Citáty z knihy: Povídej mi o lásce (Michel Quoist)

"Ztratit svůj život! ...ale já nechci umřít!"
"Kdo tady mluví o smrti, já ti vyprávím o životě!
...jednoho dne pochopíš, že zemřít neznamená přestat žít, ale přestat milovat."
(Str. 2O)

…
Říkáš: "Co ostatní?"
Já ti říkám: "I oni mají milovat."
Pomyslíš si: "A jestliže se tomu vyhýbají?"
"Miluj ještě víc. Ostatní kolem tebe očekávají stejně jako ty, že někdo položí první kámen. Když ty jako první položíš svůj kámen, položí potom i oni svůj. Neboť kdo skutečně miluje, probouzí k lásce ostatní.
(Str. 41)

…
/Svobodní/
Ať nám svým životem dokazují:
že jedinou řečí lásky není řeč těla,
protože tělo jednou zmlkne,
zatímco srdce bude zpívat věčně,
že život může být koneckonců darován jinak
než v těle
a že každá existence je plodná v té míře,
v jaké je prodchnuta láskou.
(Str. 2OO)

…
Takový je život. Jestliže plyne v tobě, ve mně, v celém lidstvu, je tomu tak proto, že řeka je dcerou PRAMENE a že jejím pramenem je LÁSKA.

Chceš-li žít, nenechávej si svůj život pro sebe! Musí hladit i jiné břehy, zavlažovat i jiné země. Běž k PRAMENI!
(Str. 2O)

…
Kdyby si každá nota řekla: hudbu neudělá jedna nota
...nevznikla by symfonie.
Kdyby každá slovo řeklo: jedno slovo
nemůže vytvořit stránku... nevznikla by kniha.
Kdyby si každý kámen řekl: jeden kámen
nemůže vystavět zeď.. nevznikl by dům.
Kdyby si každá kapka vody řekla: jedna kapka vody
nemůže vytvořit řeku... nevznikl by oceán.
Kdyby si každé obilné zrno řeklo: jedno obilné zrno
nemůže osít celé pole... nenastala by sklizeň.
Kdyby si každý člověk řekl: můj projev lásky
nemůže zachránit lidstvo
...nikdy by na zemi nebyla ani spravedlnost,
ani mír, ani důstojnost, ani štěstí.
(Str. 4O)

…
Láska je
pokrm pro toho, kdo hladoví,
průzračná voda pro toho, kdo žízní,
slunce pro člověka zkřehlého zimou,
míza pro život nanejvýš potřebná.
(Str. 131)

…
Jako symfonie potřebuje každou notu,
jako kniha potřebuje každé slovo,
jako dům potřebuje každý kámen,
jako oceán potřebuje každou kapku vody,
jako sklizeň potřebuje každé obilné zrno,
potřebuje celé lidstvo tebe,
tam, kde jsi,
jsi jedinečný,
a tedy nenahraditelný
Na co ještě čekáš?
(Str. 41)

…
...Ale mně se nechtělo přijmout rozhodnutí, že se stanu pouhou kapkou vody v oceánu, kamenem ve zdi, obilným zrnem ve sklizni...
Chtěl jsem být něčím víc a dělat víc. Přestože jsem chtěl dělat víc, zase jsem nedělal nic.
(Str. 42)

…

Chceme-li milovat, musíme se zříci touhy brát a musíme mít vůli dávat a přijímat.
(Str. 164)

…

Milovala by maminka své dítě,
kdyby odmítla přivést je na svět,
protože svět je zlý?
Milovala by své malé děťátko,
kdyby odmítla "pustit je na podlahu",
protože neumí chodit a mohlo by upadnout
a zranit se?
Milovala by je,
kdyby je v období dospívání zavřela doma,
protože to velké dítě ještě neumí žít?
(Str. 76)

+

NASLOUCHEJ svým srdcem,
jinak uslyšíš jenom šepot slov,
ale neokusíš sťávu jejich dužiny...
(Str. 11)

…
Chceš-li, pokus se milovat! Zachráníš druhé a zachráníš sám sebe. ...
Otevři své dveře ostatním! Ještě neslyšíš, jak tě volají, avšak mnoho jich čeká, že jim přijdeš otevřít.

Vyjdi ze svého domu! Druzí ti scházejí stejně jako ty jim, aby ses obohatil, a tak abys obohatil i ty je.

Zkus to, a otevřeš-li konečně dveře, zaručuji ti, že tvými otevřenými dveřmi vstoupí slunce.
Jsi v temnotě, protože je necháváš zavřené.
(Str. 3O)

…
"Ne ...ani sňatek z rozumu, ani sňatek z lásky, nýbrž rozumný sňatek z lásky."
(Str. 125)

…
Kdyby, ač je to nemožné, bylo všechno změřeno, naprogramováno a předem dáno, nebyla by už láska. Protože by tu nebylo místo pro svobodu, která dovoluje dvěma lidem říci: "Spolu jsme kráčeli s plnou vážností, nesnažili jsme se využívat jeden druhého, chtěli jsme se poznat, naučit se jeden druhé vážit a umíme už posoudit, zda budeme moci rozumně spojit své životy. Já však o tobě nevím všechno, nevím, co s námi bude zítra. Nevím, jak na nás dolehnou starosti a radosti života. Přesto jsem se rozhodl dát ti celý svůj život, protože věřím, že na to mám, a důvěřuji ti, stejně jako ty důvěřuješ mně, poněvadž si to také přeješ."
Toto rozhodnutí a tato víra jsou důkazy pravé lásky.
(Str. 125)

…
Protože ostatní hladovějí a ty jim dlužíš své plody. Když jejich sklízíš, aniž bys jim nabídl své, jsi příživník.

Jestliže miliony lidí trpí, je tomu tak také proto, že se mnozí jiní lidé živí plody života ostatních, ale plody svého života ostatním za pokrm nedávají.
(Str. 34)

…
Kde však je láska zasažena v samém středu
svého srdce?
Tam, kde tělo člověka miluje, ale jeho srdce je jinde.
Když srdce člověka se pídí po lásce,
ale svírá pouze tělo.
Tam, kde se láska vyučuje jako gymnastika.
(Str. 51)

…
"A je Duch Boží přítomný v naší lásce?"

"Ano, jako je slunce přítomno v každém paprsku a pramen v každé kapce vody.

Sluneční paprsky nejsou SLUNCE. Kapky vody nejsou PRAMEN. Bez SLUNCE by však nebylo světlo a bez PRAMENE řeka. SLUNCE a PRAMEN jsou vpřítomné ve světle a v řece." (67) ...

"Jak tedy mohou milovat ti, kteří neznají BOHA?"

"Sluneční paprsky neznají slunce, stejně jako kapky vody neznají pramen. A přesto světlo svítí na svět a řečištěm plyne voda k moři. A tak mnozí lidé milují druhé lidi, ale neznají LÁSKU, která je vede, a neznají jmého toho, kterého milují, když milují své bratry." (68) ...

"V tom případě ...stáčí však milovat. Na co člověk potřebuje poznávat Boha, když už je mu věrný tím, že miluje!"

"To si nemysli, chlapče. Postupně poznáš, že ten, kdo miluje, má jen jednu touhu: setkat se s milovanou bytostí. A ten, kdo je milován, chce přece poznat toho, kým je milován. Jen tak se mohou navzájem svobodně dávat a přijímat." (69)
(Str. 67-69)

… Milovat znamená vstoupit k druhému,
pokud ti otevře branku do své tajné zahrady,
kde v úžasu zašeptáš:
To jsi tedy "ty", můj milý a můj jediný. (1O1)
Milovat znamená chtít vší silou dobro druhého,
a to dokonce víc než dobro vlastní,
a dělat všechno pro to, aby milovaný rostl
a později se plně rozvinul.
Aby se každým dnem víc stával člověkem,
jakým má být,
a ne někým, koho chceš přizpůsobovat představám
ze svých snů.
(Str. 1O1-1O2)

…
...milovat pro člověka neznamená mít možnost vybrat si to, co si chce "vzít", nýbrž vážné rozhodnutí "dát" to, co chce dát, a rozhodnutí, komu to chce dát.
Je tedy nutno každodenně bojovat, abys proměnil svou touhu brát ve vůli dávat a souběžně i přijímat to, co se ti druhý rozhodl nabídnout.
(Str. 1O6-1O7)