Navigace: Tematické texty D Duch svatý, letniceDuch svatý a nevěsta: Duch svatý vede Boží lid k Ježíši, naší naději - cyklus katechezí 11. část: "Biřmování není „poslední pomazání“, ale začátek aktivního života v církvi."

11. část: "Biřmování není „poslední pomazání“, ale začátek aktivního života v církvi."

Dnes pokračujeme v úvahách o přítomnosti a působení Ducha svatého v životě církve prostřednictvím svátostí.

Posvěcující působení Ducha svatého k nám přichází především dvěma cestami: Božím slovem a svátostmi. A mezi všemi svátostmi je jedna, která je par excellence svátostí Ducha svatého, a právě u ní bych se dnes rád zastavil. Je to svátost biřmování neboli konfirmace.

V Novém zákoně je kromě křtu vodou zmíněn ještě jeden obřad, a to obřad vkládání rukou, který má za cíl viditelně a charismaticky předávat Ducha svatého s účinky podobnými těm, které působily na apoštoly o Letnicích. Omlouvám se, že tak špatně čtu, ale se sluncem v očích se to nečte snadno... Skutky apoštolů vyprávějí v tomto ohledu významnou epizodu. Když se doslechli, že někteří v Samařsku přijali Boží slovo, poslali z Jeruzaléma Petra a Jana. „Sešli dolů,“ říká text „a modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého; ten totiž ještě na nikoho z nich nesestoupil, byli pouze pokřtěni ve jménu Pána Ježíše". Potom na ně vložili ruce a oni přijali Ducha svatého“ (8,14-17). 

K tomu přistupuje to, co píše svatý Pavel v Druhém listu Korinťanům: „To sám Bůh nás spolu s vámi utvrzuje v Kristu, pomazal nás, vtiskl nám pečeť a dal nám přebývat Ducha v srdci“ (1,21-22). Pečeť Ducha. Téma Ducha svatého jako „královské pečeti“, kterou Kristus označuje své ovce, je základem učení o „nesmazatelném charakteru“, který tento obřad uděluje.

Postupem času se obřad pomazání utvářel jako samostatná svátost a v různých obdobích a obřadech církve nabýval různých forem a obsahů. Na tomto místě není vhodné tuto velmi složitou historii znovu popisovat. Co je svátost biřmování v chápání církve, to, zdá se mi, jednoduše a jasně popisuje Katechismus pro dospělé Italské biskupské konference. Říká se v něm: „Biřmování je pro každého věřícího tím, čím byly Letnice pro celou církev. [...] Posiluje křestní začlenění do Krista a církve a zasvěcení prorockému, královskému a kněžskému poslání. Předává hojnost darů Ducha [...]. Je-li tedy křest svátostí zrození, je biřmování svátostí růstu. Z tohoto důvodu je také svátostí svědectví, protože to úzce souvisí se zralostí křesťanské existence." Až potud katechismus.

Problémem je, jak to udělat, aby svátost biřmování nebyla v praxi redukována na „poslední pomazání“, tedy svátost „odchodu“ z církve. Říká se, že je to svátost rozloučení, protože jakmile ji mladí lidé přijmou, odcházejí a pak se vracejí až na svatbu. Tak se to říká... Ale my z ní musíme udělat akt účasti, aktivní účasti na životě církve. Je to cíl, který se nám vzhledem k situaci, která poněkud panuje v celé církvi, může zdát nemožný, ale nesmíme o něj přestat usilovat. Nebude se to týkat všech biřmovanců, dětí či dospělých, ale je důležité, aby tomu tak bylo alespoň u některých, kteří pak budou animátory společenství. 

Za tímto účelem může být užitečné, aby nám při přípravě na svátost pomáhali věřící laici, kteří se osobně setkali s Kristem a mají opravdovou zkušenost s Duchem. Někteří lidé říkají, že ji zažili jako rozkvět svátosti biřmování, kterou přijali jako děti.

Netýká se to však jen budoucích biřmovanců, týká se to nás všech a v každé době. Spolu s biřmováním a pomazáním jsme obdrželi, jak nás ujišťuje apoštol, také vklad Ducha, který na jiném místě nazývá „prvotinami Ducha“ (Řím 8,23). Tuto zálohu musíme „utratit“, užívat těchto prvotin, nikoliv přijatá charismata a talenty zakopat pod zem. 

Svatý Pavel nabádal svého učedníka Timoteje, aby „rozněcoval Boží dar přijatý vkládáním rukou“ (2 Tim 1,6), a použité sloveso navozuje představu toho, kdo fouká do ohně, aby roznítil jeho plamen. Zde je krásný cíl pro jubilejní rok! Odstranit popel zvyku a nezájmu, stát se podobně jako nosiči pochodní na olympijských hrách nositeli plamene Ducha. Kéž nám Duch pomůže udělat několik kroků tímto směrem!


Související texty k tématu:

Duch svatý  

Čtení z dnešního dne: Středa 2. 4. 2025, Středa 4. postního týdne

Iz 49,8-15;

Komentář k Jan 5,17-30: Nestává se i mně, že činnost Boží chci mít jaksi pod kontrolou? Ten, který se vymyká našim představám, na moji omezenost shlíží s úsměvem.

Zdroj: Nedělní liturgie

Doporučujeme knížku: Jak dál po křtu dítěte - Příručka pro rodiče a kmotry

Doporučujeme knížku: Jak dál po křtu dítěte - Příručka pro rodiče a kmotry
(30. 3. 2025) Jak můžou rodiče a kmotři pomoci dětem a dospívajícím s tím, aby důvěřovali Bohu a navázali vztah s Ježíšem Kristem?…

Přímluvy dle aktuálního dění pro 4. neděli postní cyklu C (30. 3. 2025)

(28. 3. 2025) Bůh nás vysvobozuje ze všech našich obav. Proto mu svěřme všechny, kteří jeho pomoc potřebují:

Terezie z Avily - výročí narození

(27. 3. 2025) Svatá Terezie od Ježíše, "Terezie z Ávily" (28. 3. 1515 Ávila – 4. 10. 1582 Alba de Tormes) Nic ať tě…

Klášter Drasty je svědectví o Boží moci

Klášter Drasty je svědectví o Boží moci
(26. 3. 2025) Ecclesia podcast tentokrát zavítal přímo mezi sestry karmelitky, aby společně nahlédli do jedinečného příběhu…

Časně ráno 25. března 1951 v zajateckém táboře v Severní Korei

(25. 3. 2025) Časně ráno 25. března 1951, na Hod Boží velikonoční, vylekal Emil Kapaun všechny ostatní zajatce. Přemluvil totiž čínské…

24. 3. 1944 zastřelili nacisté celou rodinu Ulmových (Polsko)

24. 3. 1944 zastřelili nacisté celou rodinu Ulmových (Polsko)
(23. 3. 2025) kvůli tomu, že ukrývali pronásledované židy. 

Přímluvy dle aktuálního dění pro 3. neděli postní cyklu C (23. 3. 2025)

(21. 3. 2025) Bůh slyší a zná bolest svého lidu[1]. Proto mu s důvěrou předložme své modlitby: