Anketa k daru jazyků (Jan Mazanec)

ANKETA K DARU "JAZYKŮ"

Často se vyjmenovávají dary Ducha Svatého bez pochopení jejich významu. Jedním z nejdiskutovanějších je dar tzv. "mluvení v jazycích". Někteří jej vidí jako téměř zásadní duchovní zkušenost, jiní ho zavrhují jako něco nebezpečného. Zeptali jsme se lidí, kteří s ním mají či měli zkušenost.

Ludvík Kolek, 69 let, výtvarník, Brno

O "jazycích" se po staletí mnoho nemluvilo a to přesto, že je mnoho světců podle jejich životopisů používalo. Po vnější stránce jde o spontánní vyslovování slabik, které může připomínat různé jazyky, jejich zdroj je ovšem zcela pod kontrolou vědomí. Nejde tedy o "vytržení", i když podle slov sv. Pavla toho lidská mysl není účastna (1K 14,14). Po vnitřní stránce jde o "modlitbu ducha", který je k této modlitbě "puzen Duchem Svatým". Vyřčené však zůstává tajemstvím. Nejedná se totiž o existující jazyk, kterým by překvapivě disponoval člověk, který jej neovládá. Ale jsou i výjimky, kdy Duch jakoby přicházel na pomoc malé víře skeptiků, kteří považují uživatele tohoto daru za "opilé" a takovou situaci navodí (viz Letnice, kdy posluchači rozuměli) . Ale to není pravá pavlovská glossolalie. V té obsah bez výkladu zůstává tajemstvím.

Smysl tohoto daru je v nově otevřeném zdroji modlitby v lidském duchu. To je ten "vnitřní člověk", zatlačený do pozadí vnějším rozumovým. To je biblické srdce, z něhož jakoby sama začne tryskat modlitba chval. Do vztahu s Bohem pak vstupuje hluboká vděčnost a radost, která uvolňuje vnitřní sevření a blokády. Ti, kdo využijí možností daru jazyka, vykazují pozoruhodné výsledky s uzdravováním podvědomí a nevědomí i zvýšenou citlivost na Boží vnuknutí. Kromě osobního užitku jde o prospěch společenství - když má jazyk podobu poselství. Když mu ale naslouchající nerozumí, nemělo by se vyslovovat bez těch, kteří mají dar výkladu.

Některé křesťanské denominace spojují s tímto darem jistotu naplnění Duchem Svatým. Katolická charismatika se s tím neztotožňuje, protože tuto jistotu klade do svátostí. Tak se lze vyhnout určitému pokušení vědomí výjimečnosti i pokušení glossolalii napodobovat k neprospěchu vlastnímu i Božímu.




Ilona, 35 let, žena v domácnosti, Velké Hamry

Tento dar jsem dostala nějaký čas poté, co jsem ve 23 letech přijala křest a prošla seminářem obnovy v Duchu Svatém. Byla to doba, kdy jsem s radostí trávila čas s Pánem, snažila se denně chodit na mši a rozjímat Písmo. Všechno šlo lehce, Pán si mě k sobě přitahoval. A to "breptání", které jednou znenadání přišlo, bylo pro mě prvním setkáním s něčím viditelně nadpřirozeným, znamením "Já jsem doopravdy". Prožívala jsem to jako velmi intimní věc, jako žvatlání dítěte, které něco důležitého neumí říct, ale Tatínek mu rozumí.

Byl to silný zážitek a bylo tenkrát těžké zápasit s pocitem výlučnosti, který to ve mně vzbuzovalo. Podle mě je pro lidi s tímto darem (a vůbec všechny, kdo se zkoušejí modlit doopravdy) nutné doprovázení zkušeným knězem. Jinak si Boží dary obecně jen přivlastníme a nakrmíme jimi naši pýchu.

Od té doby jsem se nesnažila tento dar nijak kultivovat, takže časem vymizel, stejně jako mi Pán Bůh vzal i ostatní zážitky a pocity při setkávání s Ním. Nyní "zbytky" toho všeho pociťuji jen bezprostředně po přijetí Eucharistie.

Jsem vděčná, že jsem tohle s Pánem zažila, a tuším, že to byl dar jen pro mě - protože moje víra byla tehdy příliš slabá. A tak prosím raději o dar víry - a lásky, abych mohla být užitečná druhým.





Libor Jirka, 24 let, student, Kamenice nad Lipou - Apoštolská církev

Modlitba v jazycích nevyžaduje intelektuální námahu a tím se liší od ostatních forem modlitby. Mohu se modlit nahlas i potichu, nemusím ani otvírat ústa a pohybuje se pouze jazyk. To mi dává možnost zůstávat v modlitbě nebo se na ni přeorientovat i během hektického dne - začnu se modlit v jazycích a teprve postupně přecházím do "normální" modlitby s vlastními slovy nebo do modlitby srdce. Zároveň mi dar jazyků pomáhá (i pomocí přechodů mezi různými formami modlitby) udržet pozornost při delší "normální" modlitbě. Prostě mi pomáhá k intenzivnějšímu modlitebnímu životu.

Při jeho přijetí jsem ho bral jako důkaz, že křest v Duchu, přijatý učedníky o Letnicích, je hledajícím nabízen i dnes. Po prvotním nadšení se ale vynořila řada problémů. Přišlo mi, že dar více unavuje, než občerstvuje. Nechápal jsem, jak ho zapojit do svého modlitebního života. Společenství mě ale povzbuzovalo tak, až se pro mě tento dar zdrojem občerstvení stal. Jedním z jeho úskalí je, že užitek přinese až po rozvinutí, a dalším, že člověk jej občas rozvíjí ne z touhy být blíž Bohu, ale z touhy být výjimečný. Až později jsem poznal, že když hledám Ježíše horlivěji než jeho dary, pak se i jeho dary skrze mne projevují více.


***

Se svolením převzato z: KT č. 23-2003 8.6. 2003