Citáty k tématu práce

Nikdo nemůže sám vyřešit všechny problémy světa. Ale každý dobrý skutek je důležitým příspěvkem ke změnám, po kterých všichni toužíme.
(Jan Pavel II.: Nebojme se pravdy, Zvon, Praha 1997, 48)

+

Život vytváří pořádek, ale pořádek nevytváří život. (50)

…
Ať je čin jakkoliv neodkladný, nesmíme zapomenout, že ho musí řídit poslání, jinak tato činnost zůstane neplodná…

(De Saint-Exupéry: Dopis rukojmímu, Vyšehrad, str. 52)

+

Ztratí-li člověk práci, může naplnit čas smysluplně jiným způsobem. Nesmí propadnout apatii! Pozor na úniky před prázdnotou.

(Viktor E. Frankl: Lékařská péče o duši, Cesta, Brno 1996, 116-19)

+

Marta a Marie jsou dvě stránky v nás. Marie bez Marty, to by bylo jen zbožné kroužení kolem sebe, to by byl duchovní narcismus. Marta bez Marie by rychle přešla k akčnosti, k sebepotvrzování prací, k pomáhající blíženecké lásce, která se však míjí se skutečnými potřebami toho druhého. I v nás je silnější hlas, který nám říká, že máme něco dělat, s čím by bylo možno se vykázat.

(Anselm Grün: Exercicie pro všední den, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1998, 46-47)

+

Každý úkol si obvykle vyžaduje nějakou cenu. A co teprve asi tak vysoký úkol, jako je sloužit pravdě?

Sloužit pravdě jsou velká slova a jsou "nejvyšší vůlí", která v tomto povolání platí. Platí se ovšem malými mincemi. Děje se tak v různých, velmi prostých a malých věcech, kdesi v pozadí. Vůle k pravdě zůstává základem, ale fakticky musím zpracovávat korespondenci, číst akta, vést rozhovory a tak dále.

Pro mě bylo onou cenou, že jsem se nemohl plně věnovat tomu, co jsem si představoval: zásadním způsobem spolupromýšlet a účastnit se velkého duchovního rozhovoru naší doby, rozvinout vlastní dílo. Musel jsem sestoupit do maličkostí a různých faktických konfliktů a událostí. Velká část toho, co by mě zajímalo, musela jít stranou. Musel jsem se prostě postavit do služby a přijmout ji jako svůj úkol. A musel jsem zanechat myšlenky, že bezpodmínečně musím napsat a přečíst to či ono. Místo toho jsem byl nucen uznat, že můj úkol je toto zde. (82)

(Joseph kardinál Ratzinger: Křesťanství na přelomu tisíciletí (otázky kladl Peter Seewald), Portál, Praha 1997, 81-82)

+

Přiznávám se ke stejnému perfekcionismu jako Saint-Exupéry, který jednou řekl.: „Dokonalost nespočívá v tom, že už nelze nic přidat, ale v tom, že už nelze nic vynechat.“

(Viktor E. Frankl: Co v mých knihách není, Cesta, Brno 1997, 93)

+

Stres může mít tři příčiny. Jednak příliš mnoho práce, když člověk bud' musí pracovat příliš dlouho nebo musí do daného času vtěsnat příliš mnoho. Za druhé vnitřní postoj, že je třeba se v práci osvědčit, dobře vypadat před ostatními. Třetí příčinou může být i vnitřní odpor k práci. Člověk si myslí, že je stvořen pro jinou práci, že by si zasloužil lepší spolupracovníky a že ta práce je vlastně nesmyslná a nudná. Reaguje pasivně s vnitřním odmítáním a stále se cítí vyčerpán. Je bezúčelné naříkat si na svůj stres.

(Anselm Grün: Buď dobrý sám k sobě, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 64)

…
Bůh nechce, abychom se stále přetěžovali. Chce, abychom se namáhali a něco vykonali, aby pro nás byla výzvou nouze lidí, abychom nehleděli malicherně stále jen na sebe. Ale když přepínáme své síly a neznáme už míru, pak naše práce není ani požehnaná. Jsou lidé, kteří stále pracují, ale nic od nich nepřichází. Jejich práce není tvořivá. Kdo pro svou práci nalezl správnou míru, ten přinese i více plodů.

Něco vykonat, to člověku dělá dobře. Když jsem něco vykonal, mohu si hrdě dát ruce v bok a být vděčný za úspěch. Člověk potřebuje úspěch. Úspěch jej podněcuje a vybízí jeho schopnosti, aby se projevily.

(Anselm Grün: Buď dobrý sám k sobě, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1997, 65-66)

+

Benedikt mluví ve své řeholi o tom, že Bůh nemá zalíbení v žádném člověku, který sice něco koná, ale reptá ve svém srdci... (srv. benediktinskou řeholi 5,18)

(Klemens Schaupp: Doprovázení na duchovní cestě, Karmelitánské nakl., Kostelní Vydří 1994, 14, pozn.)

+

Stáváme se sami ponenáhlu tím, co děláme. Jak se stane kdo hudebníkem? Tím, že zpívá a hraje. Sedlákem? Tím, že pracuje na poli. (188-9)

(Tomáš Špidlík:K vyšším věcem jsem se narodil, Praha 1991)

+

A práce na díle Páně je každá práce, v níž se stává viditelnou láska.

(Jozef Porubčan: Každý den s Bohem, Praha, Scriptum 1992, s. 246) (246)

+

"Můžete spát," ptali se jednoho dobrého občana z Neapole, "když máte tolik dluhů? Zasmál se srdečně: "Já mohu docela klidně. To ti druzí, kterým jsem dlužen, ti nemohou." ...
Byl to zase jeden Neapolitánec, který poznamenal vtipně, že na Severu lidé neumírají hladem a zimou, ale starostmi o to, že by jim mohlo být zima a že by mohli mít hlad. (1O3)

…
Svatý Bernard podává zvláštní vysvětlení. Eucharistický chléb je mu symbolem meditace. Mnoho zrnek se rozemele, pak se spečou dohromady, vznikne chléb. Ten se pak modlitbou kněze promění v Krista. Něco podobného se má dít v rozjímání. Zrnka jsou všechny události dne. Je jich mnoho a jsou různé. Nevíme, co mají spolu společného. Ale rozum se jich zmocní, rozemele je svou úvahou, spojí všechny dohromady a řekne: Toto je můj den! Konec konců je to jeden celek a patří k mému životu jako denní chléb. Ale ten chléb mě nenasytí, nebude-li v tom chlebě Kristus. Uvidím-li ve svém denním životě Krista, pak opravdu budu žít dnes, zítra i na věky.

(Tomáš Špidlík: Ve službě slova - cyklus A, Olomouc, Matice cyrilometodějská 1992, s.29)

+

Bude pro tebe snazší konat svoji povinnost, když si uvědomíš, kolik bratrů ti pomáhá a že jim neposkytuješ žádnou pomoc, nejsi-li věrný.

(J. Escrivá de Balaguer: Cesta č.549, Brno, Cesta, 1992, 129)

+

A je znakem velkých duchů, že si znovu a znovu dokáží klást otázku: "Jdu správným směrem, nemýlím se, nejsem v zajetí zjednodušených představ?" Právě z pochyb dokázal Pavel Křivský vytěžit nové myšlenky a inspirovat jimi své blízké. (112)

...V katedrále sv. Pavla v Londýně, uprostřed nádhery barokních náhrobků, hlásajících velkými slovy dávno zašlou slávu zemřelých, najdete prostou desku, pod kterou je pohřben stavitel chrámu. A na té desce je prostý nápis: "Zde leží Sir Christopher Wren. Chceš-li vidět pomník, rozhlédni se kolem." Chcete vidět pomník Pavla Křivského? Nehledejte jej ve slovech náhrobku, hledejte ho ve svých srdcích - tam jej najdete pevnější kovu. Hledejte ho v kráse lidských vztahů, které se vytvářely u ohňů a za nočních vigilií - a hledejte ho ve vlastní práci i ve vlastních dětech. (113)

(Z nekrologu proneseného Václavem Břicháčkem nad rakví Pavla Křivského dne 22.12.1989, uvedeno v:
(Pavel Křivský: Ars bene vivendi, Praha 1992 /Soukromý tisk - podle záznamů členů a členek "Kruhu"/, s.113)