Biblické texty k tématu práce

Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
(Kol 3,17)
"Jméno" Ježíš znamená Bůh je spása, Bůh zachraňuje...

+

Cokoli děláte, dělejte z duše jako pro Pána, a ne pro lidi. Víte, že od Pána obdržíte za odměnu dědictví - život věčný. Služte Kristu Pánu!
(Kol 3,23-24)

+

Sám od sebe nemohu dělat nic; ...; nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.
(Jan 5,30)

+

Beze mne nemůžete činit nic.
(Jan 15,5)

+

Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji.
(Jan 5,17)

+

Hospodine, uděl nám pokoj, neboť i všechny naše skutky jsou tvým dílem.
(Iz 26,12)

+

Dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou.
(Žl 90,17)

+

Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo... Proč se to děje? Protože můj dům je v troskách, zatímco každý běháte kolem svého domu.
(Ag 1,9)

+

Kdo nechce pracovat, ať nejí.
(2 Sol 3,10)

+

Svěř Bohu své počínání!
(Př 16,3)

+

Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, dokonal jeho dílo.
(Jan 4,34)
* pokrm - něco co člověka vyživuje, dodává energii
* činění vůle - pokrm pro Ježíše - něco co ho vyživuje, co mu dodává sílu k práci, co je každodenní nutností pro přežití, pro žití, je to věcí všední, ale i sváteční.

+

Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.
(Žl 14,2)
Bůh má nad-hled, tím pádem má větší i po-hled do dálky. Je proto dobré v každém rozhodování znát Boží pohled na věc

+
Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění? Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledává, co zašlo.
(Kaz 3,9-15)

V životě práce jde o to splu-pracovat s Bohem. Neboť tak plody naší práce zůstanou navěky a nerozpadnou se v prach...

+

Moudrost se dává člověku poznat
Moudrost září a nevadne, ochotně se dává spatřit těm, kdo ji milují, a najít těm, kdo ji hledají. Všem, kdo dychtí po jejím poznání, sama vychází vstříc. Kdo ji hned zrána vyhledá, nebude se namáhat, najde ji sedící u svých dveří. Přemýšlet o ní je ta pravá rozumnost, a kdo kvůli ní bdí, je brzy bez starosí. Sama obchází a hledá, kdo jsou jí hodni, na jejich stezkách se jim vlídně ukazuje a v každé myšlence se s nimi setkává.
(Moudr 6,12-16)

+

Bože našich otců, milosrdný Hospodine, ty jsi učinil všechno svým slovem a ve své moudrosti jsi vytvořil člověka, aby vládl nad tvory, kterým jsi dal vzniknout, a aby spravoval svět v svatosti a spravedlnosti a konal soud s upřímnou duší, daruj mi moudrost, která sídlí u tvého trůnu, a nevylučuj mne z počtu těch, kdo ti slouží. Vždyť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice, člověk křehký a krátkého věku, který jen málo chápe právo a zákony. I kdyby byl někdo dokonalý mezi lidskými syny, bez moudrosti od tebe nebude znamenat nic. Tys mě vyvolil za krále svého lidu a za soudce svých synů a dcer. Řekl jsi, abych zbudoval chrám na tvé svaté hoře a oltář ve městě, kde přebýváš, podle podoby svatého stánku, který jsi od počátku připravil. S tebou je moudrost, která zná tvoje díla a byla při tom, když jsi tvořil svět. Ona ví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých přikázání. Sešli ji ze svatých nebes, od trůnu své slávy ji pošli, aby byla se mnou a pracovala, abych poznal, v čem máš zalíbení. Ona ví všechno a rozumí všemu, rozvážně mne povede v mém konání a zachová mne ve své slávě. Potom ti budou příjemné mé skutky, spravedlivě budu soudit tvůj lid a budu hoden trůnu svého otce.
(Moudr 9,1-12)

+

Nepouštěj se do mnoha podniků najednou; vezmeš-li jich na sebe příliš, nezůstaneš bez viny. Třebaže se budeš honit, nestihneš to, a dáš-li se na útěk, neunikneš,
(Sir 11,10)

+

Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. Dá, že tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se... nad tím, kdo strojí pikle. Odlož hněv a zanech rozhořčení, nevzrušuj se, ať se nedopouštíš zlého...
(Žl 37,4-8)

+

Naše práce není v Pánu marná.
(1 Kor 15,58)

++

Mk 6,34-44
Co měli (dělali) učedníci sami, to nestačilo. Co prošlo Ježíšovýma rukama, to (pak) stačilo všem. Dali jíst skutečně celému zástupu. I teď jsme posláni, i teď můžeme pár chlebů a ryby - trochu naší lásky, trochu naší snahy pomoci, všechno to, co je tak málo vůči velkému utrpení a nouzi světa, nechat projít Ježíšovýma rukama a nasytit všechny.

+

Jan 5,30
Sám od sebe nemohu dělat nic; ...; nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.
Čím víc toho chceme pro lidi, pro církev a pro Boha udělat, tím větší je nebezpečí, že to budeme dělat sami podle sebe. Ale ani Ježíš nemůže sám od sebe dělat nic, ani to nejnutnější. My bohužel ano. Hledat vždy vůli Otce, toužit po jejím naplňování víc, než po čem jiném, to je úkol nesnadný.
/P. Aleš Opatrný/

+

Iz 50,4-9
Pro učedníka, který chce pro svého Pána pracovat, se zdá být nejdůležitější síla, vytrvalost, akce - tedy ruce, nohy, ústa. Ale Izajáš mluví kupodivu o "pasivním orgánu" - uchu. Mohu rozjímat o tom, kolik času během dne mluvím a konám a kolik slyším a naslouchám. Ježíš zřejmě naslouchal Otci stále.
/P. Aleš Opatrný/

+

Mt 13,31-35
Boží věci rostou po svém. Boží království je věc Boží pro nás, ne naše věc pro Boha.

+

1. čtení Kaz 1,2; 2,21-23
- 18. neděle v mezidobí - c
Rozbor textu

O knize Kazatel platí více než o jiných knihách Písma, že je nutno ji číst se zřetelem k celku Písma. Tato kniha tvoří kontrast k mnohým tématům Písma, hlavně tvoří kontrast ke zvěsti o Vzkříšení.
Právě úvodní věta (Kaz 1,2) je mottem celé knihy, tématem, které je dále rozvíjeno a konkretizováno. Tato slova by mohl napsat každý dnešní nevěrec, který by měl odvahu pohlédnout s Kazatelem až na konec všeho, co člověk dělá a žije. Takovou odvahu ovšem zpravidla nemá.
Další verše demaskují jednoho ze skrytých bohů člověka - práci. Ne, že by Kazatel práci jako takovou odmítal. Ale vidí, že na ni nemůže vložit všechnu naději, že nevede ke spáse, ke štěstí bez trápení. Všechno plahočení a namáhání totiž nevede člověka k absolutnímu bezpečí, k odpočinutí a spočinutí srdce, za kterým by nebylo starostí a trápení. Slova Kazatele provokují otázku: Co tedy není marnost?
(P.Aleš Opatrný,Stůl slova)

+

Evangelium Lk 4, 21-30
1. čtení Jer 1,4-5.17-19
Co mohou oba úryvky - 1. čtení a evangelium - znamenat pro nás dnes?
U Jeremiáše je ukázáno, že si Bůh sám volí, že jeho největší projekty nestojí na naší upachtěné snaze. Boží volba nese rysy až jakési tvrdosti, ale to souvisí se skutečností, že z vyvoleného Božího je dělána pevná opora proti nepříteli. Celé prorocké poslání stojí na "posílám tě" a "já jsem s tebou". Z toho plyne smysl, jistota a odvaha.
V evangeliu je Ježíš ukázán jako prorok, který je odmítán. To ovšem není v Izraeli nic nového. Ježíšův mandát ale nespočívá na tom, že je národem přijat, ale na tom, že je Otcem poslán. Podobně i církev bývá ve světě pociťována jako cosi cizorodého, nebo jako hlas, který dráždí. A to jak u nekřesťanů, tak u ochladlých křesťanů. Její činnost může stát jedině na vědomí, že je Pánem poslaná, že koná jeho poselství, jeho záměr - a jen potom si může být jista jeho přítomností. Pokud se bojí, Pán ji zbaví odvahy.
(P.Aleš Opatrný,Stůl slova C, str. 137n)