Apoštol Pavel se ve svém listu Galaťanům snaží přesvědčit galatské křesťany o jedné věci. A to je otázka správného vztahu k židovskému zákonu. Zatímco adresáti listu jsou v nebezpečí, že uvěří těm, kteří jim namlouvají, že je třeba zachovávat také aspoň některé předpisy židovského zákona, apoštol Pavel jasným způsobem zdůrazňuje, že k ospravedlnění před Bohem vede jediná cesta, a to je cesta víry v Ježíše Krista.
 
Toto své stanovisko vyjádřil apoštol Pavel ve formě, která připomíná slavnostní tezi, v Gal 2,16:
Člověk se nestává spravedlivým před Bohem na základě skutků přikázaných zákonem, nýbrž vírou v Krista Ježíše. I my jsme uvěřili v Ježíše Krista, abychom došli spravedlnosti z víry v Krista, a ne ze skutků zákona. Vždyť ze skutků zákona „nebude nikdo ospravedlněn.“

Převážná část ostatního textu v listu Galaťanům obsahuje prakticky pouze argumentaci ve prospěch této hlavní teze listu. Systematicky a soustředěně předkládá apoštol Pavel své argumenty potom od začátku 3. kapitoly, ale rovněž už předcházející „životopisná“ část listu (Gal 1,13–2,14) měla zřejmě sloužit jako důležitá podpora hlavní teze listu. Pavel se snažil Galaťany nejprve přesvědčit o božském původu evangelia, které jim přinesl.

Apoštol Pavel se nepochybně snažil Galaťany přesvědčit argumenty, které pokládal za nejvhodnější a nejúčinnější. Proto nepřekvapuje, že neopomenul apelovat na duchovní a životní zkušenost svých adresátů. Je to patrné hned z textu Gal 3,1–5, v němž připomíná galatským křesťanům, jak to bylo s jejich přijetím víry v Krista. Podobné zaměření je poznat také v textech Gal 3,27–29 (duchovní zkušenost s přijetím křtu), 4,1–11 (život křesťanů jako Božích dětí) a 4,12–20 (vztah galatských křesťanů k Pavlovi). Nicméně rozhodující pro Pavlovu argumentaci je to, co říká Písmo, tj. v naší terminologii Starý zákon. To je evidentně patrné od Gal 3,6, kde Pavel začíná argumentovat pomocí vícera starozákonních textů, které jsou kromě Hab 2,4 v Gal 3,11 všechny vzaty z Pentateuchu. Výchozím bodem je pro Pavla postava starozákonního patriarchy Abraháma. A základním textem je Gn 15,6, v němž se hovoří o Abrahámově víře, která mu přinesla ospravedlnění u Boha. Pavel cituje tento text téměř doslova v 3,6: „Abrahám uvěřil Bohu a bylo mu to připočteno za spravedlnost.“ Druhou vlnu důkazů z Písma potom začíná Pavel v Gal 4,21. Také zde vychází z cyklu Geneze o Abrahámovi, i když se opírá o jiné texty, než je Gn 15,6, a také argumentuje jiným způsobem.

Z článku Ladislava Tichého „Biblické argumenty apoštola Pavla v Gal 4,21–31,“ Studia theologica 11, č. 38 (2009): 1-14.

www.studiatheologica.eu