Je rozhodnuto

1. Ježíš odsouzen
Je rozhodnuto. Lidé, kterým tak málo ležel
na srdci zákon Boží lásky, ti přisoudili
místo na kříži. Až příliš hlasitě jsi volal
své "Běda vám," až příliš jsi otřásl jejich
autoritou. Těm, co se jen ohánějí prázdnými
slovy o pravdě, byl a stále zůstává tvůj
život trnem v oku. Příliš pravdivě, příliš
hmatatelně jsi ukázal, co znamená podřídit se
v lásce vůli Otce, co znamená milovat
bližního jako sebe sama. I jim, jsi přinesl
svou radostnou zvěst. Ale oni ze strachu o
své postavení tě uznali viným.
Náš dobrý Pane, tvoje slova: "jestliže
pronásledovali mne, budou i vás
pronásledovat", zůstávají i po dvou
tisíciletích tvrdou realitou našeho života.
Stovky lidí jsou pronásledovány,
diskriminovány pro své přesvědčení, stavěny
před soudy, které ze slova pravdy a
spravedlnosti učinily jen prázdnou formuli
své každodenní praxe. Stovky lidí jejichž
jedinou vinou je, že vydali svědectví Lásce,
že postavili svůj život do služeb dobra,
všeho pozitivního a krásného, jež jsi vložil
do nejvnitřnější podstaty člověka. Možná i
my se jednou octneme před falešným soudem a
z úst lidí, které jsi nám přikázal milovat,
uslyšíme lživé "vinen". Ty jsi před soudem
mlčel a nám říkáš: "...nestarejte se, čím a
jak byste se hájili. Duch Svatý vás naučí..."
Duch lásky ochotně přijatý v každé životní
situaci, v každém okamžiku prostého všedního
dne. A život naplněný touto láskou bude
našim obhájcem, před nímž neobstojí žádný
lidský soud.

2.Ježíš bere kříž
V té chvíli, Ježíši, kdy ti vojáci
vkládali na ramena kříž, pocítil jsi větší
tíhu, než byla váha samotného dřeva. Váha
kříže byla znásobena našimi vinami. Vinou
Piláta, který pošlapal své svědomí,vinou
Jidáše, který zradil tvou lásku, vinou tisíců
nespravedlivých, lhostejných a dalších
provinilců.
Vinu každého jednoho z nás. Kolik lásky asi
musí hořet v srdci, které se stane ochotným
vzít na sebe vinu miliónů.
Pane, je snadné mluvit o věrnosti,
vyznávat velkou víru, slibovat oddanost, či
snad dokonce celý svůj život. Ale teprve,
když na ramena dolehne kříž, když člověk
pocítí tíhu bolesti, opuštěnosti a vlastní
slabosti tehdy utrpení neúprosně odhalí
ochotu zapřít sám sebe, jít za tebou i tehdy,
kdyby snad z lidského hlediska bylo lepší
nepálit si prsty, stáhnout se zpět a uzavřít
se do klidu a pohodlí. Mít tuto sílu a ochotu
zapřít sám sebe, překřičet zdi vlastního já,
znamená především mít velkou lásku pramenící
z pevného spojení s tebou.
Pane, dej nám spočinout ve chvíli zkoušek na
tvém srdci.

3. Ježíš padá poprvé
Bylo toho asi příliš mnoho. Výslechy,
bití, týrání. Zeslabený lidský organismus,
jehož přirozenost jsi přijal, se zdráhá
překročit hranice svých možností. Zakolísání.
Pád. Někoho možná v té chvíli přepadl
soucit, jiní se jen pohrdavě usmáli: "Podívejte
se, prohlašoval se Božím Synem, chtěl bořit
chrám a v třech dnech ho postavit a nyní zde
leží zcela bezmocně."
Jenže tvé srdce, Ježíši, nebylo zlomené.
Hořela v něm v té chvíli stejná láska jako
tenkrát, když jsi uzdravil prvního nemocného,
prvního hříšníka. Když jsi obnovil život tam,
kde již vše odumřelo a podlehlo smrti, když
jsi hlásal radost zarmouceným a pokoj
nepokojným srdcím. Silou této lásky, větší
než lidská slabost, jsi dokázal vstát a jít
dál.
Pane, také se občas ocitáme v situaci, kdy
se cítíme zlomeni, opuštěni, kdy zvlášť silně
pocítíme vlastní nedostatečnost. Nebo máme
pocit, že veškerá naše námaha byla zbytečná,
že pravda, za kterou jsme bojovali, zůstane i
nadále umlčena, že svět zla a nenávisti
řídící se pravidlem oko za oko a zub za zub,
nezměníme, že se ztratíme v soukolí
konzumní společnosti. To vše někdy tvrdě
přitiskne k zemi. Ale v této chvíli nejsme
zlomeni, ještě něco zůstalo. Víra v tebe,
naděje ve tvé vítězství a láska, která nám
pomůže znovu vstát.
Pane, dej nám naději ve tvé vítězství.

4. Ježíš se potkává se svou Matkou
Krátké přerušení utrpení, které se zdá
být nekonečné. Mlčenlivá rozmluva srdcí,
která si byla tak blízká. Ne, to nebylo
loučení. Oba jste v této chvíli věděli víc
než hlučící dav kolem. O Otci v nebesích,
o jeho lásce k lidem, kterým poslal svého
Syna, aby spasil svět. Maria. Již dávno řekla
Bohu své "ano", již dávno odevzdala svůj
život do jeho vůle. A i to poslední, co jí
zůstalo, svou bolest, ti v tom okamžiku
odevzdala. Své utrpení promění láskou.
Pane, dovedeme s dojetím rozjímat nad
čistým vztahem mezi tebou a tvou matkou.
Obdivujeme krásné vztahy ve Svaté rodině. Ale
jak to vypadá kolem nás! Máme kolem sebe
takové rodiny, které jsou hlubokým zdrojem
života? Je mnoho skutečností, které nás
přesvědčují o opaku. Dětské domovy, moderní
vyhnanství pro děti, umělé potraty, rozvedená
manželství, domovy důchodců. To vše jsou
trpké následky lidského sobectví.
Ježíši, sešli všem těm, které jsi povolal do
manželství, kterým jsi určil, aby byli dárci
a nositeli života, tvého Ducha lásky. Lásky,
která se nedívá na své vlastní potřeby, ale
na potřeby druhých, která se dovede obětovat,
aby život kolem mohl růst.
Pane, oživ naše rodiny duchem své lásky.

5. Šimon pomáhá nést kříž
Ve chvíli, kdy se i otrlým vojákům zdálo,
že kříž je pro tebe příliš velkou zátěží,
protlačil se asi Šimon davem vpřed, aby lépe
viděl, co se vlastně děje. Ne, nechtěl nést,
ale možná, že ho nakonec nedonutil hrubý
nátlak vojáků, ale pohled na tvé utrpení.
Pohled na neznámého člověka, sraženého až na
dno lidské existence. Tím nevědomky začal
naplňovat tvůj zákon lásky, který jsi světu
přinesl. Zákon lásky k těm, kteří jsou na tom
nejhůř, kteří nemají čím odplatit.
Ježíši. Lásko, kolik je v našem okolí těch
potřebných, prosících, těch kterým se život
stal také křížovou cestou, protože z něho
odstranili jeho nejzákladnější článek, tebe,
Boha, nekonečnou lásku. A nesnesitelnou
prázdnotu, která po tobě zůstala, vyplňují
bezcenné náhražky: útěk k alkoholu,
karierismus, otroctví práci, sex, televize.
Je v našem okolí hodně těch, kteří potřebují
ulehčit tíhu svého kříže. Jsou mezi mladými a
starými, v dílnách, ve školách, obchodech i
na ulici. Jejich kříži neulehčíme slovy,
otřelými frázemi, kritikou nebo sebevětší
výmluvností. Prázdné místo v jejich srdci
vyplníme jen tehdy, když tě objeví v našem
jednání, když v konkrétních případech našeho
každodenního života poznají tvou lásku,
kterou jsi nám dal, která je naší životní
silou.
Pane, pomoz nám vydávat pravdivé svědectví.

6. Veronika podává Ježíši roušku
Dívat se na lidské utrpení a bídu, není a
nemůže být lhostejné žádnému člověku, který
zcela neodhodil své svědomí. Zvláště ženě,
která přivádí na svět život, v jejímž srdci
jsou daleko jemnější struny, u níž pohled na
zbitého, ztýraného člověka, vyvolává
nejhlubší soucit. Čin Veroniky, Ježíši, byl
jakousi oázou v nekonečné poušti lhostejnosti,
nenávisti a zla. Svým vděčným přijetím její
služby jsi dal jasně najevo, komu jsou
otevřeny brány do Božího království. Ne těm,
kdo o lásce jen mluví, ne těm, kdo se postí,
konají pravidelné modlitby, ale nevidí
nespravedlnosti kolem sebe. Ale těm, kteří
slovu "miluji" dokázali dát konkrétní podobu
ve službě životu.
Pane, jak často skrýváme své křesťanství
za prázdná slova, otřelé fráze, pochybnou
zbožnost pod heslem: "co by tomu řekli lidé."
Dovedeme rozhořčeně odsuzovat chybné jednání
a mravní úpadek, s pohrdáním pohlížíme na ty
kteří mají odlišný názor, na ty, kteří v tebe
nevěří. Ale podat pomocnou ruku, i když z toho
budou nepříjemnosti, udělat něco víc než svou
povinnost, obětovat se pro druhého, milovat
nepřátele, to jsou poněkud nepohodlná hesla
pro náš ideál "svatosti". Kdybychom dokázali
pohlédnout na svět Veroničiným pohledem
lásky,možná bychom si všimli, že chudobní,
kteří nosí tvou tvář, nejsou jen ti, jejichž
život je ochuzen o vlastní smysl. Možná
bychom poznali tvou tvář ve všech těch
lidských troskách jakými jsou oběti alkoholu,
ve všech těch bezpáteřních úřednících, v
pohaslých očích šestnáctiletých dívek,
oloupených o krásu mládí, ve strnulém pohledu
mladíka, jehož domovem se stala hospoda, v
tisících opuštěných, kteří s vděčností
přijmou každý kousíček lásky.
Pane, nauč nás milovat.

7. Ježíš padá podruhé
Bylo to někde u bran Jeruzaléma. Nové
klopýtnutí, nový pád. Kolikrát ještě? Jak
dlouho bude ještě trvat cesta? Kdy přestanou
nadávky, bití, kdy zmizí nenávist, která
kolem propukla v plné síle? Člověk by se asi
v takovéto situaci položil. Nebo by začal
chrlit hrozby, pomsty, nadávky, nenávist na
své utlačovatele. Ale ty jsi věděl, Ježíši,
že musíš vstát a jít dál, přesto, nebo právě
proto, je jsi znal konec této cesty, protože
jsi znal své poslání.
Pane, často se nám zdá, že kříž, který
máme nést, je nad naše síly, že nestačíme na
úkol, před který jsi nás postavil, že nám
chybí schopnosti... Zapomínáme na tvá slova,
kterými nás ujišťuješ: "Budete-li mít
víru...stane se." Co to znamená? Budete-li
mít víru, církev bude živa i v poloprázdných
kostelích, i oloupená o svá práva a svobodu.
Budete-li mít víru, dokážete postavit proti
ateistické výchově k sobectví mou Lásku,
dokážete každý na svém místě ve svém okolí,
mezi lidmi, s nimiž se setkáváte, šířit ideál
ryzího lidství, ideál lásky, která tolik
chybí tomuto světu.
Pane, dej nám pevnou víru.

8. Ježíš mluví k plačícím ženám
Ježíši, doposud jsi celou cestu mlčel. Ale
při pohledu na plačící ženy jsi musel
promluvit: "Ne, nade mnou neplačte, já jsem
proto přišel na svět, abych šel touto cestou,
abych toto všechno trpěl. Za vás, za vaše
hříchy, za hříchy vašich synů, kteří včera
volali "hosana" a dnes "ukřižuj". Nad nimi
plačte, ne nade mnou. Já jim odpustím i na
kříži. Ale oni uzavřeli svá srdce, oni
nechtějí poznat pravdu stejně jako ji neznáte
vy, i když tu nade mnou pláčete. Změňte své
smýšlení, očistěte svá srdce a naleznete
život."
Pane, jak jsou tvá slova i pro nás
aktuální: "...plačte sami nad sebou a nad
svými dětmi." Rodina, výchova. Jak jsou tyto
skutečnosti našeho života ochuzeny o zásady,
které ty jsi světu přinesl. Výchova v
prostředí vzájemné lásky a porozumění,
vlastní příklad rodičů, výchova na zásadách
respektování osobní svobody jednotlivce. Kde
jsou příčiny rostoucí kriminality mládeže,
proč stoupá počet sebevražd mladých lidí,
proč mládež utíká k alkoholu, drogám,
sexuálnímu vyžití? Kdo nese vinu? Rodina
společnost, či každý z nás?
Pane, každý z nás nese kus zodpovědnosti
za život lidí kolem nás. Sešli nám svého
Ducha, abychom dokázali být světlem a svítit
na cestu bloudícím, abychom se stali kvasem,
který změní tento svět.
Ježíši, bratře, sešli nám svého Ducha.

9. Ježíš padá potřetí
Další pád se dal zcela logicky očekávat a
byl jen otázkou času. Dav mu ani nevěnuje
pozornost. Vojáci mají jedinou starost: abys
došel. A konec cesty se blíží. Je třeba vstát
a vypít poslední kapky utrpení. Ale proč?
Nebylo to všechno přece jen zbytečné? Má to
smysl ještě vstát? Ano, a ty jsi to věděl. Ne
proto, že oni to chtěli, vidět tě na kříži,
ale protože to byla vůle tvého Otce, který je
chtěl vidět v ráji.
Ježíši, často stojíme před otázkou, jaký
smysl má tolik utrpení, tolik bolesti, tolik
odříkání. Zda by nebylo lepší žít někde v
ústraní, v klidu a pohodlí, nemít žádné
starosti, žádné problémy. Odbýt si svou ranní
a večerní modlitbu, nějaký ten dobrý skutek a
jsme vlastně se svým křesťanstvím hotovi.
Vždyť je to vlastně tak snadné. Tvoje slova:
"Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není
mne hoden..." a "kdo by chtěl svůj život
zachránit, ztratí jej..." - ta pak nejsou moc
příjemná našim uším. A přece to je zkušebním
kamenem našeho života, tady se tříbí láska.
Brát denně svůj kříž a měnit utrpení v lásku.
Pane, dej nám sílu jít za tebou.

1O. Ježíš zbaven šatu
Konec cesty. Golgota. Trochu náhlá změna
během několika dní. Když jsi před pár dny
přijížděl do Jeruzaléma, chtěli tě učinit
králem. Provolávali ti slávu, házeli květy.
Nyní z toho nezůstalo nic. Vše je pryč a
poslední, co ti ještě zbylo, tvůj oděv, berou
si vojáci jako svou odměnu - zisk ze své
profese. Jak je to paradoxní. Stejný oděv,
jaký uzdravil ženu, jež se ho dotkla vírou,
se stává vojákům výhrou v loterii. Nezůstalo
ti nic a přece jen jsi byl v té chvíli
bohatší, protože jsi se cele rozdal.
Ježíši, jak smutný je pohled do našeho
okolí. Otroctví majetku, služba majetnosti.
Peníze se stávají jediným bohem lidí. pro
peníze jsou lidé ochotni zradit přítele,
umlčet své svědomí, za peníze zaprodají lásku
a své city, k honbě za majetkem vychovávají
své děti. A co je nejsmutnější? Jak často se
mezi ně zařazujeme i my, kteří si říkáme
křesťané. Vyšel snad z módy tvůj požadavek
rozdat vše, co máme a jít za tebou? A nebo
jsme ho špatně pochopili? Ano, rozdat vše
neznamená zbavit se všeho majetku, sednout si
a čekat, že nás nasytíš a oblečeš. Rozdat se,
znamená vnitřně se osvobodit od závislosti a
bohatství. Dát vše, co máme, co jsme obdrželi
jako tvůj dar, jako hřivny od tebe, od služeb
člověka. Ať už je to auto nebo jen obyčejné
kolo, velký plat, či poslední dvacetikoruna v
kapse, nebo schopnost vytvářet hodnoty či
přinést dobrou náladu.
Pane, uč nás rozdávat se druhým.


11. Ježíš přibíjen na kříž
Zdá se to kruté, nelidské a bestiální. Ale
přece je to skutečnost. Vojáci s chladnou
profesionální rutinou tě přibíjejí na kříž.
Asi by se hájili tím, že plnili jen svou
povinnost, rozkazy svých nadřízených nebo
přání farizeů, kteří se v té chvíli radovali,
jisti si svým vítězstvím. Jak hluboce dokáže
člověk klesnout při obhajobě vlastních zájmů.
Ježíši, metody nelidskosti Římanů či Židů
nebyly a nejsou jednou výjimkou v historii
lidstva. Lidské sobectví plodící násilí se
táhne jako nitka celými dějinami lidstva. Na
konci této řady stojí dnešní pokračovatelé
této cesty, kterými jsou představitelé všech
států, kde je pošlapávána lidská důstojnost a
svoboda člověka zůstává jen papírovým heslem.
Patří sem i nejnovější forma pronásledování
tvé církve v zemích, kde se pod hlavičkou
vědeckého světového názoru o osvobození
člověka děje největší zločin: zbavování
člověka jeho lidství, svobody a
samostatnosti. Ale počínání novodobých
farizeů, kteří se snaží přibít tvou církev na
kříž, je stejně marné jako byla snaha těch,
kdo si přáli tvou smrt na kříži. Tvá církev
bude žít stejně jako ty žiješ stále mezi
námi. Dej nám sílu, abychom se nezalekli,
abychom neohli záda, abychom vždy dokázali
vydávat pravdivé svědectví lásce, která
přišla na tento svět.
Pomoz nám vytrvat v dobrém do konce.

12. Ježíš na kříži umírá
Náš dobrý Pane, visíš na kříži a modlíš se
za ty, kdo tě na něj přibili. Větší lásku už
nemá nikdo. Ale oni to nepochopili. I když se
dívali, neviděli, naslouchajíce neslyšeli. Jen
jeden z nich, jeden ze zločinců, kteří byli
spolu s tebou ukřižováni, pochopil daleko
více než zástup zvědavců pod křížem, pochopil
velikost tvé lásky a uvěřil. A odměnou jsou
mu slova: "Ještě dnes budeš se mnou v ráji."
A pro tuto jeho jistotu a jistotu tisíců
těch, kteří uvěřili tvé lásce, musel jsi
vypít ještě poslední kapky utrpení, než jsi
odevzdal definitivně svého ducha do rukou
Otce v nebesích.
Ježíši, když se tě ptali, které přikázání
je největší, odpověděl jsi: "Přikázání lásky
k Bohu a lidem." Ty sám jsi touto cestou šel
a pro tuto lásku jsi obětoval i svůj život.
Tato cesta, jakkoli se zdá být těžká, je a
musí být cestou každého z nás, každého kdo
bere tvá slova vážně a upřímně, kdo nechce
žít svůj život nadarmo. Je to cesta lásky k
člověku i k tomu nejubožejšímu, cesta za
hranice vlastního sobectví, za hranice smrti,
cesta k bohatě naplněnému životu. K životu, k
jakému jsi Bože, stvořil první lidi v ráji.
Ježíši, dej, ať se tvá láska stane životním
programem všech těch, kteří se křtem stali
příslušníky tvé církve, údy tvého těla, ale
i těch, kteří tě neznají, ale upřímně hledají
pravdu a spravedlnost, kteří usilují o lepší
a lidštější svět.
Pane, pomoz nám plnit svůj život podle tvé
vůle.

13. Ježíš sňat z kříže
Maria. Na co jsi asi myslela, když jsi
seděla pod křížem s mrtvým tělem svého syna
v náručí. Možná na to, jak to všechno začalo.
Na anděla, který ti přišel sdělit Boží plán,
na betlémskou noc, pastýře u jesliček, na
obavy při útěku do Egypta na šťastná léta v
Nazaretě, kde jste spolu žili pod jednou
střechou, na pouť do Jeruzaléma, tři dny
strachu a hledání, na svatbu v Káni, na
zástupy ubožáků, na zlobu farizeů, Jidášovu
zradu, poslední slova na kříži. A tvou
vlastní duší pronikl meč. Bolest naplnila tvé
srdce, které však nikdy nepřestalo zpívat
Magnificat.
Buď pozdravena, Maria, jsi plná milosti a
pravdy, Pán je s tebou a ty jsi s ním. Jsi
požehnaná mezi ženami a požehnaný je i plod
života tvého, náš bratr Ježíš Kristus.
Jsi svatá, Maria, jsi matkou Boží i matkou
naší. Pros za nás hříšné, slabé, klopýtající,
chybující. Vypros nám milost Ducha Svatého,
aby zapálil naše srdce pro ideál království.
Srdce nás všech, ať mladých či starých,
srdce, která chtějí zůstat věčně mladá. Vezmi
nás pod svou ochranu a veď nás, své děti, na
cestě k Bohu, našemu Otci v každou chvíli
našeho života i v hodinu naší smrti, v
hodinu, kdy staneme před tváří Boží.

14. Ježíš položen do hrobu
Ve chvíli, kdy tě tví přátelé kladli do
hrobu, nedívali se zřejmě do budoucnosti
příliš optimisticky. Ale nemysleli na tvá
slova o vzkříšení. Jejich mysl naplňoval
smutek z obavy - co bude dál? Co bude s
námi, co bude s Izraelem?! Běžný pohřeb podle
tehdejších zvyků, trochu smutku a vzpomínek.
To že by bylo vše, co mělo zůstat z
velkolepého Božího plánu, z příchodu
Spasitele na svět? Ne! Oni všichni, stejně
jako apoštolové, stejně jako zástupy těch,
kteří ti věřili, již za několik dní poznali,
že jejich naděje nebyly marné, že tvá slova o
vzkříšení se stala skutkem, že jsi nám
otevřel cestu k životu.
Ježíši, i my žijeme obklopeni spoustou
starostí, s obavami pohlížíme do budoucnosti,
žijeme svůj život příliš úzkostlivě. Tvé
vzkříšení v nás nevyvolává radost,
velikonoční "Aleluja" nezní radostně v našich
srdcích. Je smutné, když i křesťané mluví o
smrti jako o konci svého života. Cílem našeho
života není přece smrt, ale život. O to přece
usilujeme, proto snášíme bolesti a trápení,
za to bojujeme, abychom měli život, my
všichni děti jednoho Otce, "vždyť není-li
vzkříšení z mrtvých, marná je naše víra."
K tomu nám Pane, pomoz, abychom žili a
nezemřeli ve svých srdcích, abychom svým
životem dokázali zvítězit nad smrtí.