Kdysi mi jeden starý kamarád řekl: „Otče, ztrácím zrak, brzy už nebudu moci prokazovat nikomu žádnou službu. A služba druhým lidem už léta dává smysl mému životu!“ Tehdy jsem mu odpověděl: „To není pravda, že už nebudeš moci nikomu prokázat službu. I v poslední minutě svého života se ještě budeš moci usmát na toho, kdo ti přinese tvé jídlo – a tím mu prokážeš skutečnou službu, protože tvůj úsměv mu pomůže, aby to, co má dělat, dělal dobře a s chutí po celý zbytek dne.“
Pro křesťany je Bůh Láska. Poklad věřícího člověka je pak v radosti z jistoty, že je milován a že se může učit milovat. Mě život naučil, že žít znamená dostat trochu času, abychom využili svou svobodu, naučili se milovat, a připravili se tak k věčnému setkání s Věčnou láskou. Byl bych rád, kdybych mohl tuto jistotu nabídnout těm, kteří přijdou po mně, jako dědictví. Tato jistota je klíčem k mému životu i k mým skutkům.
Zpracováno podle knížky „Abbé Pierre Testament“,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství. Redakčně upraveno.
Text tohoto článku si můžete stáhnout k vytištění ve formátu: pdf.
