Člověk a média/internet, PŘEPIS příspěvku na konferenci v Centru mariapoli Praha 12.10.2002

Člověk a internet



Přátelé zdravím Vás!

Svůj krátký příspěvek jsem původně rozdělil do čtyř částí. Ale pod vlivem předcházejících příspěvků jsem první část vypustil. Týkala se pojmu „media“ jako taková.

Budu se tedy zabývat:
- úkolem a účelem médií (ve vztahu k internetu)
- definicí internetu, jeho výhodami a nevýhodami
- internetem, jako novým světadílem se svým životním stylem (v rámci globalizace)

Začal bych ilustrací ze života, kterou zná asi každý z vás. Když jsem před pár dny telefonoval s pořadatelkou této konference (I. S.), ozval se mi na mobilu její záznamník. Byl jsem připraven hovořit s ní, něco se jí zeptat a jenom si něco trochu srovnat v hlavě. A najednou záznamník! Začal jsem do něj mluvit. Tu situaci znáte. Mluvíte a nic, a zase mluvíte a zase nic a zase mluvíte a zase nic. Nikdo vám neodpovídá, nedává zpětnou reakci a vlastně nevíte, co jste řekli. Nakonec jsem ani nevěděl, jestli jsem se představil nebo ne. Tato ilustrace navozuje můj příspěvek o toku informací bez zpětné vazby, bez které (ve všech oblastech života) nastává DESorientace…





Úkol a účel médií

Ve všech brožurkách o manželství, ve kterém žiji už pět let, je napsáno, že muž, když naslouchá ženě, zpracovává informace a mlčí. Žena se pak ale ptá: „Jak to, že mlčíš? Ty mě neposloucháš?“ V brožurkách stojí, že muž má dělat: „Hm, hm.“ A když je to vážné, tak: „No to snad ne...“ Má reagovat, dávat zpětnou vazbu, i když je mu vlastní, informace nejdříve zpracovávat a výstupy sdělovat až potom. Ještě jeden příklad. Kamarádka napsala svému nadřízenému mail. Přišla za mnou rozčílená: „On na to vůbec nereagoval, vůbec!“

Uvědomil jsem si, že pokud v životě osobním, politickém, či církevním neexistuje žádná zpětná vazba či reakce – nastupuje ne-orientace (někdy i frustrace), člověk se dostává někam do nereálna. Praktické důsledky známe z politiky, z církve i z běžného života. Bez zpětné vazby se člověk neorientuje a druhým mnohdy nabízí to, co si myslí, že je pro ně dobré, nebo co prospívá jemu samému. To ale nemusí být dobré ale i pro ty druhé.

A tak je to i se sdělovacími prostředky. Televize, možná i rádio, vychází při vyhodnocování úspěšnosti hlavně z koláčů sledovanosti. Noviny, časopisy, knihy možná z prodejnosti a podobně. Toto všechno je nepřesné. Nyní nastupuje ale nové médium - internet, který díky technickému pokroku nabízí daleko víc než ostatní média, včetně možnosti oboustranné komunikace, a přesné sledovatelnosti úspěšnosti.

Když jsem se zamýšlel, co je úkolem a účelem médií, našel jsem v Diderotovi definici: „zprostředkovávat objektivní tok informací mezi místem události a jedincem, resp. masou, a umožnit kontakt, odezvu, reakci.“ V praxi to může znamenat: pomoc postiženým oblastem, pomoc pronásledovaným, ovlivnění mínění mas. Masmedia jsou dle Diderota dále „prostředkem komunikace“. A „komunikace“ dle Diderota (kromě silnic) znamená „přenos či výměnu informací, sdělování a dorozumívání“. Dorozumívání ze své podstaty nesmí být nikdy jednostranné, jednosměrné. Realitou dnes ale je, že média (jednosměrně) silně ovlivňují to, co si lidé myslí o životě („bylo to přece v televizi“), utváří lidskou zkušenost a prožívání reality. Nejednou tak dochází k tomu, že člověka neovlivňuje reálná existující skutečnost, ale ovlivňuje ho skutečnost dotvořená, vymyšlená a naprojektovaná. Ovlivňuje jeho prožívání, jeho touhy, očekávání od ostatních, od nadřízených, od společnosti, od manželky, od manžela a podobně. Člověk pak očekává to, co je leckdy neočekávatelné. A jedná tak, jak o to školeným tvůrcům této „reality“ jde. Tuto situaci využívá komerční, politický a ideologický tlak, což má dalekosáhlé důsledky v životě jedince, rodiny i společnosti.



Srovnání medií (s internetem)

Každé médium má své nezastupitelné místo. Dnes se například mluví o tom, jestli budou i nadále vycházet tištěné noviny, když už se objevují i na internetu. Odborníci jsou ale v tomto zajedno: vycházet budou i nadále, protože papírová podoba má svoje přednosti, své kouzlo a je nezastupitelná.

Poptávka dnešní doby ale směřuje trochu jinam, než tradiční sdělovací prostředky. Vede ke svobodnějšímu výběru informací, ke srovnávání, k možnosti komunikace a zpětné vazby. Bohužel s tím ale nastupuje i roztříštěnost informací, zjednodušování, upravování reality, což je živnou půdou pro zakořeňování demagogie a manipulace. Jakmile se informace zjednodušují a tříští, nastupuje demagogie, protože člověk nemá dostatek pádných argumentů. „Tradiční“ media jsou více méně jednosměrná, i když se zoufale snaží o opak. Nabízejí informace, utvářejí názory, ale těžko dostávají zpětnou vazbu. Příjemce má minimální možnost reagovat, ovlivnit obsah. Nelze jednoznačně posoudit momentální sledovanost. Internet je naopak médiem obousměrným. Nabízí výběr, srovnání, zpětnou reakci a přesné sledování návštěvnosti. Zajímavé je, že podle statistik dnes děti v USA prosedí více času před internetem než před televizí.





Výhody, nevýhody internetu. Definice internetu.

Kromě toho, že se internet dá definovat jako „celosvětové propojení počítačů“, (díky kterému si na své obrazovce můžete prohlížet to, co je na počítači na druhé straně zeměkoule), bych řekl, že se nedá definovat jinak než, že „internet je tím, čím chcete, aby byl“.

Internet spojuje všechna média, která existují a přidává ještě něco navíc. Lze na něm číst noviny, knížky, sledovat televizi, poslouchat rádio, diskutovat s lidmi, hrát hry... Spojuje všechna média, spojuje jejich výhody, využívá všech jejich předností, slučuje je a přidává k nim ještě další. Všechny jeho přednosti jsou ale zároveň jeho „zadnostmi“, tedy jak to tak bývá vše dobré lze použít dobře či špatně, využít, či zneužít…

Internet je jakýmsi zrcadlem společnosti. To, co společnost žádá, po čem lidé touží, tam internet profituje nejvíc. Je zvětšeninou odkrytého nitra (zprůměrovaného) člověka, v němž se nachází množství protikladů. Na internetu se dá šáhnout na to, co je ve společnosti žádáno víc a co méně a po čem lidé touží.



Specifikace internetu oproti jiným médiím.

- Internet je médium prakticky neregulované, neregulovatelné, necenzurované, necenzurovatelné a decentralizované. Vznikl jako vojenský decentralizovaný komunikační prostředek, který neměl jedno ústředí. Důležitou předností internetu tedy je, že nemá žádné „rozhodovací a ekonomické ústředí“, a že dává prakticky všem stejné podmínky k prezentování se, což jiné médium neumožňuje. Ten, kdo má přístup k internetu, má možnost prezentovat sebe a své myšlenky prakticky bez regulace a cenzury.

- Internet nabízí bezbřehý výběr informací a názorů. Je to skladiště, skládka informací.

- Internet nabízí velikou věc, která je i jeho velkou nevýhodou, a sice možnost filtrování přijímaných informací. Na mnoha serverech je možné nastavit, které zprávy budou přijímat.

- Internet je trvale dostupný, je možné jej bezprostředně aktualizovat,
- je mnohostranný,
- umožňuje okamžitou reakci, komunikaci, dialog a ovlivňování obsahu,
- překonává vzdálenosti mezi lidmi (i sociální)
- umožňuje komunikaci bez prvotních předsudků. Někdo na nás působí už tím, jak vypadá, jak se chová, jak mluví... A to všechno internet filtruje, protože tam tyto prvotní předsudky nemusí být vidět. Umožňuje anonymitu, s čímž máme na našich internetových stránkách velmi dobré zkušenosti. Lidé, kteří by nikdy nevzali za kliku kostela, píšou o svém životě, o svých názorech, ptají se na věci, na které by se nikdy nikoho nezeptali. Internet odstraňuje ostych, nejistotu a strach, který člověk má v kontaktu s dalšími lidmi. Umožňuje sociální včlenění a důležitá věc je, že se ubírá svým vlastním životem a otvírá prostor kreativitě. Mnohé internetové, které vznikly u zeleného stolu de facto zkrachovaly, ale projekty nadšenců zespoda, pomalu nabírají na gradech a vážnosti.

- Podle posledních průzkumů přistupuje v (severní) Americe 95% lidí k internetu kvůli možnosti komunikace, 70% kvůli informacím, 30% kvůli zábavě a 20% kvůli nákupům a obchodu. Toto jsou ilustrující údaje o tom, kam se internet ubírá a co lidem poskytuje, res. Jak jej lidé využívají.

- Jak internet dokáže člověka sociálně začleňovat, tak ho dokáže také vyčleňovat (člověk nakonec neumí komunikovat jinak než přes internet).
- Internet vede mnohé k závislosti.
- Internet, jakožto nekonečný sklad nesmyslů, mnohé lidi naprosto dezorientuje. Člověk si může vyfiltrovat jen to, co si myslí, že je pro něj důležité a nemá pak rozhled dál, což z něj dělá „fachidiota“.
- Internet mnohdy vede do izolace, do iluzorního světa a nereálných představ o životě.





Nový světadíl, nový životní styl, globalizace

Na internet lze nahlížet jako na nově objevený světadíl, který je postupně osidlován novým obyvatelstvem a novou kulturou. Existuje zde nový životní prostor a životní styl. Kultura v tomto prostředí vzniká a žije samovolně bez možnosti zásadního centrálního ovlivňování.

Na tento nový světadíl přicházejí osadníci a přistěhovalci s různými představami, různými cíli a různě vybaveni. Je to (zatím) ne zcela osídlené prostředí, které se postupně zaplňuje a žije vlastním životem.

Internet není ničím ohraničen, je vším, čím chceme, aby byl, a odolává vlivům od zeleného stolu. Je to život sám o sobě, kde se najednou začíná projevovat to, co se nemohlo projevit jinde. Je nepochybně jedním z největších nástrojů globalizace, protože vytváří poměry, v nichž komunikace a obchod nejsou ničím sevřeny. Žádnými, ani právními, hranicemi.



Globalizace napomáhá na jedné straně ke kulturnímu a ekonomickému rozvoji lidstva, ale způsobuje i pravý opak. Globalizace napomáhá k ještě větší globální diskriminaci, exkomunikaci a ožebračování lidí, kteří stojí na okraji. Protože, kdo stojí na okraji společnosti a nemá přístup k informačním tokům, jako je například internet, tomu naprosto mu ujíždí vlak. Tito lidé jsou čím dál tím víc mimo děj. Mimo možnost svého rozvoje, mimo možnost informací, mimo možnost „být slyšet“ a mimo možnost, aby mohli něco ovlivňovat. Čím víc jsou mimo informace, mimo možnost ovlivňovat, tím méně informací mají a tím méně mohou cokoliv ovlivnit…





Závěr

Je třeba vstupovat do mediálního světa – z mého pohledu do světa internetu – a zmírňovat diskriminaci, která ještě prohlubuje rozdíly mezi lidmi. Jan Pavel II. řekl v dokumentu ke dni sdělovacích prostředků: „Nebudeme šťastni a nebudeme v míru bez těch druhých“. Pokud druzí nebudou mít stejné prostředky a stejné možnosti jako my, nikdy nebudeme šťastni, i když budeme mít to, co máme. Když druzí budou vyčleněni, nebudeme nikdy vnitřně naplněni. Z pohledu internetu je třeba hledět, aby v tomto prostoru bylo místi pro všechny, nejen – jak se uvádí ve vatikánském dokumentu – pro bohatou elitu, která kontroluje vědu, technologii, komunikaci a zdroje planety.

Je třeba, aby dialog probíhal vždy a na všech úrovních oboustranně. A to jak v rodinách, ve společnosti, v církvi atd. Pokud je tok informací pouze jednostranný, dochází k znásilňování a imperialismu.

Internet umožňuje prokazovat jak dobro tak zlo a je úkolem každého z nás převzít svou vlastní zodpovědnost za to, čím se necháme sami formovat, reformovat či deformovat, a jsme všichni odpovědni za to, čím tento svět (nejen médií a internetu) zaplníme.


Děkuji za pozornost.