Sklon ke skutečnému zlu sídlí v srdci každého z nás.
Pokud se objeví „vhodné“ podmínky,
v mnoha lidech se zlo dostane ke slovu…
V šesté třídě základní školy jsem se za naši školu zúčastnil běžeckých závodů (tzv. Závodů Mladé fronty). Podařilo se mi vyhrát okrskové kolo. Byl to celkem bezvýznamný závod, ale asi už nikdy v životě jsem nezažil tak opojný pocit z vítězství. Ani navazující okresní kolo pro mě nedopadlo úplně špatně, byl jsem třetí. Na postup do kraje to ovšem nestačilo. Byl jsem zklamaný. To ale nebylo všechno. I když jsem byl ještě dítětem, začal jsem v sobě pociťovat cosi ošklivého.
Závodů se totiž účastnila i moje o dva roky mladší sestra Pavla. Když jsme oba obsadili první místo v okrskovém kole, bylo z mého pohledu všechno v pořádku. Potom to ale začalo být horší. Okresní kolo na rozdíl ode mě vyhrála a postoupila do krajského kola. Zpětně se za to stydím, ale vzpomínám si, jak jsem jí nepřál, aby tam uspěla. Mám stále v živé paměti, jak jsme se dívali z okna, když se vracela ze závodů. Pavla nám s velkým úsměvem zamávala; bylo zřejmé, že se vrací s dobrým výsledkem. A skutečně, zvítězila i v krajském kole. To byl samozřejmě velký úspěch. Všichni doma z toho měli velkou radost – až na mě. Záviděl jsem jí. Vadilo mi, že je lepší než já. Navenek jsem to nedal najevo, ale vnitřně mě to stravovalo. Asi poprvé v životě jsem pocítil, že zlo skutečně sídlí v mém srdci. Toto setkání s odvrácenou stranou vlastního nitra nebylo vůbec příjemné.
Charles Journet ve své knize Zlo píše: „Sedm hlavních hříchů číhá v našem srdci na svou příležitost jako klubko jedovatých hadů.“ Ano, v srdci každého z nás se ukrývá takové „hadí hnízdo“.
Je důležité učit se vidět svou krásu, důstojnost a obdarování. Chceš-li se však vnímat pravdivě, je také potřeba uvidět ošklivost svého hříchu. Nejde jen to, že občas uděláš nějaký hřích. Jedná se o fakt, že sklon ke skutečnému zlu sídlí ve tvém srdci. Pokud se objeví „vhodné“ podmínky, v mnoha lidech se klubko hadů projeví. Proto je zapotřebí bojovat už se samotnými zárodky zla, aby tě neovládlo.
Poznání ošklivosti hříchu v mém nitru pro mě vůbec nebylo příjemné, stejně tak jako jiná setkání s hříchem v mém životě. O to víc mi ale připomenulo, jak velmi potřebuji Ježíše. A o to víc mně naplňuje radostí, když zakusím Boží či lidské odpuštění. A také kdykoli mohu být svědkem toho, že se člověk vymaní z jakýchkoli pout zla a znovu se může svobodně nadechnout.
Nikdy svůj hřích nezakrývej,
ani před sebou, ani před Bohem.
Neschovávej a nesnaž se zamaskovat to,
co je ve tvém nitru ošklivé a zraněné.
Nenech žádnou z těch ran skrytě hnisat,
bude to jen stále horší.
Běž s tím vším s důvěrou za Ježíšem.
Pokud zůstaneš v živém spojení s ním,
můžeš věřit, že zlo ve tvém nitru nikdy definitivně nezvítězí.
