6.8. Nezáříme ve světle ramp, ale když milujeme jako Ježíš (Papežova promluva ze závěrečné bohoslužby V PLNÉM ZNĚNÍ ČESKY)

„Pane, je dobře, že jsme tady“ (Mt 17,4). Tato slova, která apoštol Petr řekl Ježíšovi na hoře Proměnění, chceme po těchto intenzivních dnech přijmout za svá i my. Je krásné, co jsme prožili s Ježíšem, co jsme prožívali společně, a je krásné, jak jsme se modlili. S velikou radostí v srdci. A proto se můžeme sami sebe ptát: co si odneseme zpět do údolí všedních dnů?

Rád bych na tuto otázku odpověděl třemi slovesy podle evangelia, které jsme slyšeli: zářit, poslouchat a nebát se. Co si s sebou odnášíme? Odpovídám těmito třemi slovy: zářit, poslouchat a nebát se.

První: zářit. Ježíš se proměnil. Evangelium říká: „jeho tvář zazářila jako slunce“ (Mt 17,2). Právě oznámil své umučení a smrt na kříži, čímž rozbil představu mocného a světského Mesiáše a zmařil očekávání učedníků. Nyní, aby jim pomohl přijmout Boží plán pro každého z nás, bere Ježíš tři z nich – Petra, Jakuba a Jana, vede je na horu a proměňuje se (před nimi). Tato „světelná lázeň“ je připravuje na pašijovou noc.

Přátelé, drazí mladí lidé, dnes také potřebujeme trochu světla, záblesk světla, dodávající naději, abychom mohli čelit mnoha temnotám, které na nás v životě doléhají, mnoha každodenním porážkám, abychom se jim postavili čelem ve světle Ježíšova Zmrtvýchvstání. Neboť On je světlo, které nezapadá, on je světlo, které září i v noci. „Náš Bůh nám dopřál, že se naše oči rozjasnily/rozzářily“ (Ez 9,8), říká kněz Ezdráš. Náš Bůh rozjasňuje náš pohled, naše srdce, naši mysl, naši vůli k tomu, abychom v životě něco vykonali. Stále s Pánovým světlem.

Chtěl bych vám ale říct: Nezáříme tehdy, když se postavíme do světla reflektorů, nikoli, ty oslepují, takto nezáříme. Nezáříme, když vystavujeme dokonalý, uspořádaný a pěkně upravený obraz, i když se takto cítíme silní a úspěšní. Ne. Jsme prosyceni světlem, záříme, když přijmeme Ježíše a naučíme se milovat jako on. Milovat jako Ježíš: takto se rozjasníme, to nás přivádí k tomu, abychom byli dílem lásky. Přítelkyně, příteli, neklam sám sebe – až vykonáš skutky lásky, toho dne se staneš světlem. Když namísto konání skutků lásky navenek hledíš sám na sebe, jako sobec, tehdy světlo pohasíná.

Druhým slovesem je poslouchat. Na hoře učedníky zahalil světlý oblak. Co zaznělo z tohoto oblaku, v němž byl Otec? „Poslouchejte ho“. „To je můj milovaný Syn“. „Poslouchejte ho“. V tom je všechno: Vše, co se má v křesťanském životě udělat, spočívá v tomto slově: Poslouchejte ho. Naslouchat Ježíši, v tom spočívá celé tajemství. Naslouchat, co ti Ježíš říká. „Nevím, co mi říká“. „Vezmi evangelium a čti to, co Ježíš říká, a to, co ti říká tvé srdce“, protože on má pro nás slova věčného života a zjevuje, že Bůh je Otec. Zjevuje nám tuto lásku, naznačuje nám cestu lásky. Naslouchejte Ježíši, protože sami se – byť v dobré vůli – vydáváme zdánlivými cestami lásky, které se nakonec vyjeví jako sobectví, převlečené za lásku. Dávejte pozor na toto sobectví maskované láskou. Naslouchej mu, protože ti řekne, jaká je cesta lásky. Naslouchat, zářit – první slovo – být světlem, naslouchat, abyste se nevydali špatným směrem.

Konečně třetí slovo: nebát se. Nemějte strach. Slovo, které se v Bibli často opakuje, které čteme v evangeliích: Nebojte se. Bylo to poslední slovo, které Ježíš ve chvíli Proměnění řekl učedníkům: Nebojte se.

Vám, mladí lidé, kteří jste prožili tuto radost (málem jsem řekl tuto slávu – ale toto naše setkání bylo také druhem slávy), Vám, kteří máte velké sny, ale často vám je zastírá strach, že se neuskuteční; vám, kteří si někdy myslíte, že neobstojíte a někdy se vás zmocňuje pesimismus; vám, mladí lidé, kteří jste v této době pokoušeni malomyslností, tím, že snad sami sebe hodnotíte jako neúspěšné, nebo tím, že se snažíte skrýt svou bolest tím, že ji maskujete úsměvem; vám, mladí lidé, kteří chcete změnit svět – a je dobře, že ho chcete změnit a chcete bojovat za spravedlnost a mír; vám, mladí lidé, kteří do života vkládáte úsilí a fantazii, ale cítíte, že to nestačí; vám, mladí lidé, které církev a svět potřebují jako země potřebuje déšť; vám, mladí lidé, kteří jste přítomností a budoucností; ano, právě vám, mladí lidé, dnes (Ježíš) říká „Nebojte se!“. „Nebojte se!“.

V krátké chvilce ticha, ať si každý sám v sobě, ve svém srdci, tato slova zopakuje: „Nebojte se!“.

Drazí mladí lidé, rád bych se každému z vás podíval do očí a řekl vám: Nebojte se! Nebojte se! Řeknu vám ale něco mnohem krásnějšího. Už nikoli já, ale sám Ježíš na vás nyní hledí, pohlíží na vás. Zná vás, zná srdce každého z vás, zná život každého z vás, zná radosti, smutek, úspěchy a selhání, zná vaše srdce. A dnes vám v Lisabonu, o těchto Světových dnech mládeže říká: Nebojte se, nebojte se, dodejte si odvahy, nebojte se.

Se svolením převzato z České redakce Vatikánského rozhlasu - Vatican News