Když jsem před čtyřiceti lety studoval dokumenty II. vatikánského koncilu, zaujala mě v liturgické konstituci jedna úžasná věta: “Když (církev) slaví jednotlivá tajemství vykoupení, otvírá věřícím bohatství mocných činů… takže je neustále v jistém smyslu zpřítomňuje, aby se s nimi věřící setkávali…“ (SC 102).
 
Byl jsem touto větou nesmírně osloven, poněvadž jsem si uvědomil, že slavení liturgického roku, zvláště jeho vrcholu – Velikonoc – není jen vzpomínkou na historické události v minulosti, připomínkou, jak se udály, ale jejich zpřítomněním! Prototypem takového způsobu slavení je vlastně největší „úkon“ církve, sama eucharistie, mše svatá, která není pouze vzpomínkou na poslední večeři Páně nebo opakováním oběti Kristova života na Kalvárii, ale je jejím zpřítomněním přes propast času, která nás dělí od oné krvavé události v den před velkou Sobotou. To je možné proto, že zmrtvýchvstalý „Kristus je stále přítomen ve své církvi…, je přítomen v mešní oběti jak v osobě sloužícího kněze, neboť tentýž nyní přináší oběť skrze službu kněží, který se tenkrát obětoval na kříži…“(SC 7).

To je tedy základní postoj, s jakým chceme plodně slavit slavné velikonoční triduum /třídení/, večerní eucharistii na Zelený čtvrtek, oslavu kříže Kristova na Velký pátek, kdy On nemůže nebýt přítomen jako ten, který na sebe tehdy vzal natrvalo a nesl všechny naše bolesti a utrpení (Iz 53, 11).

Snad nejsilněji lze prožívat Velikonoce v obřadech Bílé soboty, ve slavnosti vzkříšení, které je naprostým vrcholem všeho slavení křesťanské víry. Na těchto obřadech nejlépe září ono zpřítomnění: v obřadech oslavujeme Kristovo historické zmrtvýchvstání svěcením ohně a velikonoční svíce, znamení zmrtvýchvstalého Krista, vnášením světla (symbolizujícího vstup Zmrtvýchvstalého) do temného chrámu a slavným hymnem Exsultet na světlo velikonoční svíce, na světlo Kristovo.

Ale tato krásná oslava největší historické události dějin – přemožení smrti – by nestačila, kdyby se zároveň neslavilo její zpřítomnění- naše zmrtvýchvstání ve slavnostně udělovaném křtu, ve zpřítomnění a přivlastnění si onoho Kristova zmrtvýchvstání… Každé nedělní slavení eucharistie (neděle je dnem vzkříšení) je úžasným zpřítomněním Velikonoc.

Ať letošní velikonoční slavení v tomto duchu nás naplní novým světlem, které onoho nedělního rána po sobotě vstoupilo do světa, abychom mohli být jeho nositeli.

/Poznámka: SC - Sacrosantum Consilium - Konstituce o posvátné liturgii/

Převzato z www.kardinal.cz


Ptejte se kardinála Vlka na Velikonoce
Jaký je význam Velikonoc?
Proč slavit Velikonoce každý rok?
Proč se někteří lidé netěší na Velikonoce
tak jako na Vánoce?
Proč jsou Velikonoce nejvýznamnějším
křesťanským svátkem?
Jak s užitkem prožít křesťanské Velikonoce?

Na tyto a další otázky se můžete ptát kardinála Miloslava Vlka v on-line rozhovoru, který proběhne v pondělí před Velikonocemi 17. 3. 2008 od 11:00 hod. Otázky lze klást již nyní...
Zde vložit otázku  ...