Navigace: Tematické texty D DušeCitáty z Katechismu katolické církve Jednota duše a těla
Jednota duše a těla
362 Lidská osoba, stvořená k Božímu obrazu, je zároveň bytost tělesná i duchová. Biblické vyprávění vyjadřuje tuto skutečnost symbolickou řečí, když říká, že "Bůh vytvořil člověka, prach ze země a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem" (Gn 2,7). Celý člověk je tedy Bohem chtěný.
363 Výraz duše označuje v Písmu svatém často lidský život212 nebo celou lidskou osobu.213 Označuje však také to, co je v člověku nejniternější,214 co má v něm největší cenu,215 to, v čem je člověk obzvláště Božím obrazem: "duše" znamená duchový princip v člověku.
364 Tělo člověka se podílí na důstojnosti "Božího obrazu": je to lidské tělo, právě proto, že je oživováno duchovou duší, a že celá lidská osoba je určena stát se v Kristově těle chrámem Ducha svatého.216
"Člověk je jednota duše a těla. Jakožto tělesná bytost v sobě zahrnuje prvky hmotného světa; v něm dosahují svého vrcholu a pozvedají hlas k svobodnému chválení Stvořitele. Člověk proto nesmí pohrdat tělesným životem, nýbrž naopak, je povinen považovat své tělo za dobré a hodné úcty, poněvadž bylo stvořeno Bohem a posledního dne má být vzkříšeno."217
365 Jednota duše a těla je tak hluboká, že je třeba považovat duši za "formu" těla;218 to znamená, že díky duchové duši je tělo, které je složené z hmoty, lidským a živým tělem; duch a hmota nejsou v člověku dvě sloučené přirozenosti, ale jejich spojení tvoří jednu jedinou přirozenost.
366 Církev učí, že duchová duše je bezprostředně stvořena Bohem219 není tedy "zplozena" rodiči a že je nesmrtelná:220 nezaniká při smrti, ve chvíli svého oddělení od těla, a znovu se spojí s tělem ve chvíli konečného vzkříšení.
367 Někdy se rozlišuje duše od ducha. Tak svatý Pavel prosí: "Sám Bůh... kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista" (1 Sol 5,23). Církev učí, že takové rozlišení nezavádí v duši dvojakost (dualitu).221 "Duch" znamená, že člověk je už od svého stvoření zaměřen ke svému nadpřirozenému cíli222 a že jeho duše je schopna být bez vlastní zásluhy pozdvižena ke spojení s Bohem.