10. Velcí klasikové spirituality I

(KVFC, P. Tomáš Roule, Úvod do duchovního života, 10. přednáška)

Vzhledem k bohatství, které skýtá duchovní literatura, naše zastavení nad tímto tématem bude muset zůstat jen útržkovým a téměř namátkovým výběrem z toho, co omilostnění lidé o Bohu a životě s ním napsali.

Ty vidíš, jak nesmírně vysoká je hora křesťanské dokonalosti a řekneš si: "Ach, Pane Bože můj, jak se dostanu nahoru?" Jen odvahu, Filoteo! Když včelí zárodky začínají nabývat určitějších tvarů, říká se jim larvy. To ještě nedovedou létat na květy, ani na sousední hory či pahorky za medem; ale postupně, jak se živí medem, jejž jim připravily jejich matky, tyto larvičky sílí a narůstají jim křídla, takž potom létají za medem po celém kraji. je pravda, že i my jsem prozatím ve zbožnosti jenom jako larvičky; nedolétneme do takové výše, jak bychom si přáli - tj. až na vrchol křesťanské dokonalosti, avšak počneme-li svými tužbami a předsevzetími nabývat určitější podoby, i nám začnou růst křídla. Musíme tedy doufat, že jednoho dne se z nás stanou duchovní včely a že budeme létat. Do té doby žijme z medu tolikerých naučení, která nám zanechali zbožní lidé dřívějších dob, a modleme se k Bohu, ať nám dá křídla jako holubici, abychom nejenom mohli létat v čase tohoto života, ale také odpočinout si ve věčnosti života budoucího (Úvod do zbožného života, sv. František Saleský, ZVON, Praha 1990, s. 189).

Během dějin církve vzniklo mnoho tzv. příruček křesťanské dokonalosti. Vzorem dokonalosti je nám samozřejmě Kristus. Máme ovšem také praktické příručky, které nás vedou, abychom se svému ideálu přiblížili. jsou to živí lidé, stvoření k Božímu obrazu, říká kardinál Tomáš Špidlík. Jsou to jednak lidé, s nimiž se denně stýkáme, ale také učitelé, kněží, přátelé, známí, vzdálení lidé, o nichž čteme. Ti se nesnaží o nějaký ideální obraz krásy, kterému se musíme bezpodmínečně přizpůsobovat, spíše nám ukazují zkušenosti velkých mistrů. Začíná se praktickými radami pro začátečníky, cvičeními. Sem patří "asketika" z řeckého askeo - cvičit. Askeze je tedy část duchovního života, kde jde o očišťování, zapírání, cvičení v ctnostech. Následují rady pro pokročilé a přechází se k nejvyšším stupňům sjednocení s Bohem (Prameny světla - Příručka křesťanské dokonalosti, Tomáš Špidlík SJ, Refugium Velehrad-Roma, Velehrad 2000, s. 24-26).





MYSTIKA aneb CO KDYŽ JSEM MYSTIKEM

Těmto stupňům se říká mystické. Zjednodušíme-li, abychom si ujasnili často používané pojmy, dá se říci, že lidská snaha = asketika a spojení s Bohem = mystika. mezi nimi je jednota. Pokrok v duchovním životě odpovídá snaze člověka, který spolupracuje s Boží milostí. Společně jsou činny lidské síly a Duch svatý, podobně jako např. v zemědělství, říká Tomáš Špidlík. Nestačí orat a sít - úroda závisí ještě na slunci, dešti a počasí. Čím lépe se pole obdělá, tím lepší úrodu nese. Platí zde jako i v duchovním životě: "Člověče, přičiň se, Pán Bůh ti pomůže!" Ke zkušenosti mystiků patří také zážitky neobyčejné Boží milosti, vidění a zjevení. Tak se modli třeba sv. Ignác. Jakmile se ponořil do modlitba, začaly mu téct slzy, jeho modlitba byla velmi afektivní. Dokázal ovšem svá vidění ovládat, aby mohl vést život normálního kněze a představeného. I mystik se musí ovládat, být poslušný, rozvážný, užitečný církvi a jiným, aby neupadl do klamu a neužitečných třeštění, dodává kardinál Špidlík (Prameny světla - Příručka křesťanské dokonalosti, Tomáš Špidlík SJ, Refugium Velehrad-Roma, Velehrad 2000, s. 468).





SV. BENEDIKT A MNIŠSTVÍ (480 Nursia - 547 Monte Cassino)

Jako studenta práv Benedikta znechutil rozmařilý život města Říma a odchází stále více do samoty. Žije nejdřív jako poustevník, pak ve společenství mnichů. Vede přísný život. Vzniká benediktinský řád podle Benediktovy Řehole (Regula Benedicti). Podle ní náboženská dokonalost mnichů spočívá ve vnitřní kázni, odříkání a v poslušnosti. Vzniká tak život mnichů na Západě. klášter benediktinů tvoří rodinu, kde je opat otcem a členové jsou spjati poutem úcty a lásky. Nic nemají svého, pěstují pohostinství, tak jsou spojeni se světem. Benedikt byl prohlášen otcem Evropy a patronem Západu (Svatí církevního roku, Josef Heyduk, Vyšehrad, Praha 2001, s. 113-114). Hlavními prvky jeho krátké Řehole jsou: moudrost založená na modlitbě, práce, bratrská láska, chudoba, poslušnost, pohostinnost, pod vedením opata.





PŘEHLED DĚJIN MNIŠSTVÍ

Mnišstvím se zde rozumí totéž co řeholní život nebo zasvěcený život. Mniši jsou nazýváni bratři, oslovení "sestry" rozšířil sv. Cesaruis z Arlesna konci 5. století. Bratrství a sesterství odstraňuje světskou diskriminaci mezi chudými a bohatými. Láska mezi bratry a sestrami je něco jiného než sentimentalita a úmyslná strojenost, je největším přikázáním (Slovník spirituality, Stefano de Fiores, Tullo Goffi, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 1999, s. 67-71). Benedikt se svým slavným heslem "ora et labora" - "modli se a pracuj" vycházel z toho, že různé povinnosti se zdaří jen v případě, že jsou neseny modlitbou. Člověk, který se modlí, má obrovskou výsadu: on nepatrný prášek ve světě, může mluvit s Všemohoucím Bohem (Benedikt z Nursie - otec západního mnišství, Walter Nigg, ZVON Praha 1991, s. 58-59).

Od 1. do 3. století skupiny žen a mužů na Východě vedly asketický život v chudobě, evangelní čistotě aniž by se přitom odlučovaly od zbytku světa.

od r. 270 žije sv. Antonín jako poustevník (eremita) blízko Rudého moře. Počátky anachoretismu/eremitismu. Více poustevníků se sdružuje a žijí nablízku jeden druhého.

323 sv. Pachomius zakládá v Horním Egyptě život ve společenství (cenobitismus/cenobité). Vytváří řeholi, která ovlivní celé mnišství. Komunity se množí. kolem r. 340 vzniká první ženská komunita, založená Pachomiovou sestrou Marií.

Sv. Atanáš (295 - 373), biskup alexandrijský a přítel sv. Antonína sepsal jeho životopis - Vita Antonii. Přispěje k rozšíření mnišského ideálu po celém křesťanském světě.

Kolem r. 350 v Římě existuje řada mnišských komunit včetně ženských se zasvěcenými pannami.

Od r. 357 sv. Basil, budoucí biskup v Cesareji, rozvíjí v malé Asii mnišský život. Velmi na šíření pracuje i sv. Jeroným, překladatel Bible do latiny (Vulgata).

Velkým zakladatelem klášterů je sv. Martin (315 - 397) -Ligugé, Marmoutiers…Martin, biskup v Tours a jeho další kolegové pracovali na evangelizaci venkova.
395 sv. Augustin, biskup v Hippo v severní Africe žije v komunitě mnišského typu se svými kněžími, sestavuje svou Řeholi. Augustinu Aurelius se ve své řeholi výslovně odvolává na způsob prvotního bratrstva apoštolů v Jeruzalémě.

Kolem 415 Jan Kassián píše své Instituce a podle nich zakládá mužské i ženské kláštery.

5. a 6. století - velký rozvoj mnišství na Západě i Východě. Na britských ostrovech je keltské křesťanství hlavně mnišské povahy.

529 sv. Benedikt vytváří Řeholi - snoubí se v jeho stylu východní mnišství s tendencí k radikální askezi a styl západní - více intelektuální se zřetelem ke hranicím lidských možností (Théo, Encyclopédie catholique pour tous, Droguet-Ardant/Fayard, Paris 1992, s. 328-330).

596 papež sv. Řehoř, první mnich, který se stal papežem, posílá sv. Augustina (později z Canterbury) do Anglie se 40 mnichy, aby zde obrátil místní lid.





SV. TEREZIE Z AVILY

Než na to zapomenu, proč činíte sliby, aniž byste mi o tom řekl? To je mi pěkná poslušnost! Byla jsem ráda, když jsem se dozvěděla o Vašem rozhodnutí, přesto však mi to dělá starosti, neboť si myslím, že je to velice riskantní. Měl jste se mně na to zeptat; možná že Váš slib už nikdy nespáchat ani lehký hřích, by mohl změnit Vaše případné lehké hříchy ve smrtelné…Já sama bych se neodvážila takový slib složit, neboť vím, že i apoštolové páchali lehké hříchy - jenom Panna Maria jich byla ušetřena… Je tak snadné páchat lehké hříchy; vždyť se jimi člověk může provinit a téměř si to ani neuvědomí. nechť nás bůh před nimi ochrání. jistě by těmto hříchům přikládal větší váhu, kdyby tak důkladně neznal naši přirozenost. Podle mého názoru byste tu věc měl ihned napravit - a už nečiňte žádné další sliby. Je to velice riskantní.
Probudíte-li se v noci s touhou po Bohu, posadíte se v posteli a modlíte se, není na tom nic špatného, budete-li dbát na to, aby se Vašemu tělu dostalo dostatku spánku. Neboť jinak, když o to nebudete dbát, můžete se dostat do stavu, kdy už se nebudete moci modlit vůbec. Také dávejte pozor, abyste neprochladl, škodí to Vašemu zdraví (Dopisy velkých osobností hříšníkům II., Karmelitánské nakladatelství kostelní Vydří 200, s. 66-70).

Tento dopis, z něhož jsme si přečetli úryvek napsala sv. Terezie 2. 1. 1577 svému bratru donu Lorenzovi de Cepeda, který se v duchovních záležitostech nechával vést svou sestrou. Zde v praxi vidíme, jak může vypadat ono duchovní vedení či doprovázení. Vidíme, jak má duchovní vůdce na zřeteli duchovní blaho svěřence, ale jak má také péči o jeho tělesné zdraví a celkový život. Dopis je skutečně mnohoúčelový, vyjadřuje se i k tomu, co jedí a s kým se stýkají.

Sv. Terezie byla jednou z nejpilnějších a nejbystřejších pisatelek dopisů v historii církve. Žila v letech 1515-1582. Řeholní život ovlivnila jako málokdo jiný. Byla snad největší mystičkou všech dob. Je považována za přímluvkyni v duchovní nouzi a za milost moci se modlit. První mystický zážitek měla r. 1557 při pohledu na obraz trpícího Krista. Zažila tam tehdy "konečné obrácení". Přišly i další extáze, ty se pokusil znázornit svým mistrovským dílem "Terezie z Avily v extázi" Lorenzo Bernini (Dnes je toto dílo umístěno v kostele P. Marie Vítězné v Římě.). Od svého vidění pekla se snažila o naprostou dokonalost. Měla pocit, že karmelitský řád, jehož byla členkou, nebere svou řeholi dostatečně vážně. Zasadila se o jeho reformu, to byl vznik řádu bosých karmelitánů.

Stala se velmi slavnou řeholnicí, založila řadu klášterů, o tom později napsala "Knihu o zakládání". Cestovala kvůli tomu celým Španělskem, stal se velkou organizátorkou, kazatelkou a vzorem mnoha věřících. Slávu jí získaly její spisy o zážitcích ze spojení s Ježíšem. Oblast mystiky popsala vůbec nejzevrubněji a nejzřetelněji (doctora mystica). Napsala svou autobiografii, Velkou knihu o smilování Božím, Cestu dokonalosti a Hrad v nitru. Její zpovědník o ní řekl: "měla mimořádný půvab vlévala všem odvahu. Ani nejvyšší stavy její modlitby jí nevadily stýkat se přátelsky se všemi k jejich velkému prospěchu". Jiní o ní řekli: "Buď požehnán Bůh, že nám dopřál vidět světici, kterou můžeme ve všem napodobovat; jí spí, mluví jako my a je bez všelikých okolků" (Rok se svatými, V. Schauber, H. M. Schindler, Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 1994, s. 532-534).





SV. JAN OD KŘÍŽE (1542 - 1591)

- byl karmelitánský kněz, který na reformě řádu spolupracoval se sv. Terezií. Ta ho nazývala "nebeským a božským mužem". Byl rovněž mystik, "učitel svatosti a zbožnosti". Je považován za nejdůležitějšího církevního učitele mystické teologie, jeho mystické spisy patří k nejvýznamnějším klasikům nové doby vůbec. Proti reformě, o niž s Terezií usiloval, se zvedl odpor. Během něj byl Jan svými bratry dokonce uvězněn a těžce týrán. Jeho zážitek naprosté opuštěnosti od všech (dnes již klasický pojem "temná noc", "noc smyslů") během věznění ho inspiroval k celému dílu. Hlavní Janova díla jsou: Výstup na horu, Temná noc, Duchovní píseň a Žhavý plamen lásky. zažil velké nepochopení svých bratří i představených a zemřel v osamocení.





SV. FRANTIŠEK SALESKÝ (1567 - 1622)

- musel prodělat letité velké vnitřní boje jako mladý katolík v prostředí pod vlivem Kalvínova učení. Nechal se vysvětit na kněze a přihlásil se jako misionář na území ovládané kalvínci. Prožil náročná léta, včetně několika pokusů o atentát. Prokázal neotřesitelnou trpělivost a velkou láskou ke svěřeným lidem, tak se mu podařila rekatolizace kraje. 1602 byl jmenován ženevským biskupem. Patřil k nejlepším pastýřům protireformace. Kázal s velkým zdarem i mimo svou diecézi, kde se jednou setkal s v Dijonu s Janou Františkou de Chantal. Vzniklo mezi nimi hluboké vroucí přátelství. Paní Jana de Chantal pod jeho vedením založila kontemplativní ženský řád. Své bohaté duchovní zkušenosti vložil do Úvodu do zbožného života. Zbožnost podle něj není strohý systém, ale "příležitost konat hbitě a dobře skutky sloužící Bohu". Vytvářel vztahy mezi Bohem a lidmi na vzájemné důvěře.