Gina - s Biblí ve vězení

Nicola Valéryová je rumunská novinářka. Když se komunisté v roce 1948 chopili moci, byla tato hluboce věřící křesťanka, která nikdy neskrývá svoje přesvědčení, vsazena do vězení.

Jednoho dne dostala od svých nejbližších balík s jídlem. Bez meškání se o jeho obsah rozdělila s ostatními vyhladovělými spoluvězeňkyněmi. Připravila čtyři balíčky, a pokoušela se je poslat ženám, které musely dodržovat přísné předpisy a neměly nárok na takovou pomoc z venku. Když se během přestávky na vězeňském dvoře dozorkyně nedívala, podařilo se jí prostrčit skrz mříže tři balíčky. Když jim ale podávala čtvrtý, šeptla trochu hlasitěji:
„To je poslední, rychle si ho vezměte!“
Ale právě v tom momentě se ozval hvizd píšťalky: „Stůjte! Ani hnout!“

Něco takového je podle vězeňského řádu přísně zakázáno. Nicola byla za tento přestupek odsouzená na těžké práce. Musela nosit obrovské pytle s moukou, uložené v kostele, z kterého udělali sklad. Úplně vzadu, za posledním pytlem našla k svému velkému údivu ukrytou Bibli. Od nástupu komunistů byly všechny náboženské knihy, včetně Bible, absolutně zakázány. Nicola se rozhodla riskovat. Ukryla Bibli pod šaty a podařilo se jí pronést ji do společné místnosti, kde spala spolu s mnoha jinými ženami.

Poslechněme si teď její vyprávění:
„Vyšplhala jsem se na jednu z paland a oznámila jsem: „Mám tu něco mimořádného!  Nalezla jsem bezpochyby tu nejdůležitější knihu na světě: Bibli!“
Rozepnula jsem si košili a knihu jsem jim ukázala: „Kdo souhlasí, abychom si ji ponechaly, ať zvedne ruku!“
Všechny paže se spontánně zvedly.
Jen Marie de Layo řekla: „Já s tím nesouhlasím, protože jsem nevěřící a nevím, k čemu by nám ta kniha byla dobrá. Ale slibuji vám, že zachovám absolutní mlčení.“
Abychom měly z Bible maximální užitek, rozstříhaly jsme ji tak, aby byla každá z šedesáti šesti knih Starého a Nového zákona zvlášť. Každý večer a při sebemenší hrozbě prohlídky naše malá knihovna mizela v nádržce na vodu, která se už roky nepoužívala a kterou dozorkyně nikdy neprohlížely.

Působením Boží milosti, tato improvizovaná knihovna konala zázraky. Byla jsem svědkyní dojemných konverzí.

Obzvlášť mi utkvěla v paměti Gina. Byla zatčena a uvězněna týden po svém muži. Jeden bývalý ministr byl její přítel. Pronásledovala ho policie, a tak požádal Ginu, aby ho ukryla ve svém domě. Zůstal tam schovaný několik měsíců. Avšak Ginin patnáctiletý syn, se chtěl pochlubit, jaké má odvážné rodiče, a řekl to svému kamarádovi. O několik dní později se to policie dozvěděla a jejich dům obklíčila. Tajně ukrytý přítel vyskočil oknem a policie ho zastřelila. Ginin manžel byl zatčen okamžitě a ona týden poté.

Při převozu z jednoho vězení do druhého jela v policejním antonu i s několika muži. Zeptala se jich, zda nepotkali náhodou ve vězení muže jménem Evžen Bratin, Neřekla však, že je to její muž. Jeden z vězňů jí řekl, že se s Bratinem rozešel hodinu předtím, než nastoupil do antonu. Dodal, že byl zoufalý, protože se právě dozvěděl, že jeho syn spáchal sebevraždu. Nedokázal už dál snášet výčitky svědomí. Vyčítal si, co způsobil svým rodičům. Uvězněný tak Gině dopodrobna všechno vypověděl, aniž tušil, že ona je jednou z obětí tragédie. Gina přijela do vězení naprosto zničená. Vrhla se na postel a bez přes tání plakala.

V následujících měsících se i ona pustila do čtení Bible. Jednou odpoledne na vycházce se ke mně přitočila a pár kroků jsme šly spolu. Řekla mi: „Chci, abys věděla, že největší chybu, kterou jsem kdy udělala a za kterou si dávám největší vinu, je to, že jsem šla několikrát na potrat. Od chvíle, kdy jsem začala číst Bibli, cítím vinu před Bohem za to, že jsem zabránila narození dítěte. Postavila jsem se proti Božímu plánu ... Můj syn zahynul tragickou smrtí. Já vlastně nesu zodpovědnost za to neštěstí. Myslíš, že se mi jednoho dne dostane odpuštění?“
„Myslím si, že když upřímně lituješ toho, cos udělala, a když věříš, že Kristova krev má moc tě vykoupit, je ti odpuštěno.“
„Jak mám ale napravit zlo, které jsem spáchala?“
„Na jednu stranu musíš vědět, že utrpení očišťuje. Na druhé, že zlo se napravuje dobrem. Že když člověk koná dobro, tak to zlo, které napáchal, napravuje.“
„Myslíš, že budu moci mít ještě dítě?“
„Proč ne? A pak, můžeš to napravit i jinak. Možná úplně jiným způsobem, než tím že bys přivedla na svět dítě."
„Pořád se modlím. Nevím, jak se mám modlit. Říkám Bohu všechno, co mě tíží. Je to spíš žalozpěv, ale říkám tomu modlitba.“
„A cítíš se potom lehčí?“
„Ach ne! Ale vím, že musím vytrvat.“

Povzbuzovala jsem ji. A skrze utrpení ve vězení vstoupil do jejího života Kristus.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefévre, Bruno Perrinet: Nevšední příběhy,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
www.kna.cz, www.ikarmel.cz
Redakčně upraveno