„Stejně tak je proti spravedlnosti, když se převádí na větší a vyšší společenství to, co mohou vykonat a dobře provést společenství menší a nižší.“ To je klasická definice subsidiarity ze sociální encykliky Quadragesimo anno. A právě historii subsidiarity, jejím různým konceptům i využití v sociální nauce církve a v Evropské unii věnuje Roman Míčka svůj článek „Je možné zachránit princip subsidiarity?“
Také Michal Opatrný se zaměřil na aktuální společenské otázky. Ve své studii „Teologická reflexe praxe“ si klade otázku: V jakém poměru k sobě stojí sociologie a teologie? Nebo přesněji: Jaký je vztah mezi náboženskou sociologií a pastorální teologií?
Karel Statečný (1870–1927) patřil k nejvýznamnějším představitelům Českobudějovické diecéze, kteří po první světové válce vstoupili do nově vzniklé církve Československé. Jeho studia, ktežské působení a odchod z katolické církve popisuje Martin Weis v textu lakonicky nadepsaném „Karel Statečný v letech 1890–1924“. Neméně zajímavou postavu českého myslitele připomíná také Adam Mackerle: „Johann Jahn, katolický biblista a orientalista doby osvícenství“.
Ve Studia theologica nemůže chybět ani biblická exegeze. Vojtěch Brož vykládá jednu epizodu z Ježíšova vystoupení o slavnosti stánků, kterou nazývá „Ježíšův spor s Jeruzalémany (Jan 7,25–30)“.
V rubrice „Diskuse“ polemizuje Eva Hrdinová poeticky nazvaným příspěvkem „O nadšencích a vzdělaných teolozích aneb ještě jednou k jednomu překladu“ s Waleriánem Bugelem a jeho kritikou nového překladu liturgie svatého Jana Zlatoústého.
Recenze: Ctirad V. Pospíšil, Různé podoby české trinitární teologie a pneumatologie 1800–2010 (Vojtěch Novotný); Ľuboslav Hromják, Lo slavismo cattolico di Leone XIII e gli Slovacchi (1870–1903) (Jitka Jonová); Pavel Hošek, Židovská teologie křesťanství (Jan Samohýl), František Štěch: Tu se jim otevřely oči (Tomáš Veber).
