Citáty z knihy: Sexualita v našem životě (Józef Augustin)

Karel Meissner, známý lékař a řeholník, mladým lidem často opakuje: "Snaž se svou sexualitu ovládat tak, abys mohl svým dětem radit, aby jednaly tak, jak jednáš ty sám."
(str. 6)

...
Docenění lidské sexuality spočívá především v poznání jejího pozitivního rozměru, v odklonu od špatné tradice, která chápe sexualitu téměř výlučně jako "nutné zlo" spojené s lidskou existencí. Docenit sexualitu také znamená uvědomit si, že je nejen místem, kde se dává nový život, ale také místem vzájemné lásky a odevzdání. Nový život se rodí ze vzájemné lásky a oddanosti. Sexuální chování v manželství není pouze ústupkem "hříšné přirozenosti člověka", ale je Bohem zamýšleno od chvíle stvoření.
(str. 24)

…
Osobní poznatek dítěte, že jeho život je plodem lásky mezi otcem a matkou, je nejzávažnějším poznatkem v celé sexuální výchově. "Táta má rád mámu, máme má ráda tátu a z té lásky vznikl můj život." To je první a nejdůležitější "sexuální informace", díky níž dítě intuitivně tuší podstatu sexuálního jednání člověka.
Dítě, které zjistí, že si jeho příchod na svět rodiče nepřáli, bude mít velké potíže nejen při sexuální identifikace, ale i pro rozvíjení své osobnosti.
(str. 69)

…
Mluvit s dětmi o sexu včas. Mluvit s nimi i jiných vážných věcech: o náslií, o lidské nenávisti, o vraždých, o válkách... Mluvit i o stupnici hodnot, která je závazná pro sex i pro celý život. Mluvit přirozeně, podle věku, chápavosti a citlivosti dítěte. Využít otázek, nenechat se zaskočit a zmást! Vytvořit atmosféru důvěrnosti. Děti si všímají chování rodičů: vidí pak rozpor mezi jejich pěknými slovy a chováním (vtipy, sledování porno apod.)!
Při sledování televize: sexuální scény krátké prostě přejít, větší množství přerušit s poukazem na smysl pro estetiku a morální hodnoty. Ale pak se ani rodiče dále nesmějí dívat!!
(str. 71-77)

…
U každého člověka existuje v sexuální oblasti určitý přirozený stud. Ten má chránit to, co je v sexualitě navýsost intimní a osobní. Fenomen ostychu chrání člověka před snadnou "dostuppností" sexuality "komukoli". Stydlivost je důkezem toho, že sex je "chráněným územím". Proto je nerespektování studu vždyky velmi závažným porušením lidské důstojnosti. Každý má právo na své sexuální soukromí.
(str.

…
Jestliže přátelství je založeno především na společných zájmech, má společné cíle a společná tajemství, pak láska se opírá o to, že jeden patří druhému. Přátelé jsou zaujati především problémem, o kterém hloubají, věcí, kterou společně poznávají. Zamilovaní jsou naproti tomu zaujati jeden druhým. ...

Láska a přátelství se nijak nevylučují. Mohou existovat vedle sebe a vzájemně se obohacovat. (135) ...

Pravá erotická láska se však od přátelství zásadně liší v tom, že je doživotní. "Dvě věci nemůžeme v životě zkoušet: lásku a smrt" - praví lidová moudrost. Neexistuje láska na zkoušku, neexistuje láska na "nějaký čas". V Písni písní stojí, že silná jako smrtt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky (Pís 8,8).

Když se dva lidé, kteří se jeden druhému plně odevzdali jak v rovině citové, tak tělesné, po nějakém čase rozcházejí, vždycky v nich po takto zpřetrhaném poutu zůstane hluboká rána. Po prožití opravdové erotické lásky se už nelze bezbolestně rozejít, ani když se obě strany vzájemně ujišťují o náklonnosti a přátelství. ... Není návratu od hluboké emocionálně-sexuální lásky k spontánnímu a upřímnému přátelství. (136)
//Manželská láska otvírá k lásce k ostatním lidem. I k Bohu: "Lidská láska má schopnost nekonečnou Boží lásku člověku přiblížit, protože každá lidská láska je jakýmsi odleskem nekonečné lásky Boží. Musíme si vypomáhat lidskou zkušeností lásky a nemáme jiný jazyk, kterým bychom ji vyjádřili." (137)//
(str. 135-37)


…
Na setkáních Ježíše s lidmi nás udivuje úžasná jemnost, s jako přijímá osoby nemocné, slavé, zraněné (duševně i tělesně). Nikoho neobviňuje. Nazavrhuje. Všem projevuje úctu, přátelství, všechny přijímá. U mnoha nemocných (na těle i na duši) se však nebojí ukázat na skutečnou příčinu jejich neštěstí, kterou je často osobní hřích. V Ježíšově chování máme vzor, jak přistupovat k vlastním zraněním a jak přijímat lidi zraněné životem. (167)
//Při setkání s cizoložnou ženou je diskrtétní: píše do písku, nedívá se ani na ženu, ani na žalující. Dává ženě naději na lepší život. (168-69)//
Uzdravení dosáhneme tím, že dovolíme Ježíši, aby nesl tíhu a bolest narušení s námi, za nás a v nás. Odevdáme mu nejen toto jedno zraněné místo, svou narušenou sexualitu, ale odevzdáme mu celý svůj narušený život. "Jeho jizvami jsme uzdraveni". Právě proto, že mu odevzdáme svůj zraněný život, nám navrací zdraví. Vrátit člověku zdraví v sexuální oblasti znamená dovolit mu znovu objevit sexualitu jako prostředek k předávání lásky a života. Zdraví člověka se projevuje ve schopnosti přijímat lásku a dávat ji. (169-7O)
(str. 167-7O)

…
Podstatou sexuální výchovy je zapojení, integrování sexuálních sil do celé osobnosti. Díky integraci sexuality je pohlavnost zapojena do služby lásce a životu v každém stavu: stejně tak v životě manželském jako v životě bez partnera. Proto také prvním základním úkolem dospívajícího člověka je ovládnout vlastní sexuální sféru a spojit ji s postupně přibývajícími zkušenostmi s různými druhy lásky a odpovědnosti. (9) ...

K sexuálnímu uzdravení docházelo většinou jakoby "mimochodem", u příležitosti jiných závažných vnitřních uzdravení,m zvláště pak při ozdravění vztahu k Bohu. Tím prvním pro vyřešení sexuálních problémů je totiž vždycky hluboká zkušenost Boží lásky, která utěšuje, posiluje, pozvedá a léčí každou lidskou slabost, i slabost nebo nezralost sexuální. (1O) ...

V lidském životě jsou oblasti, v nichž se nelze učit žít "metodou zkoušek a omylů". Rozhodně k nim patří lidská sexualita. Určité, třeba i ojediněné omyly v této oblasti se už nedají napravit, ale zůstávají jako bolestivé trauma po celý život. Dají se léčit, avšak i po léčení zůstává jizva. Učí-li se někdo bez pomoci instruktora řídit auto na rušných silnicích a ulicích města, snadno to může skončit tragicky; podobně také, učí-li se stejnou metodou využívat sexualitu, skončí to obvykle velice bolestně pro něho i pro jiné. Jedním z důležitých cílů sexuální výchovy je vyvarovat se právě těchto omylů. (11)
(str. 9-11)