Synoda jako Exodus (z Egypta)

Poznámky P. Josefa Prokeše k přednášce na konferenci o synodalitě 12.10.2021, KTF UK Praha.

SPOLEČNÁ CESTA DÁL 

Jak nás může cesta Exodu inspirovat na společné cestě naší církve

Synodalita – společná cesta. Někde se nacházíme, a zároveň máme jít dále. Na tuto cestu nás zve sám Ježíš, proto jsme církví. „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření.“ Mk 16,15 Použijeme jako obraz příběh vyjití Izraele z egyptského otroctví do zaslíbené země.

1) CESTA ODNĚKUD NĚKAM

Začínáme v otroctví Egypta. Máme mnoho práce, ale vše je jenom k tomu, abychom přežili. Prázdné farnosti, fary k opravení. Jakoby toho stále přibývá. Faraón zvětšuje požadované výkony. Otroctví – jde o přežívání, o práci. Máme co jíst a co pít. Nemáme svobodu, rozvoj, spíše přežíváme, přečkáváme čas. Stárneme. Jako kdyby nám někdo zabíjel další generaci. Podobně jako v Egyptě. Otroci jsou stejní. Často stejně ostříhaní, stejné oblečení. Potlačení jedinečnosti. Svobody. Nejde o lid, spíše o masu. Když už se snažíme vyjít, je to jen horší. Koncil, který to otevřel, začal pojmenovávat, jakoby způsobil ještě větší zmatek. Podobně jako v Egyptě. Máme jít do zaslíbené země. Církev radosti, hojnosti. Oplývající vínem a mlékem. Církev, která má co světu dát. Církev, která žije jako lid. Realizuje dary jednotlivců.

2) JDOU VŠICHNI

Z Egypta odchází celý rod Izraele. Nejen elita, ti nejlepší. Společná cesta se týká skutečně všech. Nikdo se neztratí. Nikdo se nezachrání sám. Potřebujeme se navzájem. Faraon chce pustit jen muže, ale Mojžíš s Aronem to odmítají. Ex 10,11 – „Vy muži si jděte a služte Hospodinu, když o to tak stojíte.“ Společná cesta církve, hledání toho, jak dál, se netýká jen kněží. Aron a Mojžíš mohli spokojeně odejít, ale nejdou sami.

3) IMPULZ K VYJITÍ

Jak je to vůbec napadlo? Všichni v tom žijí, možná na to nadávají, ale moc neví, jak na to. Je potřeba impulz, Mojžíš, prorok, který slyší Boží povolání a jde za tím. Kdo dnes? Papež, další pastýři, proroci dnešní doby. Jejich povolání není lehké. A není lehké v nich rozpoznat hlas Boží a skutečně se tedy vydat na cestu, kterou nutně doprovází mnoho otázek a pochybností. Ex 3,13 – „Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím?“ I Mojžíš potřebuje korekci. I jeho povolání zraje. Musí jít v Boží síle. Pokud je to jen jeho síla, moc to nefunguje. Mojžíš je ve svém povolání vychováván ostatními i Bohem (například u zabití Egypťana).

4) LID JE SLOŽENÝ Z MALÝCH SKUPIN

Nejde o masu, ale o lid. Ten vzniká postupně. Důležité jsou malé skupinky, domy. Ex 12,4 – „Kdyby byla rodina malá a na beránka by nestačila, přibere si každý souseda, který bydlí nejblíže jeho rodiny, aby doplnil počet osob. Podle toho, kolik kdo sní, stanovíte počet na beránka.“ Docela přesné „jak“. Způsob malých skupin. Více než rodina. Otevřenost. Deset lidí ke stolu. Kritérium blízkosti. Území. Ne nějaká preference, kdo je můj oblíbenec. Starám se o ty nejbližší z rodiny, ale zároveň mám oči otevřené i kolem, do farnosti. Při vycházení, při společné cestě, znát i lidi mimo svoji rodinu. Umět si hledět do tváře. Znát jména. Děje se to po domech. A později ve stanech. Ne v chrámě.

5) HOD BERÁNKA

Začíná se Hodem beránka. V síle tohoto pokrmu jdou. Není to elitní večeře pro vítěze. Je to start. Jděte ve jménu Páně. Vyslání na společnou cestu dál. Eucharistie, ze které se vychází. V její síle. Není cílem.

6) JAKMILE VYJDOU, ZAČNOU PROBLÉMY

Od prvního kroku se nedaří. Moře, pronásledující armáda, sucho, poušť. Zaslíbená země není za hranicemi Egypta. Izrael musí nutně přejít cestu pouští. Jako refrén zní – proč jsme nezůstali doma.  Proč se nevrátit do staré dobré osvědčené církve 18. století. František s nějakými těmi novotami jen přináší zmatky, ubývá nás. Koncil všechno pobořil a zničil. Je třeba se vrátit před něj. Utrpení není špatné. K této etapě církve to patří. (Biskup Jiří Paďour – co nic nestojí, za nic nestojí.

7) POCHYBNOSTI A SAMOTA MOJŽÍŠE

Mojžíš – často stojí sám před Hospodinem. Jaké musely být jeho pochybnosti. Pro pastýře to není vůbec lehké. Jsou v lidu, ale zároveň i mimo. Role kněží a biskupů je na této společné cestě také hodně v pohybu – pochybnosti, osamocení, potřeba hluboké modlitby.

8) POTŘEBA POMOCI OSTATNÍCH

Ex 18,13-23 - Tchán Jitro. „Jakým způsobem to s lidem jednáš? Proč sám sedíš a všechen lid kolem tebe stojí od rána do večera? Není to dobré, jak to děláš. Poslechni mě, poradím ti, a Bůh bude s tebou.“ Záleží na tom úspěch celé cesty. „Jestliže se podle toho zařídíš, budeš moci obstát, až ti Bůh vydá další příkazy. Také všechen tento lid dojde na své místo v pokoji.“ Někdo mimo dává Mojžíšovi zpětnou vazbu. Pro společnou cestu církve je třeba přijímat impulzy ze světa. Synodalita nás neodděluje od společnosti. Potřebujeme sociologii, psychologii, další vědy. Umět naslouchat, zvát, předávat zodpovědnost. Organizační stránka není jen něco vedlejšího. Záleží na tom schopnost naplnit celou cestu. Otázka schopnosti rozpoznat své dary. Nabídnout se Mojžíšovi k dispozici.

9) CO NÁS NA TÉTO CESTĚ OHROŽUJE

Reptání – neřeknu věci přímo. Ve stanech (Dt1). Vytváří to špatnou náladu. Kolik věcí se k Mojžíšovi doneslo až později. Lži. Poplašné zprávy. Berou odvahu. (Dt1) Nostalgie. Hrnce masa, zelenina. Izraelci zapomenou, co tam bylo špatné. Chtějí se vrátit. Za cibuli vymění všechno.

10) CO NÁS NA TÉTO CESTĚ POSILUJE

Ex 17 – Voda ze skály – křest – každý pokřtěný může žít ze síly křtu. Boží slovo – Opírej se o to, co ti řekl Bůh, ochrana proti strašení. Manna – Každý den znovu a na kolenou. Denní modlitba, eucharistie. Připomínat si to, co Hospodin již učinil. Navazujeme na odvážné. Předcházející generace jen neudržovaly. Odvážně vycházely.

KONKRÉTNĚ K NAŠÍ SPOLEČNÉ CESTĚ

Poznámky z vademecum
Je třeba mít čas na sdílení. Mít pokoru k naslouchání a zároveň odvahu k mluvení. Otevřenost pro novost, ochota změnit názor. Otevřenost pro změny. Je třeba rozlišování – cvičit ho v konkrétních věcech. Opustit předsudky a stereotypy. Církev naslouchající nemá hotové odpovědi. Překonat klerikalismus. Ne iluze soběstačnosti. Překonat ideologie. Vzbuzovat naději. Snít, trávit čas budoucností.

Nástrahy a pokušení
Vést, místo nechat se vést Bohem. Soustředit se jen na sebe a na své starosti. Vidět pouze problémy. Soustředit se pouze na struktury. Nedívat se za viditelné omezení církve. Ztratit zaměření na cíle synodálního procesu. Propadnout konfliktu a rozdělení. Místo synody vytvářet parlament. Naslouchat pouze těm, kteří už jsou do církve zapojeni.