5. Ztvárnění/zniternění - třetí fáze

Jak jsme si již řekli, jde ve třetí fázi o ztvárnění a zniternění, čili o komplexní osvojení. K němu používáme převážně tvořivé postupy, verbální i neverbální.





Řízené rozjímání

Řízené rozjímání slouží v dané souvislosti opět koncentraci, klidu a intenzivnímu ztotožnění s lidmi biblického vyprávění. Na rozdíl od druhé fáze však tentokrát nevede ke spoluprožívání jejich zkušeností, ale k promyšlení vlastní situace, hledání paralel, kladení otázek, a snad také nalézání pomoci, útěchy, odpovědi. Texty k rozjímání přednášíme uklidňujícím způsobem, četnými pomlkami dáváme prostor k přemítání. Slova mají zůstat maximálně vsazena do kontextu biblického textu, avšak formulována tak otevřeně, aby v nich každý účastník mohl spočinout.





Psané rozjímání

K vybrané otázce, tématu nebo zkušenosti, na kterou jsme v souvislosti s textem narazili, píše každý účastník vlastní asociace a myšlenky vztahující se k dané problematice ve vlastním životě. Velmi vhodná je také forma dopisu některé ze zúčastněných osob. Výsledky můžeme předčítat a - velmi ohleduplně - o nich hovořit. Mají ostatní podobné zkušenosti? V čem jsou příčiny těchto problémů nebo výroků? Můžeme si navzájem pomoci? Většinou je však vhodný pouze rozhovor o zkušenostech, nabytých během psaní, nikoliv o vlastním obsahu zapsaného.





Dialog/ztotožnění s některou postavou z textu

Tento postup je obměnou identifikačního osvojování z druhé fáze, zde však nejde o zkoumání textu, nýbrž o lepší pochopení vlastního života. Účastníci vedou imaginární rozhovor s jednou z postav, kterou však pojímají jako určitý aspekt sebe sama. Jde tedy o ztotožnění části mé osobnosti, mých problémů a zkušeností s postavou z textu. Forma má být skutečně dialogická, tzn. že na okraj papíru píšeme střídavě "já" a jméno partnera rozhovoru (např. Zacheus) a snažíme se o skutečný rozhovor. Obsahy dialogů však následně v plénu nelíčíme. Podobně jako u psané meditace platí, že podstatná je procesuálnost rozhovoru a vyměňujeme si pouze zkušenosti nabyté během psaní. Tyto dialogy mohou (samozřejmě ne vždy hned napoprvé) přinášet udivující náhledy a oslovovat hluboké vrstvy osobnosti.





Pokračování ve vyprávění příběhu

Člověka při poslechu biblických příběhů často napadá: jak to asi s tou či onou postavou - třeba se Zacheem - bylo dál? Přišel "bohatý mladík" ještě jednou za Ježíšem? Z těchto otázek vychází metoda pokračování ve vyprávění. Povzbuzuje fantazii, aby zaplnila bílá místa v biblických zprávách, aby příběh dál spřádala, třeba i v několika variantách. Nejde o bezcenné hříčky, nýbrž o imaginativní vypořádání s možnostmi, které text skýtá, a s vlastními představami. Přitom lze vyjádřit, hrou prověřit a vědomě zpracovat úzkosti i naděje, špatné zkušenosti či nereálné představy.





Zcizující efekty/zcizování

Text můžeme aktualizovat nejen jeho dalším vyprávěním. Biblické texty lze různým způsobem obměňovat, přenášet, zpřítomňovat, abychom nově a provokativně vyjádřili jejich poselství. Obměna se může týkat jak formy, tak obsahu, nebo obojího zároveň. Můžeme vytvořit alternativu, text zhudebnit, parafrázovat, parodovat, zasadit do nových souvislostí atd. Buď můžeme pracovat s těmito zcizujícími postupy, nebo vytvářet vlastní texty. Obojí pomáhá získat nebo nově vyjádřit zkušenosti s biblickým poselstvím, a tím je zniternit.





Uchopení textu hrou

Hra patří k upřednostňovaným metodám komplexního pojetí. Existuje řada forem, např. přehrání textu, jeho pokračování nebo úvodu k němu, ztvárňování po rolích. Zde je nelze podrobněji rozvádět; v praktické části však několikrát poukazujeme na vhodnou formu (viz též využití ve druhé fázi při identifikačním osvojování).





Prohlížení/rozjímání obrázků

Obraz je v této fázi důležitým médiem. Vždyť člověk nemá vnímat biblický text jen prostřednictvím rozumu, nýbrž komplexně. Jedna z možných cest vede skrze obraz, v němž se obsah pojí se ztvárněním, smysl s výrazem. K prohlížení se hodí fotografie, kresby/karikatury, i jiné umělecké projevy. Prohlížení obrázků je na pomezí verbálního a neverbálního pojetí a lze je použít různým způsobem v různé funkci. Může jít o rozjímavější hledění s cílem vyvolat, potvrdit či prohloubit určité zkušenosti, ale také o intenzivní rozbor formální řeči obrazu a umělcovy výpovědi. Přitom se mohou otevřít a oslovit nás zcela nové dimenze textu. Využití obrázků patří především do třetí fáze, avšak může být různorodě uplatněno i ve fázi první. Můžeme je použít ještě před textem; v tom případě intenzivní vžití do obrazového světa vyvolává vlastní prožitky a připravuje na přijetí biblického textu. Nebo můžeme obrázky zařadit jako druhé médium bezprostředně po vyslechnutí textu v odcizující roli. Text i obraz pak jsou konfrontovány s našimi zkušenostmi. V tomto momentu nejde o analýzu obrazu, ale o otázku, co v nás obrázek k příslušnému biblickému textu vzbuzuje. To bychom měli spontánně vyjádřit a skrze obraz tak navázat kontakt s textem. Vždy je důležité nejdříve pozorovat, zahloubat se - ve skupině i ve vlastní přípravě, než přistoupíme k rozhovoru.

Nemůžeme zde poskytnout podrobný návod k rozboru obrazů, omezíme se na několik pokynů: podle možnosti bychom si měli obstarat informace o velikosti, formátu, technice a vzniku obrazu, a také o autorovi. Nejdůležitější je pak přesný popis obrazu; otázka: co vidím? (věcné/abstraktní vyobrazení, barvy, tvary, linie, plochy atd.). Tato úloha se zdá snadná, ale není. Měli bychom se opravdu přinutit přesně zmínit všechny detaily, abychom povrchně nezůstali u toho, co samo padne do očí a nepřehlédli tak důležité záchytné body. Při této "inventarizaci" bychom se měli zdržet všech výkladů a rozkladů; naopak tato inventarizace má zabránit unáhleným závěrům.

V dalším kroku se věnujeme kompozici a osobitosti uměleckého výrazu: jak byl obsah převeden do tvarů a barev? Sem patří otázky k těžišti, perspektivě, vzájemnému sladění jednotlivých elementů (co je v popředí, co je narušeno např. obrazovým rámem?), hledání řádu (např. v průběhu linií, rozvržení světla a stínu, v barevném uspořádání).

Důležité je také zkoumání výtvarného stylu. Má obraz spíše malířský nebo kreslířský charakter, tj. jsou hranice předmětů ostré, jasné, nebo spíše nejasné? Působí ploše, nebo ztvárňuje prostor, perspektivu? Budí dojem klidu a statičnosti, nebo spíše pohybu a dynamičnosti, pocit jasnosti a jednoty, nebo nejasnosti a různorodosti? Jak pečlivě jsou jednotlivé předměty ztvárněny a kolik musí doplnit vlastní vizuální mechanismy? Jak jsou kladeny barvy, které plochy mají stejnou barevnost? A konečně jaké jsou světelné poměry obrazu (zdroj, světelné skvrny, světlé barvy).

Teprve potom - a tedy za dost dlouhou dobu - se můžeme pokusit o výklad, který nyní ovšem již bude dobře připravený. "V mých obrazech můžete najít napětí, úzkost, zraněnost naší dobou, všechno, co se mi vrylo do duše...Umění vlastně jen vytváří symboly, znaky, náznaky, které čerpají svoji magickou moc z hlubin lidského bytí. Teprve divák jim svojí fantazií a životními zkušenostmi dává nový život..." Tato slova umělce Rolfa Händlera nám mohou v této fázi trochu pomoci. Musíme se ptát: víme v umělcově životě o pohnutkách k vytvoření tohoto obrazu? Jak pojal své téma? Čím se to dá vysvětlit? R. Händler mluví o symbolech a znacích; najdeme na obraze symboly, a co znázorňují? Dále mluví o fantazii a zkušenostech diváka: zde jsme u otázky, jak na nás obraz působí. Jaké pocity, jaké zkušenosti a asociace u mě vyvolává? Dává mi obraz za pravdu, vyvolává ve mně pochybnosti, strach, cítím se obrazem povzbuzen, nebo nedotčen - i na to má příjemce právo.






Ztvárnění

Obzvlášť důležité jsou neverbální metody ztvárnění. K tomu můžeme využívat nejrozmanitější techniky: malbu různými prostředky, modelování, koláže atd. Fantazii se meze nekladou. Zhruba můžeme rozlišovat dva způsoby ztvárnění:
1) vizualizaci textu: reálné obrazové ztvárnění textu
2) volné ztvárnění: ztvárnění dojmů a pocitů, které text vyvolal. Velmi se osvědčil velký papír a barvy nanášené prsty, protože žádný nástroj (štětec, pastelka aj.) neumožňuje zcela bezprostřední vyjádření. Hodně se doporučuje modelování z hlíny, protože se při něm intenzivně zapojuje celé tělo. Wink dokonce radí: "zavřít oči, nechat rukám volný prostor, žádné plánování".

Důležité u všech těchto technik je, že u nich nejde o umělecké výkony. Nechceme výrábět výstavní exponáty. Nejdůležitější je vlastní tvůrčí proces. Barvami a tvary chceme vyjádřit, jaké pocity v nás text vyvolal, co jsme při setkání s ním prožívali. Tímto způsobem můžeme dát tvar řadě neuchopitelných prožitků. Na závěr by měli účastníci dostat možnost se ke svým výtvorům vyjádřit a pohovořit navzájem. I zde jsou důležitější nabyté zkušenosti než výsledky. Účast na takovém rozhovoru je každému ponechána na vůli; rozhodně bychom se měli zdržet jakýchkoliv hodnotících komentářů k obrazům.





Hudební ztvárnění

Také hudební ztvárnění skýtá četné impulsy ke komplexnímu prožitku. Nepředpokládá žádné mimořádné schopnosti: ani zde totiž nejde o umělecký výkon. Uplatnění hudebních prvků je rozmanité:
1) ztvárnění, úprava nebo přetvoření písně, kánonu apod.: sahá od prostého zpěvu přes hudební doprovod až k přetvoření melodie i textu.

2) ozvučení: neboli hudební vyjádření pocitů, pohybů apod., které jsme získali z textu. Vhodné jsou různé rytmické doprovodné nástroje nebo i improvizovaná zvuková tělesa.

3) zinscenování zpěvohry: je lákavá, byť poněkud časově náročná záležitost; jde o spojení slova a hudby.

4) pohyb dle hudby: vlastní hudební produkce (zpěv, hra, rytmika) se spojí s pohyby (viz též pantomima/tanec).





Pantomima/tanec

K ztělesnění textu se velmi dobře hodí výrazové prostředky těla. Nabízí se řada možností: pantomimické ztvárnění jednotlivých rysů textu - pantomimické nebo taneční ztvárnění celého textu - taneční vyjádření vlastních zkušeností s textem atd. Pantomima i tanec se velmi dobře spojuje s hudbou (viz výše). Také zde je důležité během a po procesu fyzického ztvárnění si popovídat o získaných zkušenostech. Co jsem při tom cítil? Jaké moje potřeby či perspektivy se mi ozřejmily? Co jsem se dozvěděl o potřebách druhých?





Symbolické jednání

Především u obrazů jsme zvyklí zacházet se symboly. Symboly vyjadřují zahalené poselství; koncentrují a zastupují pocity a prožitky. Přitom často mají mnohem větší výpovědní intenzitu než mnoho slov. Symbol se nevyskytuje jen v obrazové formě; také různé činy mají symbolický význam. Např. když staří Izraelité zaháněli do stepi obětního býčka, šlo o symbolické počínání, vyjadřující osvobození. V rámci třetí fáze setkání s biblickým textem může symbolické jednání zpřítomnit, co pro mě toto setkání může znamenat: např. mohu symbolicky odložit, co mě ochromuje, a tím prožít osvobození.





K praxi

Následujících 16 praktických návrhů nemá být modely, které je třeba přesně aplikovat. Spíše by měly být brány jako určitá dílna, ve které si ukážeme, jak může probíhat práce s biblí. Nejde o vyčerpávající možnosti, nýbrž o předvedení postupu na několika textech. Tyto návrhy lze kdykoliv variovat. Někoho možná napadnou jiné způsoby ztvárnění, bude pro daný text považovat jinou metodu za vhodnější, jiný obraz za podnětnější atd. Také jsme upustili od zasazování práce s biblickými texty do určitého, snad obvyklého rámce. Proto zřejmě bude někdo postrádat odkaz na písně a modlitby. Nevytlačujeme je, měly by spontánně vyplynout z práce.

Množství metod ukazuje, jak různorodě může práce s textem probíhat, a v neposlední řadě podněcuje vlastní tvořivost. Snažili jsme se na praktických příkladech použít co nejrůznější metody a otvírat tak stále nové cesty k setkání. Častěji se soustřeďujeme na dílčí aspekt textu, který se ocitne v centru pozornosti. Průběh někdy popisujeme velmi podrobně, až po konkrétní slovní formulace pro vedoucí. Nejde však o předpisy ani omezování, pouze rady, jak si můžete počínat. Každý vedoucí se však musí vždy podílet na skupinové práci, na praktických kreativních úkonech a skupinové interakci jako kdokoliv jiný. Především se musí snažit, aby skupinou nemanipuloval, nesvazoval ji ani jí nenutil jako jedině správné vlastní "odpovědi". Z tohoto důvodu jsme také upustili od krátkých teologických náčrtů k jednotlivým textům, které jsme původně zamýšleli zařadit.

Práce by tím mohla být vedena určitým směrem, a tím také společné hledání pravdy.

Ukázané postupy, metody a příklady tedy nemají jen pobízet k napodobení, nýbrž být nástrojem, který uschopní k podobné práci s jinými texty. Důležité je zařadit všechny tři fáze, od blízkosti přes odstup k opětnému přiblížení. Základním požadavkem pro tuto práci je mít čas. Čas a klid potřebujeme k intenzivnímu poslechu, pozorování, asociacím, rozjímání, k psaní dialogů, postižení souvislostí, a především ke každému tvořivému rozboru a ztvárnění . Avšak požadavek času a klidu se nevztahuje jen k textové práci. Čas hraje velkou roli také při rozhovorech ve skupinkách a následně v plénu.

V souvislosti s časovou náročností vyvstává okamžitě složitá otázka, v jaké situaci a jak uplatnit tento způsob práce s biblí. Věkově je přístupná mládeži a dospělým. Jisté je, že nestačí obvyklá večerní biblická šedesátiminutovka: v nejlepším případě by se v ní stihla jedna fáze, a do příště by její výsledky byly pryč. Ke skutečně klidnému provedení všech kroků je potřeba tří až čtyř hodin, eventuálně lze zkusit tři po sobě následující večery s krátkými shrnutími. Nejlepší je mít delší časový prostor: odpoledne s večerem, den nebo víkend (společná jídla se osvědčila jako výborné pojítko). To znamená, že pro farnosti a kursy dospělých jsou nejlepší celodenní setkání, víkendy nebo volné dny. Ve školách připadají v úvahu týdenní projekty či výuka v blocích. Nejlepší příležitost vidím u domácích kroužků. Je totiž velmi dobré, pokud se skupina k této práci může scházet pravidelně na celé půldne (nebo dlouhý večer). Jednak v takové skupině vzniknou hlubší vztahy vzájemné důvěry, jednak bude mít větší ochotu i schopnost přistoupit na nezvyklé metody - zejména tvořivé - a vyjadřovat se v jejich rámci. Tak se stále můžeme zdokonalovat v dobývání zatarasených přístupů k vlastní osobě, k životu a k víře.



***

Tvořivá práce s Biblí - praktický návod
- 1. Hlavní zásady kreativní tvořivé práce s Biblí
- 2. K postupu
- 3. Spontánní přístup - I. fáze
- 4. Zpracování - II. fáze
- 5. Ztvárnění / zniternění - třetí fáze