konat v listopadu 2022 v Egyptě, představuje další příležitost, jak společně podpořit účinné naplnění Pařížské dohody.

1. září – 4. října: Čas pro stvoření

„Naslouchej hlasu stvoření“ je téma a výzva letošního „Času pro stvoření“. Toto ekumenické období začíná 1. září Světovým dnem modliteb za péči o stvoření a končí 4. října slavností svatého Františka. Je to zvláštní doba pro všechny křesťany, zaměřená na to, aby se společně modlili  a pečovali o náš společný domov. Tato výzva je příležitostí k rozvíjení naší „ekologické konverze“, k níž nás vybídl již papež Jan Pavel II., abychom tak odpověděli na „ekologickou katastrofu“, kterou předpověděl svatý Pavel VI. již v roce 1970.

Zpracováno podle poselství papeže Františka
ke Světovému dni modliteb za péči o stvoření (1. září 2022)