Hleďte, přichází hodina

Hleďte, přichází hodina - ano, už je tu -
kdy se rozprchnete každý po svých a mne
necháte samotného.
(Jan 16,32)

1. Ježíš je odsouzen
Také nám se to stává: naše okolí na nás
doráží, hrozí, slovy bije do tváře, stojíme
jakoby uprostřed uzavřeného kruhu, z něhož
není úniku a nenajde se ani jeden hlas, který
by měl odvahu pozvednout se na naši obranu.
A nebo my sami jsme součástí kruhu
uprostřed něhož stojí náš bližní a jediným
slůvkem nepřijdeme na pomoc.
Pane Ježíši, dej nám sílu mlčet bez pocitu
hořkosti a odvahu v pravý čas se ptát "proč
biješ?"

2. Ježíš bere na sebe kříž
Člověk si může svůj kříž vyrobit i sám.
Podle svého vkusu, malý či velký, hladký nebo
nápadně zdobený, pohodlný, na míru. Může jej
ukrývat na dně své duše nebo nosit všem na
očích.
S takovým křížem se trmácíme, stavíme na
odiv své skutečné nebo domnělé utrpení a
snažíme se svým já zakrýt toho, který bez
okázalosti, avšak v pravdě, přijal kříž, ne ze
své ruky, ale z ruky svého Otce.
Pane Ježíši, nauč nás přijímat a nosit jen
takové kříže, které nám ve své lásce nabízí a
sesílá Boží vůle.

3. Ježíš klesá poprvé
Někdy v tom nejlepším úmyslu přeceníme své
síly lidské přirozenosti a naložíme nebo
necháme si naložit náklad požadavků a úkolů,
které neuneseme, pod jejichž tíhou padáme.
V takovém případě buď všechno odložíme a
utečeme, nebo se snažíme to, co je naší
povinností a zodpovědností, nastrčit a uvalit
na někoho jiného a zabít dvě mouchy jednou
ranou.
Pane Ježíši, když na nás přijde takové
pokušení, připomeň nám, že tobě při tvém pádu
pomáhali jen kopance a urážky.

4. Ježíš potkává svou Matku
Jestliže na své strmé cestě, ve svých
trápeních potkáme nám drahou a blízkou
osobou, obyčejně nám nestačí jenom pohled
na ni, toužíme po doteku, po konkrétní pomoci
a povzbuzení.
A právě tak je to s námi, když se musíme
dívat na bolest těch, které milujeme.
Přemýšlíme, jak bychom jim mohli přispět v
neštěstí, zmírnit jejich soužení. Přemýšlíme
tak usilovně, že už nevidíme je, ale jenom
sebe.
Pane Ježíši, vlej do našich srdcí takovou
lásku, jakou měla Maria. Aby setkání s námi
bylo posilou pro tebe, který trpíš v našich
bližních.

5. Šimon Cyrénský pomáhá nést kříž
Jsme-li vyzváni, abychom přiložili svoji
ruku k nějakému dílu, obyčejně nás ze všeho
nejvíc zajímá, co za to dostaneme, co za to
budeme mít. A žádáme-li někoho o pomoc,
nejdřív mu slíbíme odměnu.
Nemusí to být vždycky hmotná odměna, někdy
postačí,jen když se o našem činu hodně mluví,
když se nám dostane hlasitého uznání, když
nás druzí obdivují a hledí na nás s
respektem.
Pane Ježíši, Šimonu z Cyrény se nedostalo
ničeho z toho, ani jsi ho nechválil a nedával
někomu za příklad. Kéž i naše přátelství umí
být nezištné.

6. Veronika utírá Ježíšovu tvář
Každý z nás vlastní nějaký obraz,
umělecké dílo, kterého si považuje a na něž
se dívá raději a častěji, než na ostatní. A
prožívá velkou bolest, když mu člověk nebo
jiný zásah ono dílo zničí.
A nebo má svého hrdinu v románu či ve
filmu, kterému se chce podobat, či umělce,
kterého si váží, a o kterém sbírá
všechny možné informace, aby se dozvěděl co
nejvíce o jeho životě.
Pane Ježíši, ať je pro nás, tak jako pro
Veroniku, tvůj obraz ten jediný, který chceme
mít stále před očima, ať se náš život stále
více podobá tvému.

7. Ježíš padá podruhé
Člověk není starý nebo mladý podle tváře,
ale podle srdce. Ve vysokém věku je může mít
svěží a otevřené, právě tak jako i srdce
fyzicky mladé může být lhostejné, okoralé a
samá vráska.

Je-li však srdce v tom správném duchu
mladé, je plné elánu a nadšení. A ty sebou
často přinášejí nerozvážnost a zbrklost, po
nichž následují chyby a tvrdé pády.
Pane Ježíši, ty víš, jak bolí pád,
zvláště takový, který nám přivodil někdo
druhý. Rozumíš srdci člověka, nauč je
statečně přijímat i porážky.

8. Ježíš napomíná plačící ženy
Jdem po své cestě k Bohu, po cestě, kterou
nám prošlapal náš Pán. Po jedné její straně
je Boží spravedlnost, po druhé Boží
milosrdenství. Před námi stále září maják -
světlo Kristovo.
Ono je pevné a stálé, to my uhýbáme a nebo
zavíráme oči. Někdy se třeseme před Boží
spravedlností a odmítáme jeho milosrdenství,
jindy příliš spoléháme na milosrdenství
podle lidského úsloví, že spravedlnost je
slepá.
Pane Ježíši, ty jsi řekl: "Neplačte nade
mnou, ale nad svými hříchy!" Ty jsi však tak
plný lásky k nám, že tvá spravedlnost je
ještě větší milosrdenství. Děkujeme ti!

9. Ježíš padá potřetí
Jak rádi a jak často se chlubíme svými
znalostmi, především co známe a co jsme
dokázali, co umíme a co jsme udělali pro sebe
i pro druhé, co všechno ještě dokážeme a také
co všechno vydržíme.
Jak často a jak rádi se chlubíme také svým
Pánem, jeho dary a milostmi, jimiž nás stále
zahrnuje, a místo pokory a vděčnosti
předvádíme svoji ješitnost a pýchu, která
vždy přivodí sejití z cesty a pád.
Pane Ježíši, i ty počítáš s naší slabostí
a sám jsi nejvíce pocítil naši nevěru. Odpusť
nám a pomoz ztraceným synům vždy znovu vstát
a vydat se k Otcovu domu.

10. Ježíš je zbaven šatu
Jsme křesťané vychovaní tvrdostí doby,
stojíme nohama na zemi, dokážeme hájit svoje
přesvědčení a stát nesmlouvavě za svými
názory. Jsme také lidé obklopení světem,
který se na nás zvědavě dívá.
Co se však stane, vyzve-li nás Boží vůle,
abychom se pro tento svět a právě proto, že
si hrdě smíme říkat Boží děti, vzdali všeho,
co je naše, co nám patří a zůstali před ním a
lidmi docela nazí?
Pane Ježíši, i když ti vzali všechno
vnější, stále ještě jsi byl nejbohatší ze
všech bohatých, protože jsi se přibližoval k
Otci.

11. Ježíš je ukřižován
Kam každý z nás touží dojít na své
pozemské pouti? K cíli. K cíli, který si
předsevzal, o který bojoval, pro nějž i mnoho
obětoval. To je smysl našeho prostého života.
Takový cíl si určuje každý z nás a dokud
jej naše oči vidí, bývají i naše kroky
rozhodné a jisté. Ještě častěji se ale stává,
že moudrost Otcova pro naše dobro změní náš
směr. Jeho záměr zkříží náš plán a nám se
zdá, jako bychom byli podvedeni a ošizeni, v
prázdnotě.

Pane Ježíši, ty znáš takovou prázdnotu,
víš jaké to je, přijít o všechno, nevnímat
nic než bolest. Bůh Otec ti dal poznat
dokonalou samotu, abys nikdy nezatoužil nás
opustit. Kéž ani my tebe neopouštíme.

12. Ježíš na kříži umírá
Každý to ví, všichni si toho jsme vědomi,
ale žádný z nás si to nedovede představit a
proto se toho neznámého více či méně bojí.
Jaké to bude poslední den, tu poslední
hodinu, která nám bude na této zemi dopřána?
Co se stane s těmi, kteří nás obklopovali,
milovali a na kterých jsme záviseli my? Kam
přijdou naše myšlenky, práce, dokončená díla
i nedokončená?
Pane Ježíši, až se tak stane a v našich
dveřích se objeví posel s pozváním před Boží
soud, kéž jako ty nemusíme říkat víc než: "Do
tvých rukou, Pane, poroučím svou duši."

13. Ježíše položili do Mariina klína
Ne, cítíme to. My nebudeme mít tolik síly
ani odvahy, jako Kristus, abychom vyslovili
ona slova: "Do tvých rukou Pane..." Náš život
není tak bezelstný a čistý, abychom si jej
troufli nabídnout Otci.
Co si tedy počne provinilé dítě, které se
bojí přijít otci na oči? Jde nejdřív za
matkou a jí se přizná a ona již zmírní otcův
hněv i za cenu, že jeho rozhořčení nechá
vylít na sebe.
Pane Ježíši, to nám připomeň na našem
odchodu. Že také my máme tvé Matce Panně
Marii se svým životem s důvěrou položit do
klína - tebe.

14. Pána Ježíše uložili do hrobu
Když se nám zhatí naše plány, když nám
někdo podrazí nohy a zničí naše dílo, když
nás zradí přítel, když nám všechno vypadává z
rukou, máme chuť trucovat, ukrýt se do
nejzaššího kouta a tam si hýčkat svoje rány.
Vymýšlíme si všechno možné, hledáme na
bližních chyby a slabosti, vzpomínáme, kdy se
jim co nepovedlo, stále si připomínáme, kdy a
kolikrát nám kdo ublížil a co dobrého jsme
udělali těm druhým.
Pane Ježíši, všichni chceme jednou povstat
k novému životu. To se ale nikdy nemůže
stát, když budeme žít jen sami v sobě a pro
sebe. Buď stále naším učitelem a průvodcem,
aby již zde na zemi odumřelo pšeničné zrno
našeho já pro jediné velké ty!