Navigace: Tematické texty S SpolečenstvíKrátké texty, citáty Citáty z knihy: Krédo (Louis Evely)
Citáty z knihy: Krédo (Louis Evely)
Všeobecné bratrství uskutečňuje člověk, v jehož přítomnosti se každý cítí volně.(15)
…
Duchovní tělo je charakterizováno tím, že je poddajným nástrojem ducha. Přestalo být brzdou, ztratilo výlučné umístění, není už neprůhledné, stalo se prostředkem úplného sdílení.
(...)
Ono zmrtvýchvstalé tělo Kristovo je principem neomezeného společenství.
…
Existuje jen jeden apologetický důkaz, odpovídající potřebě víry ve světě, a tím je pravá a živá církev. Svět se obrátí jen před zázrakem lidí, kteří se opravdu vzájemně milují.
Naše doba strašlivě trpí rozdělením. Drásá ji současný vzrůst našich nenávistí a jejich solidarit. Moderní ekonomie se stala, právě tak jako moderní války, planetární. Jsme navzájem svázáni a neoddělitelně smícháni jedni s druhými, a přece se nemilujeme. Jsme svázáni bez lásky. Je nějaká situace tragičtější? Jsme svázáni strachem, zájmy, potřebami. Naproti tomu nejsme spojeni důvěrou, vzájemnou pomocí a vírou.
Dnešní svět se organizuje jako jediné velké tělo, ale toto tělo je obýváno množstvím malých, bojácných, nepřátelských, mstivých, chladných duší, neschopných nadšení, duší, které nedovedou dát život tomuto tělu a pohyb jeho srdci. Zázrak, který svět od nás, křesťanů, očekává, zázrak schopný svět obrátit, zázrak, jehož má svět zapotřebí jako učedníci vína, jako Samaritánka živé vody, jako davy chleba a ryb, to je zázrak naší blíženecké lásky, naší odvážné, činné, radostné, sdílné lásky.
Všude tam, kde křesťan žije, všude tam, kam přijde, mělo by se vytvořit společenství, měl by puknout led, mělo by se vytvořit ovzduší, vyzařující radost, pozornou a jemnou velkomyslnost, nákazu odpoutání od sebe a oddanosti. Tomuto světu, který se stal tak malým a tak přeplněným, kde se všechny bytosti tísní a zraňují jedny o druhé, můžeme a musíme přinášet lásku, sílu, společenství, potravu srdce ve svátosti jediného Chleba, kterým mohou být všichni nasyceni.158-59)
…
Křesťanské společenství se nesmí omezovat jinou hranicí než lidstvem.164)
…
Také nám bude při našem příchodu do nebe položena jediná otázka? „Kde jsou ostatní? Ukažte ostatní! (...) Peklo je rájem samotářů“164-65)
…
Duch svatý vytváří mezi námi společenství, vzájemnost. Víme už, že společně máme větší cenu než jako jednotlivci. Víme, že je třeba, aby nás bylo víc, máme-li být sebou samými. (175)
…
Svět ví, že atom · nepřestává být atomem, vchází-li v molekulu. Molekula nepřestává být sama sebou, když vchází v buňku. A buňka je tím živější, činnější a víc vyživovanou, čím intenzivněji se účastní života nějakého organismu. To, co ji zabíjí, je odloučení. A její odloučení je nakažlivé. Jakmile se začne bouřit, uvolňují se i její vlastní prvky.
(Louis Evely: Krédo, Grantis, Ústí n. Orlicí 1997, 179)