Jsme povoláni, takoví, jací jsme

My, Ježíšova církev, jsme společenstvím povolaných: nejsme společenstvím těch lepších, to ne, všichni jsme hříšníky, ale jsme povoláni, takoví, jací jsme. Trochu se nad tím v srdci zamysleme: jsme voláni takoví, jací jsme, s problémy, které máme, s omezeními, která máme, s ohromnou radostí, s touhou být lepší, s touhou vítězit. Jsme povoláni takoví, jací jsme. Přemýšlejte o tom. Ježíš mě volá takového, jaký jsem, ne takového, jaký bych chtěl být. Jsme společenstvím Ježíšových bratrů a sester, synů a dcer téhož Otce.

Nikdo není zbytečný!

Mladí přátelé, dovolte mi, abych vám, kteří jste alergičtí na faleš a prázdná slova, jasně řekl: v církvi je místo pro každého! Nikdo není zbytečný, pro každého je místo. Takoví, jací jsme, všichni. A Ježíš to říká jasně, když posílá apoštoly, aby pozvali lidi na hostinu člověka, který ji připravil, říká: „Jděte a přiveďte všechny, mladé i staré, zdravé i nemocné, spravedlivé i hříšníky: všechny“. V církvi je místo pro každého. „Otče, ale já jsem chudák…, já jsem bídná, je tu pro mě místo?“. Je zde místo pro každého! Všichni společně, každý ve svém jazyce, opakujte se mnou: „Všichni, všichni!“

Pán otevírá svou náruč

A taková je církev, je Matkou všech. Je zde místo pro všechny. Pán neukazuje prstem, ale otevírá svou náruč. To nás nutí přemýšlet: Pán neukazuje prstem, ale objímá nás všechny. Ukazuje nám to Ježíš na kříži, který otevřel svou náruč tak široce, že byl ukřižován a zemřel za nás. Ježíš nikdy nezavírá dveře, ale zve vás dovnitř: „vstup a uvidíš“. Ježíš tě přijímá, Ježíš tě vítá. V těchto dnech ať každý z nás šíří Ježíšův jazyk lásky: „Bůh tě miluje, Bůh tě zve“. Jak je to krásné! Bůh mě miluje, Bůh mě volá, chce, abych mu byl na blízku.

Klást otázky je lepší, než dávat odpovědi

Milí mladí, dnes večer jste mi kladli otázky, spoustu otázek. Nikdy se neunavte klást otázky! Klást otázky je správné, ba často je to lepší než dávat odpovědi, protože ti, kdo se ptají, zůstávají „neklidní“ a neklid je nejlepším lékem na zažité zvyky, na tu plochou normálnost, která znecitlivuje duši. Každý z nás má v sobě svůj vlastní neklid. Nesme si tyto nepokoje se sebou ve vzájemném dialogu, nesme si je se sebou, když se modlíme před Bohem. Tyto otázky se v průběhu života stávají odpověďmi, ale musíme na ně jen čekat. Je zde jedna velmi zajímavá věc: Bůh miluje překvapivě, není to nějak naprogramováno. Boží láska je překvapení. Vždy nás udržuje v bdělosti a překvapuje nás.

Bůh nás miluje takové, jací jsme

Drazí mladí přátelé Bůh nás miluje takové, jací jsme, ne takové, jací bychom chtěli být nebo jaké by nás chtěla mít společnost: takové, jací jsme. Miluje nás s chybami a s omezeními, která máme i s touhou, abychom v životě pokračovali. Takto nás Bůh volá. Mějte důvěru, protože Bůh je Otec a je to Otec, který nás miluje, Otec, který nás má rád.

Nebojte se, mějte odvahu,
jděte vpřed s vědomím,
že nás chrání Boží láska.
Bůh nás miluje.
Řekněme to všichni společně:
„Bůh nás miluje“.