(komentář k encyklice Lumen Fidei, § 9b)
9b. Abrahamova víra jakožto odpověď na předešlé Slovo, bude vždycky úkonem paměti. Nicméně, tato paměť nepoutá k minulosti, ale poněvadž je památkou zaslíbení, je schopna otevírat budoucnost, osvěcovat kroky na cestě. Tak je zřejmé, že víra, jakožto paměť budoucího, memoria futuri, bude se vždycky úzce pojit s nadějí.
Komentář, reflexe: Ačkoliv si na řadu prožitků víry mohu vzpomenout, je Bůh především tím, kdo je před námi. Máme tedy životem ke komu jít. V tom je naděje - že v každém dalším kroku života můžeme věrného Boha zastihnout. Vzpomínání na život s Bohem v minulosti našich životů nám dává odvahu k cestě s Bohem a za Bohem dnes i zítra.
- Kde leží v mých vzpomínkách „opěrné body“ mé víry?
- Dusí něco mou naději, že mne věrný Bůh ani v budoucnosti neopustí?
