Jednou neplatí - kněz alkoholik

Proč se člověk má vyvarovat prvního kroku ke špatným návykům?
Protože se potom, stejně jako laviny, už nedají zastavit.

_______________________

Ve Francii je prý šest milionů alkoholiků. Poslechněme si, jak jeden z těchto alkoholiků, "zpívající kněz" Lucien Duval, nyní už zesnulý, popisuje peklo alkoholismu:

Alkohol se stal víc než jen tělesnou potřebou také duševním nátlakem.

Po své první odvykací kůře jsem zůstal dva měsíce bez alkoholu. Pak mě pozvali na svatbu synovce. Večer se tancovalo. Všichni byli v radostné a uvolněné náladě. Synovec ke mně přišel a řekl: „Strýčku, vypiješ si s námi skleničku šampaňského?“

Krátký zápas: jen skleničku, jen jednu. Jednou, to přece nic není. „Musím se naladit na zdejší atmosféru,“ říkal jsem si, „nesmím se vylučovat.“ Vnitřní boj trval několik vteřin a pak jsem prohlásil: „Rád!“ Příští poledne jsem vypil dvě skleničky červeného a večer čtyři.

A všechno začalo neúprosně nanovo: zoufalství, pohrdání sebou a hanba - jako by mě strhlo soukolí. Hnusil jsem se sám sobě. Už jsem se nemohl vymlouvat na nevědomost. Věděl jsem, že už nedovedu přestat. Svoboda, kterou jsem získal tím, že jsem se odpoutal od alkoholu, byla opět pryč. Konec mohl být jedině smrt.

Duval se vzdal vší lidské naděje, ale nepřestal doufat v Krista. A tato naděje ho nezklamala. Později se mu podařilo alkoholu uniknout.

Se svolením zpracováno podle knihy:
Pierre Lefevre, Příběhy psané životem,
kterou vydalo nakladatelství Portál.
Redakčně upraveno.