Zacheus žil v Ježíšově době ve městě Jerichu. Byl to bohatý člověk, který měl na starosti výběr dávek a daní pro římský (okupační) stát. Mezi lidmi byl proto velmi neoblíbený a pohrdaný. Aby mohl zahlédnou Ježíše, který právě v Jerich kázal, vylezl Zacheus na strom, pod který pak Ježíš přišel a Zachea oslovil. Po osobním setkání s Ježíšem  Zacheus zcela změnil svůj život - nakradený majetek vrátil a velkou část svého majetku rozdal chudým. (V bibli je tento příběh uveden v lukášově evangeliu Lk 19,1-10).

Ježíš nepotřebuje naši dokonalost

Víte, co znamená v překladu Zacheus? Slovo pochází z hebrejštiny a znamená to čistý, nevinný. Teď si představte, že člověk s tímto životním příběhem se jmenuje pan čistý. To se tak někdy v životě stane. Možná, že i tohle bylo předmětem jeho mnoha ústrků – hele, pan čistý, pan Zacheus, už je tady, „čisťoun“ je tady, neviňátko naše.

Zacheus byl navíc drobné postavy. Každý handicap sebou nehandise různé pohledy lidí, někdy poznámky, kritiku, předsudky.  V každém případě to, že byl malé postavy, to byla jeho chudoba a taky jeho mindrák. Paradoxní je, že to, co se mu stalo handicapem v životě, že musel vylézt na ten strom, právě toto se stalo cestou setkání s Ježíšem. V životě to tak prostě je.  Ježíš neřeší naše pleše, faldy na těle, velikost naší postavy, on chce být s námi. Je zajímavé, že to, co Zacheus na sobě jistě nenáviděl, že nevyrostl, tak se stalo důvodem nebo příčinou toho, že se s Pánem setkal. Je to zajímavé, jak ty slabosti nám pomohou ve vztahu s Bohem určitě víc než naše schopnosti.  On nepotřebuje naši dokonalost, co by s ní dělal. (Vojtěch Kodet)

Nová definice Boha

Možná by mohla existovat jedna z dalších Božích definic: „Bůh, který hledá ztraceného člověka“. Jedna z nejznámějších, jak nám ji nabízí Jan ve svých listech je definice, která říká, že Bůh je láska. Mám za to, že bychom mohli Boha definovat jako toho, kdo hledá ztraceného člověka. Je to hledání, do kterého se Bůh vydává celý. Je to hledání, dokud neskončí náš život, celý svět. Je to hledání na život a na smrt. (Petr Karas)

Ježíš neřekl:
„Zachee, ty jeden zloději, hříšníku, pojď dolů“…

Ježíš, když se podíval na Zachea a říká Zachee, pojď dolů, ne Zachee, ty jeden zloději, hříšníku, jsi podvodník, nedá se ti nic svěřit. Až postavíš v Palestině několik hospiců, nemocnic, ujmeš se třiceti sirotků, aspoň v adopci na dálku, budu se s tebou bavit. Proces obrácení začíná tím, že Ježíš říká: já tě potřebuju a my na to máme nějakým způsobem reagovat. Ježíšovi na Zacheovi nic nevadí, co vadilo lidem. On vidí jeho. To vyvolalo reakci lidí, komentovali to, klapali pusou. Hodně lidí nad Ježíšovými činy klapalo ústy.  Odpůrci vnímají Ježíšovo chování jako pohoršivé. Ale sestry a bratři, co se tam odehrálo reprezentuje Boží strategii vůči člověku. On ví mnohem lépe, co jsme zač. On přišel mezi nás. On ví, že vtělení, je něco horšího než skočit do žumpy. Vtělení se děje proto, aby to žumpu našeho života vyčistilo. Dnes ke každému z nás říká: Pojď dolů ze své pozice, pojď dolů ze své povýšenosti, pojď dolů ze svého úkrytu, já potřebuju u tebe zůstat, já to potřebuju, pak pochopíš, že to potřebuješ i ty. (Michael Slavík)

Důležitou součástí našeho obrácení je restituce

Zacheus po svém setkání s Kristem vrátil okradeným několikanásobně více, než jim ukradl. Restituce znamená náhradu škody do předešlého stavu, uvedení do stavu spravedlivosti, spravedlivého uspořádání věcí. Toto je důležitá součást našeho vlastního obrácení - pokání. Má-li se vůbec o obrácení mluvit, musí tam být i tato součást.  Nejde totiž „přijmout“ Pána do svého života a neřešit nespravedlnosti, ve kterých žiju. Náhrada škody se může dít buď přímo, že věci vrátíme na své místo, můžeme to nějak řešit. Jsou věci, kdy to nejde přímo. Musíme v této věci něco dělat, abychom nestavěli křivou zeď, nenahazovali ji omítkou a tvářili se, že je vše v pořádku. (Kateřina Lachmanová)

Kam šlápnem, tam přinášet Krista

Ježíš se k Zacheovi pozval sám. A on souhlasil. Kam pozveme Ježíše, tam musí odejít nepřítel. Každý dům ve vaší obci, naší vlasti se postupně stane místem Božím. Jozuovi řekl Bůh, že mu dá každé místo, na které jeho noha šlápne. To je obrovský příslib pro nás křesťany. Abychom šli všude tam, kde Pán Bůh ještě nepřišel. Vše neposvátné, aby se stalo posvátným a celý svět byl v rukou božích. (Vojtěch Kodet)

Výňatek z promluv, které zazněly
na Katolické charismatické konferenci 2013 v Brně.
Redakčně kráceno a upraveno.
Všechny nahrávky přednášek si lze objednat,
záznamy přednášek vysílá i TV NOE.