KŘÍŽOVÁ CESTA dle Jana Zahradníčka

KŘÍŽOVÁ CESTA ZA OBĚTI PORUŠOVÁNÍ LIDSKÝCH PRÁV, VYBRANÁ Z BÁSNÍ JANA ZAHRADNÍČKA (1905-1960)




Úvod (Rouška Veroničina: Svatý Josefe)

Strom
pod který jsme utíkali
na nás padl
je to kříž
a jestliže ho neobejmeme dobrovolně
budeme naň přibiti




I. Potrat (Znamení moci III.)


Ale necítili se doma, vodovod poplakával
hlasem dítěte, jemuž nedovolili přijít na svět
A teď se jich na ně ptali
mrtví, když v podlaze zapraskalo, stůl povzdych si
ale protože se nikdy nenarodilo, nemohlo ani zemřít
nemohlo býti jedním z nich
což je něco docela jiného
než nebýt vůbec

Prosíme tě, Pane, za nenarozené děti, abys je přijal k sobě, a za jejich rodiče i odpovědné lékaře, aby si uvědomili velikost zla, kterému přitakali. Ukřižovaný Ježíši, - smiluj se nad námi.




II. Strádající děti (Rouška Veroničina: Víno je dobré)


Nezapomínám ani jednoho stébla nalomeného
ani jediné slzy dítěte, jež nemůže za nic
a je jich tolik, zrovna jak ran, zrovna jak slov, jež vraždí
a krve prolévané bez mučednictví nazdařbůh

Prosíme, Pane, za děti, kterým chybí láska rodičů, za děti které musí pracovat nebo se cvičit v boji, za děti hladovějící i za ty, kterým se nedostává přijetí od vrstevníků nebo jsou šikanovány.




III. Práva žen (Čtyři léta: Ruce ženy)


Přes celou zem budou vonět
láskou a domovem
ty ruce ženy, ty ruce matky
každou chvíli a znovu
osvobozující slunce pro oči pomněnek,
osvobozující zemi pro první kroky,
pro první tápavé, dychtivé dětské kroky
k budoucnosti, jež tichým patřit bude.

Prosíme tě, Pane, za ženy, které se staly obětí obchodu s člověkem i za ty, které dobrovolně ničí svou důstojnost a za ty, které trpí domácím násilím.




IV. Rozpad rodiny (Dům strach: Vzdech)


…dálka a čas rukou rouhavou sahá
na smlouvu mezi mužem a ženou a neplatí slovo žádné
v tom světě tmou podemletém. Jen vzdech
opuštěnosti napíná
poslední plachty touhy
k domovům
vzdálenějším než ostrovy Velkonoční.

Chceme tě, Pane, prosit za rodiny, které se rozpadají nejen vinou neodpuštění mezi manželi, alkoholismu a ztráty vzájemné úcty, ale i za ty, které poškozují špatně vypracované zákony.




V. Sociální nespravedlnost (Dům strach: Ó Simone Weilová)


…vždycky je někdo potřebnější než já
a ve dne v noci slyšíš ten klepot
na stěnu srdce svého,
dokud neuděláme v sobě to slavné prázdno,
aby vstoupiti mohl bratr náš.

Prosíme, Pane, za všechny vykořisťované a znevýhodňované, za bezdomovce a lidi na okraji společnosti.




VI. Pronásledování (Dům strach: Žalm I.)


V jakých rukou se uzlila vlákna souvislostí, co táhla mne.
Jak vyhřezlá střeva omotávala nohy mé, padal jsem.
Utíkal, padal. Ukazovali za mnou. Smáli se.
Nebylo úniku. Zůstal jsem stát tisíce pěstí proti sobě.

Ze všech stran haluze hrůzy sahaly po mně. Nakonec
v očích tma, v ústech krev
ležím bezbranný
pod nohama davů, jež valí se nade mnou.

Prosíme, Pane, za pronásledované kvůli víře nebo svědomí a za ty, kdo jsou osamoceni v boji za dobrou věc.




VII. Bezpráví (Dům strach: Dům strach I.)


Vyslýchá se.
Ve všech čtyřiadvaceti pokojích najednou.
Vždy jeden a dva a nezbytný ovšem psací stroj.
Ti dva s nudou se přehrabují v cizích útrobách.
A ten chudák jak na trní.
Tak začíná
Hodina Bičování. Zde slova
nemají smyslu. Zde o barvách
hovoří slepí.

Prosíme, Pane, za všechny oběti justičních omylů, za nespravedlivě odsouzené a uvězněné.




VIII. Vězeňské kobky (Dům strach: Samovazba)


Jsme každý sám.
Kapka z hučící řeky veškerenstva.
A když na sebe klepáme,
je to klepání horníků zasypaných mnoho set metrů pod zemí.

Jsou to signály z Marsu.
Nikdy jsme se neviděli, nesmluvili jsme znamení nebo klíč,
podle kterého by dešifrovat se daly ty depeše vzájemné.
A tak se jenom dohadujeme, že tam za stěnou čeká
stejné já,
stejný chuchvalec naděje zoufalé…

Prosíme, Pane, za vězně trpící v nelidských podmínkách tam, kde schází dobrá vůle k lidskosti a odpuštění.




IX. Gulag (Dům strach: CH.)


…protože vidět nechtěli ta znamení SOS,
jež, ubozí trestanci
kreslívali svou vlastní krví
na lodní trámy odesílané z hlubin Rudy do přístavů evropských.

Prosíme, Pane, za trestance, za všechny, kteří musí pracovat za nedostatečnou mzdu, i za ty, kteří nemají jak dát o sobě vědět svým blízkým.




X. Mučení (Rouška Veroničina: Ó Šebestiáne)


…v sklepeních mučíren, jsme
tam kde se všechno může, všechna kdy a kde
šílených trýzní se setkávají. Neboť to dobře ví
člověk o člověku a národ o národě
jak je tělo citlivé a jak se toho dá využít

Pane, ty sám jsi byl protiprávně bičován a tupen vojáky. Prosíme tě za ty, kdo dnes kdekoli trpí nelidským zacházením.




XI. Válka, genocida (Korouhve: Žalm roku dvaačtyřicátého)


Ó milosrdenství ty žhavá schráno,
po noci hrůz soucitu rosné ráno,
ty znáš, ty víš, jak chutná cvočkům bot
hlaviček dětských drtit křehký plod.

Ty znáš, ty víš, přes trupy položené
sedláků srbských jak se vozba žene
zaživa mačkajíc je před očima vsí,
ty znáš, ty víš, ty s nimi jsi.

Prosíme, Pane, za oběti soudobých válek, zvláště za nevinné civilní obyvatelstvo. Prosíme také za zodpovědné činitele, aby se zasazovali za mír a odzbrojení.




XII. Trest smrti (Dům strach: Smrtihlavi)


Mříž nad námi dělá kříž. Ležíme na slamníku.
A zvenčí z tmy živé sem vlétají smrtihlavi.
Letí a pod stropem v mrtvém tichu
kol mrtvého světla tančí svůj tance vrávoravý.

Prosíme, Pane, za odsouzené na smrt. Dej sílu zvláště těm, kdo byli odsouzeni nevině nebo neúměrně vzhledem ke svému provinění. Dotkni se také těch, kdo rozhodují o životě a smrti druhých.




XIII. Sebevražda (Rouška Veroničina: Dějí se takové věci)


Ale ta paní
co na svátek Sedmibolestné Marie Panny se rozhodla odejít…
Nikdo jsme jí nedovedli poradit
Byla sama
a nevěděla nic o veliké bolesti
a že ta bolest má jméno ženy
a že ta žena je matka jak ona právě
Nevěděla o tom, jak o tom neví svět žabáků
který ji obklopoval svým bahenním skřehotáním
a který se teď pod její tíhou nezadržitelně potápí
zase níž…

Prosíme tě, Pane, za spásu těch, kteří si vzali život a za všechny, kteří mají sebevražedné sklony, zvláště za psychicky nemocné a ty, které dohání k sebevraždě bezvýchodnost jejich společenské situace.




XIV. Lhostejnost (La Saletta V.)


Slovo láska berou do úst jen s hrůzou příslovečnou
před touto nejděsivější třaskavinou světa
zajistivše se už napřed, aby jim neuškodila
a země obolavělá šlépějemi
kroků bez návratu – kroků na jednom místě
naříká…

Prosíme tě, Pane, za celý svět, za všechny lidi, aby dopřál každý svým bližním pokojné soužití v přátelství a laskavosti, kterým jsi prorazil cestu svou smrtí na kříži.

Závěr (Dům strach: Velikonoční)

Kříž prázdný. Uvěřil jsem. V tmě hodiny třetí
já bědný vězeň rty zsinalé slyšel jsem zaúpěti
své jméno. Aleluja, Kříž prázdný, hrob dokořán.




- Křížovou cestu sestavil Stanislav Zatloukal -