Biblická

Pane Ježíši, ty jsi řekl: "Kdo chce za
mnou přijít, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž
a následuj mě." Chceme tě tedy následovat a
jít věrně za tvým křížem cestou, kterou jsi
musel projít a která je předurčena také nám,
neboť učedník nemůže jít jinou cestou než
jeho pán.

1. Ježíš je odsouzen na smrt

"Také vás budou vydávat synagogám na soud
a do vězení a vodit před mocné tohoto světa
pro mé jméno. Zradí vás i vaši rodiče,
bratři, příbuzní a přátele, někteří z vás
budou i zabiti a mnozí vás budou pro mé jméno
nenávidět. Ale ani vlas z vaší hlavy se
neztratí. Když vytrváte, získáte své životy.
Nebojte se - hle já jsem přemohl svět."
Pane, udělali jsme první krok za tebou a
už nás zachvátila hrůza, máme strach. Cesta
za tebou začíná totiž odsouzením. Začínáme
však chápat, že odsouzení tohoto světa není
nic ve srovnání s odsouzením Boží
spravedlnosti, kterým by musel projít každý z
nás, kdybys nás nebyl vykoupil. Nechal ses za
nás odsoudit, aby my jsme mohli být
ospravedlněni. Láska k tobě, spasiteli, i k
církvi nás nutí jednat podobně - riskovat
odsouzení, protože jsem křesťan, proto, že
chci svou víru dokázat a darovat také druhým.
Pane, chceme tě následovat, neboť zřekne-li
se kdokoliv z nás všeho, co má, dostane 100x
více, protože kdo by chtěl svůj život
zachovat, ztratí ho a kdo by ho pro tebe
ztratil, nalezne jej.

2. Ježíš přijímá kříž

A počal je učit, že Syn člověka bude
muset mnoho trpět a být zabit a po třech
dnech vstát z mrtvých. Petr si jej vzal
stranou a začal ho kárat. Ježíš mu však řekl:
"Jdi mi z očí satane," a pak jim řekl: "Kdo mě
chce následovat, zapři sám sebe, vezmi svůj
kříž a následuj mne."
"Noste břemene jedni druhých a tím naplníte
zákon."
Kříž- pro Židy i pro mnohé z nás je
pohoršením. S Petrem říkáme, to se ti, Pane,
nesmí stát. A myslíme i na sebe - to se nesmí
stát. Mesiáš ani jeho lid přece nemůže trpět.
Moudří říkají: je to nesmysl přemáhat utrpení
jeho pokorným snášením. A přece je to tak,
protože kříž to není jen hrůza smrti, ale i
naděje vzkříšení. Nezemřete-li sami sobě a
svým zájmům, nemůžete mít se mnou podíl v
Božím království, říká Ježíš. Kříž je
začátkem společenství s Kristem, není
nahodilostí v životě křesťana, ale nutností.
Nedej, Pane, abychom se někdy odloučili od
tvého kříže.
Kříž je pro nás připraven v trpělivosti a
lásce k nepříjemným povinnostem i lidem, k
nemocným, v každém našem sebezapření, v
utrpení a pomoci bližním. Jako Kristus totiž
musíme hledat kříže našich bližních a brát je
na sebe. Zbožnost bez obětování se lidem a
tak i Bohu je zbytečná.
 

3. Ježíš padá poprvé

Byly to naše bolesti, jež nesl, naše
nemoci, které na sebe vzal, ale domnívali
jsme se, že je zraněn a ubit od Boha a
pokořen.
Jdeme, Pane, za tebou, ale již nemůžeme,
vidíme kolem sebe jen samou bolest, hladové,
umírající, děti, války, vraždy, mrzáky,
nemocné rakovinou, nenarozené děti. Což může
existovat Bůh a na toto se klidně dívat?
Může, protože zlo je tak strašně v nitru
každého člověka, že zničení zla by si
vyžádalo zničení i naší svobody. Ale Bůh se
na toto vše nemůže rozhodně dívat klidně.
Poslal svého Syna, aby se v něm ztotožnil i s
naší bolestí a tak bolest odstranil. Padá pod
její tíhou, pod tíhou hříchů, kterými ho lidi
odsuzují, bičují a křižují. Ano, náš hřích,
nevěrnost lásce zapříčinila bolest ve světe.
Pane, dej i nám povstat z našeho zoufalství a
s tvým Kristem odhodlaně nést bolesti tohoto
světa pro záchranu mnohých.
 

4. Ježíš potkává svou Matku

"Tvojí vlastní duší pronikne meč."
Ježíš se potkává s tou, která ho porodila
- s Marií, která ho jistě potěšila. Všichni
ho opustili, jen ona s ním jde až pod kříž.
Ona je vzorem církve - neopouští svého syna,
když má projít utrpením, neotáčí se podle
větru, podle lidí a společenských řádů, které
jednou Ježíše oslavují a podruhé
pronásledují. Jde s ním kamkoliv a znamená
pro něj útěchu v bolesti. Taková má být i
církev - jde za Ježíšem a je posilou všech
křesťanů.
Pane, ať i my s tvou Matkou těšíme své
bratry, všechny pronásledované a trpící.


5. Šimon pomáhá Ježíšovi nést kříž

Potom ho vyvedli, aby ho ukřižovali a
přinutili jakéhosi Šimona z Cyrény, který šel
kolem z pole, aby mu vzal kříž.
Jeho přinutili - nás nikdo nutit nebude -
jde přece o vyplnění zákona lásky. Jistěže má
každý z nás dost starostí svých vlastních,
ale začne-li se starat i o druhé, pozná
najednou, že zvládne i ty svoje a nebo na ty
nedůležité přestane myslet.
Pane, ty jsi přijal pomoc od člověka -
člověk se stává tvým spolupracovníkem na díle
spásy. Ty čekáš na nás ve svých bratřích,
klesajících pod tíhou bolesti a starostí, že
ti je pomůžeme nést. Neboť budeme-li si
navzájem pomáhat, bratr bratru, soused
sousedu, křesťan křesťanu, společně spasíme
svět, neboť jim ukážeme lásku, lásku - čili
tebe.
Dej, Pane, ať nikdo nežije sám sobě, ale
jeho láska ho přinutí zapomenout na sebe a
věnovat se druhým.

6. Veronika utírá Kristovu tvář

Jeho tvář byla tak znetvořená, že nebyl
podoben člověku, jeho vzhled byl takový, že
nebyl podoben lidem.
Nepoznali ho - služebníka lidstva -
Spasitele. Jeho utrpení je poděsilo, nechtějí
ho vidět, zavrhli ho, opustili. Ale jeho
láska dovede jít dál, i přes to veliké
nepochopení svých blízkých,i nepochopení
naše. Ale přece alespoň někdy se najde někdo
odvážný, kdo odhodlán riskovat své pohodlí
projeví alespoň malou službu opovrženému.

Kristova podoba se otiskla prý do roušky,
kterým mu otřela tvář.Jeho tvář se může
otisknout také do našich srdcí až budeme
ochotni prodrat se zástupem vlastních
starostí, překážek a pomoci i tomu
nejpohrdanějšímu.
 

7. Ježíš padá podruhé

Nezvládl jsme to. Mám malou vůli, už jsem
zase padl do svého starého hříchu, do špíny
světa. Nepomohla mi ani pomoc druhých. Jsem
slabý, jsem hříšník.
Dívám se na tebe, Ježíši, a čerpám sílu z
pohledu na tebe. I tebe opustily síly. Nemohl
jsi dál. Nyní jsme spolu s tebou postavení
před rozhodnutí: vstát a pokračovat nebo ne?
Vždyť hřích se někdy jeví tak krásným, a ani
pak nebudu uchráněn před pády a kdoví, co na
mě čeká na konci cesty, na konci života. Není
lepší zůstat pohodlně ležet v přízemnosti
cesty a jak říkají lidé "užívat života"? Ne!
Čerpáme sílu z tvého příkladu - i ty jsi
vstal, i když jsi věděl, že bude ještě hůř. I
já povstávám ze své netečnosti a pohodlí,
abych tě následoval dále, až na vrchol lásky.
 

8. Ježíš potkává plačící ženy

"Ne nade mnou, ale nad svými hříchy plačte
a nad hříchy vašich synů."
Jsou to matky izraelských synů, matky
těch, které Ježíš přišel zachránit. Matky
zástupů, které Ježíš učil, ale také matky
těch, které Ježíše odmítli a odsoudili. Teď
pláčou soucitem nad Ježíšem. Snad si také
mysleli, že Ježíš je Mesiášem, který učiní
Izrael mocným národem a zbaví je nadvlády
Římanů. To vše je nyní ztraceno, Ježíš jde na
smrt. Pláčou. I my jsme často dojati
soucitem, když vidíme v televizi utrpení
lidí, ale nejen v televizi, i kolem sebe.
Máme plakat? Jistě, ale v první řadě nad
sebou, neboť málo děláme proto, abychom svět
zbavili hříchu a utrpení. I mezi námi jsou
matky synů, kteří Ježíše odmítli. Vlastně
každý z nás má odpovědnost za bližní, které
nedokázal svým životem přesvědčit o Kristově
lásce. Plačme tedy nad sebou a zkusme změnit
svůj život tak, abychom na své osobě
ukazovali lidem Boží lásku, která se odváží
jít v konání dobra i cestou křížovou.
 

9. Ježíš padá potřetí

Ježíš řekl Petrovi: "Ještě než kohout
zakokrhá, třikrát mě zapřeš."
Kolikrát mám odpustit svému bratrovi?
Pane, tvůj pád mi připomíná cestu nás lidí
za dobrou věcí. Vytkli jsme si vysoký cíl a
uprostřed cesty poznáváme, že na to
nestačíme. Opakované neúspěchy nás odrazují
od další cesty. Říkáme: už to nemá cenu, pro
tohoto člověka něco dělat, třikrát mě už
odmítl, už nemá cenu odpouštět, odpustil jsem
třikrát a stejně to nepomohlo, stejně mě můj
přítel zradil.
Ty jsi, Pane, nám všem vzorem - vytkl sis
vysoký cíl - spasit všechno lidstvo a nedal
ses odradit ani neúspěchy ani vlastními pády.
Nezastavil ses ani pod křížem nenávisti těch,
které jsi přišel spasit. Tato ohromná láska
ti pomohla překonat i tento pád.
Pane, dej i nám takovou lásku, která se
nezastaví v konání dobra ani před pády a
zraněními, ani před nenávistí a posměchem,
nepochopením. Jen tak budeme mít účast na tvé
oběti za spásu světa.
 

10. Ježíš zbaven šatů

Dělí se o můj oděv, losují o můj šat. Ty
však Hospodine nestůj daleko, má sílo pospěš
mi na pomoc.
Tvůj šat je, Pane, to poslední, co máš.
Větší potupu si nemohli lidé vymyslet, jsi
před nimi nahý, bezmocný. Ty Syn všemohoucího
jsi bezmocný kvůli člověku, kterému chceš dát
podíl na své všemohoucnosti. Ukazuješ nám na
vlastním těle, jak náš hřích dovede potupit
Boha. Ponížil ses, abys povýšil nás.
Odpusť nám, Pane, že jsme se často
povyšovali nad druhé a tak ponižovali i tebe.
Viděli jsme tě nahého, bezmocného a
nedokázali jsme ti pomoci. Nedokázali jsme
poslat ani balíček lidem do Afriky,
nedokážeme ani přemoci touhu vlastnit vše, co
druzí ještě nemají. Ale ty jsi se přece vzdal
i toho posledního, co jsi měl, aby měli i
jiní.
Pane, nauč nás své lásce.
 

11. Ježíš je přibit na kříž

Bůh předem rozhodl, aby byl vydán a vy
jste ho rukama bezbožníků přibili na kříž a
zabili.
V Zákoně se píše: Buď proklet každý, kdo
visí na dřevě kříže
Hříchy druhých jsou, Pane, vidět na celém
tvém těle. Pomstili se ti spravedlivému,
nesnesou tě mezi sebou. Jejich viny jsou
vyvýšeny a v tvých ranách jsou zřejmé všem,
kdo se na kříž dívají. Tvé rány, Pane, volají
do nebe, a přece ty nemáš žádná slova
odsouzení pro své vrahy, ale naopak prosíš,
aby jim Bůh odpustil.
Dovedeme totéž i my?
 

12. Ježíš umírá na kříži

Co vlastně kříž symbolizuje? Jedna kláda
stojí vodorovně a druhá napříč. Setkávají se
v jednom bodě. Ano, v jednom bodě se setkává
Bůh s člověkem. Je to průsečík lásky, ale
také našeho pohrdání a nenávisti. Kříž to
obdivuhodně spojuje - Boží svatost i naší
hříšnost. To je vše spojeno v těle Ježíše
Krista. Smrt i vzkříšení, radost i utrpení,
slabost i síla. I my jsme částí tvého těla,
Pane. A když vidíme hřích u svých bližních,
měla by jej vynahradit naše svatost, když
vidíme nenávist, měla by ji vynahradit naše
láska. Jen v jednom bodě se totiž setkáváme s
Bohem i bližním. V průsečíku lásky, kterou
nezabije ani kříž, ani nenávist těch, které
jsme povini milovat.
 

13. Ježíš je sňat z kříže

Jak hrozně ti asi, Maria, muselo být, když
jsi držela na klíně mrtvé tělo svého syna,
kteréhos tolik milovala. A přece i nyní jsi
měla víru, že je to Syn Boží. Ty jsi měla
takovou víru, že se ti Ježíš po vzkříšení ani
nemusel zjevit, protože ty jsi stále věřila.
Jak je to však s naší vírou? S vírou ve
všemohoucího Boha, když ve světě je tolik
bídy. Jakoby se Bůh odmlčel, jakoby byl
mrtev, proč nezasáhne? Protože nezasáhl, ani
když křižovali jeho Syna, vydal ho,
protože je Pánem i nad smrtí a na Ježíši
jasně ukázal, že bolest i smrt dokáže
proměnit ve slávu vzkříšení.
Ano, Maria nedrží mrtvé tělo, drží
Ježíše, který po třech dnech opět vstane. I
nám by se mohlo zdát, že Maria drží na rukou
mrtvé tělo - církev, která někdy vypadá jako
bez života, když se nesnažíme pro ni žít. Ale
přece i Maria věří, že toto někdy mrtvé tělo
církve zase ožije. Pane, dej ať nezklameme
víru tvé matky a všem, i nevěřícím, dokážeme,
že církev žije.
 

14. Ježíš je uložen do hrobu

Uvrhls mě do hluboké jámy, do propasti, do
nejhlubších temnot. Mezi mrtvými je moje
lůžko, mezi padlými, co leží v hrobě. Jsem
jak ten, v kom všechny síly zhasly.
Hrob v zemi, v té zemi, kterou si člověk
vyvolil raději, než ráj Boží lásky. Chceš nám,
Pane, ukázat, kam až vede lidská neláska,
sobectví, touha užívat světa? Do věčného
hrobu. Jenom ve tvých stopách se může smrt
změnit v život.
Kdy už konečně pochopíme, že svůj hrob si
kopáme sami, když žijeme jen pro sebe, pro
své pohodlí, pro tento svět? Budou tu snad
naše hmotné statky věčně? Ne jen láska je
věčná. Láska a duchovní hodnoty. Ty by jsme
měli především hlídat.
Je třeba se pustit hříchu ještě dříve, než
nás stáhne s sebou do hrobu, pak už bude
pozdě. Chtít povstat z hrobu svého sobectví a
starostí, jak se nejlépe zabydlet na této
zemi, musíme již teď, neboť bychom se zde
mohli zabydlet navěky.
Je to sice paradox, ale protože hříchem
bylo vše převráceno naruby, platí nyní: Kdo
by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, a
kdo by ho pro Krista ztratil, nalezne ho.