Křížová cesta s Davidem - žalmy (pobožnost s kreativními prvky)

Pomůcky:
Malé papírky, 
Tužky, 
Těžký plný batoh, 
Dřevěný kříž životní velikosti, 
Hřebíky a kladivo, 
Kamínky, 
Vodní plocha (potok, rybník, jezero, řeka, moře…).

 

 

1.Kristus je odsouzen

„Nevydávej mě zvůli mých protivníků! Zvedli se proti mně křiví svědkové, i ten, z něhož násilí čiší.“ (Ž 27,12)

Nauč nás, Pane, nedělat si ukvapené názory na druhé, vždyť „vidíme jen částečně“. Nauč nás nehádat se, neprosazovat za každou cenu svůj názor, nepovyšovat se nad druhé a neodsuzovat je.

Odsoudil jsem někoho (např. tady) nebo jinak zranil, třeba tvrdým slovem?

Pokud svého hříchu lituješ, napiš jej na papírek a zatím si ho nechej v kapse.

 

 

2.Kristus přijímá kříž:

„Plnit, Bože můj, Tvou vůli, je mým přáním. Tvůj Zákon mám ve svém nitru.“ (Ž 40, 9)

Podřizuji svůj život Boží vůli nebo si žiju pro sebe? V čem je pro mne těžké poslechnout Pána Boha?

Trnová koruna – sáhni si na ten trn, jak píchá. Vzdát se svých nároků, představ, svého života pro Krista není snadné a někdy to i bolí. Jsi ochoten snášet i bolest na cestě s Kristem?

Pokud si uvědomuješ něco konkrétního, v čem jsi neposlechl, oblast tvého života, kterou je pro tebe těžké Pánu Bohu odevzdat, napiš to na další papírek.

 

 

 

3. Kristus padá poprvé:

„Avšak při mém pádu s radostí se shlukli, shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbití drásali mě, nedali si pokoj. Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby.“ (Ž 35, 15-16)

Kristova cesta vede na Golgotu, není snadná. Možná na ní i my zakusíme potupu a posměch nebo jiné těžkosti. Ani Ježíš se pádu nevyhnul, i my jistě někdy upadneme. Slabostí není upadnout, ale zůstat ležet. Kéž je nám Kristus posilou, u Něho je vždy nový začátek.

Zkus si nasadit tento těžký batoh, o kolik větší tíhu měl kříž a všechny naše hříchy?

 

 

 

4. Kristus potkává svou matku:

„Tys mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. Na Tebe jsem odkázán už z lůna mé matky, Ty jsi můj Bůh.“ (Ž 22, 10-11)

Poděkujte Pánu Bohu za jednu kokrétní věc, za kterou jste svým rodičům vděčni.

Poproste za jednu konkrétní věc, která je pro vás ve vztahu k rodičům těžká.

 

 

 

5.Šimon pomáhá Ježíši nést kříž.

„Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin. Leží na mně tíha Tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš. Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim, jsem uvězněn, nemám východiska.“ (Ž 88, 7-9)

Samota může i bolet, může být nesnesitelná. Jsme ochotni s druhými nést jejich trápení, jejich samotu? Zkus zítra udělat alespoň jednomu člověku tady radost a pokud vidíš někoho osamělého, zajdi za ním.

Pane, dej ať ve chílích samoty nacházíme útěchu ve Tvé blízkosti. Dej, ať Ti pomůžeme nést kříž v pomoci druhým kolem nás.

 

 

 

6.Veronika podává Ježíši roušku:

„Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ (1. Sam. 16, 7b)

 

Jen Veronika  šátek podá 

i když s třesoucím se strachem 

po pacholcích se ohlíží 

tak často nám  ta ženská křehkost 

k smíchu a vytahování byla 

až jsme Veroniky donutili 

k "emancipaci" 

a pak se divíme 

že na světě už tak málo lásky je

 

Ženy jsou emancipované, soběstačné, tvrdé. A muži nepláčou. Tak se to říká.

Ježíš plakal u Lazarova hrobu, plakal nad zatvrzelostí Jeruzaléma. Muž, který se může zlomit a plakat, to je muž, který zlomí své srdce, aby ti své srdce otevřel a nechal tě vejít. V našem Bohu můžeme najít útěchu, protože náš Bůh pláče. Bůh dostatečně jemný na to, aby se nechal zlomit a  otevřít, nechal své srdce vytéct, On zná proudy v našich srdcí.  Jednoho dne setře každou slzu, protože ví, jaké to je plakat: Miluje nás.

Pane, kéž proudy Tvé lásky rozbijí každou tvrdost našich srdcí, abychom i my milovali.

 

 

 

7. Kristus padá podruhé:

„Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost. Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen vláčím. Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle. Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá.“ (Ž 38, 6-9)

Hříchy nás ničí a zároveň jsou uspávacím prostředkem pro naše svědomí. Rychle si zvykáme na zlo. Najednou jsme daleko od cesty, kterou jsi nám určil. Pane, ukaž mi takové hříchy, ať Ti je v pokání vyznám a odvrátím se od nich. Ušetři mne zvyku, který uspává a zabíjí. Děkuji Ti, Pane Ježíši, žes nesl tíhu mých hříchů, zlomil pouta otroctví.

Pokud je ve tvém životě nějaký zlozvyk, závislost či jiný hřích, kterého se nemůžeš zbavit i když chceš, napiš jej na papírek a dej ho do kapsy.

 

 

 

8. Ježíš napomíná Jeruzalémské ženy:

„Zprosť mne i vin, jež jsou mi skryty.“ (Ž 19,13)

Kéž poznám na čem záleží a co v mém životě je k pláči. Dej mi ochotu podívat se do vlastního nitra, i když je to nepříjemné. Jen ve světle Tvého milosrdenství a s Tvou pomocí mohu litovat i těch hříchů, které si nechci přiznat.

Pokud víš o nějakém konkrétním, napiš jej na papírek a dej do kapsy.

 

 

 

9. Ježíš padá potřetí:

„Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest. Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám.“ (Ž 38, 18-19)

Už padám po třetí 

ted už se válím v zemi 

ted už snad nevstanu 

vy hrdě stojící 

vy ani netušíte 

jak odtud  z prachu cest 

se mění  perspektiva

 

Klekni si a v tichu se modli.

 

 

 

10. Ježíš zbaven šatů

„Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.“ (Ž 22, 19)

Proroctví se naplnilo, pro naše spasení. Jediná potřebná věc je Tvůj kříž. Ježíši i my se musíme zbavit mnoha přebytečných věcí, zbytečných činností, které požírají náš čas i síly. Co ze svých činnosti mohu odstranit, co je zbytečné, co dělám jen z pýchy nebo z ohledu na druhé, z nudy, sobectví? Pane, dej ať rozpoznám, co je skutečně důležité, strhni sám z nás poslední roucho, vždyť víme, že se musí zemřít, aby se dosáhlo života.

Napiš na papírek vše, čeho se chceš zbavit, co chceš ve svém životě změnit.

 

 

 

11. Ježíš přibit na kříž

„Pro Tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně. Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží.“ (Ž 38, 6-7)

„Přemohly mne nepravosti, našich nevěrností jenom Ty nás zprostíš.“ (Ž 65,4)

Teď přišel čas vyndat všechny papírky a zde je přibít na kříž. Tvé hříchy jsou přibity na kříž, už nad tebou nemají moc. Pokud jich upřímně lituješ, přijmi Boží odpuštění.

 

 

 

12. Ježíš umírá na kříži

„Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně, na ty, kdo by potěšili, nenašel se nikdo. Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet.“ (Ž 69, 21-22)

„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.“ (Ž 22, 3)

„Byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost, Trestání snášel pro náš pokoj. Jeho jizvami jsme uzdraveni.“ (Iz 53, 5)

Ti, kteří Ježíši na květnou neděli provolávali Hosana (Zachraň nás), dnes křičí „ukřižuj!“ Tak je to vždycky, když Bůh nesplní naše očekávání. Když se Bůh nepřizpůsobí lidskému doufání, vždycky se najde někdo, kdo jde pro kladivo.

Pokud je ve Tvém srdci hořkost a hněv vůči Bohu, i to je třeba vyznat a odstranit. Přemýšlej o svých představách o Bohu, zda se neliší od toho, jaký On skutečně je.

Pane, dej nám víru, že Tvůj kříž je důkazem Tvé lásky k nám, i když pochybujeme, i když se zdáš daleko, i když Tvou lásku necítíme.

„Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3, 16)

Pane, Děkuji.

 

 

 

13. Ježíš je položen do klína své matky

„Nauč mne plnit Tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh.“ (Ž 143, 10a)

Marie první přijala Ježíše, Slovo se v ní a skrze ní stalo tělem, a přebývalo mezi námi. Přijala Slovo od anděla, podřídila svou vůli té Boží. Porodní bolesti jsou pouhým začátkem, kolik bolesti jen musela unést, když poslední mrtvého a zkrvaveného Ježíše drží na svém klíně.

Jsem ochoten nést i bolest spojenou s přijetím Krista jako Spasitele a Pána? Bolest křivd a odpuštění? Když i já mám odpustit druhému? Bolest zlomené pýchy, bolest umírání mého sobeckého já?

Pane, dej mi odvahu k opravdovému pokání, k pokoře a odpuštění druhým. Dej mi sílu a schopnost odpustit i tam, kde mne ten druhý opakovaně zraňuje, kde se mi zdá nemožné odpustit mu tu bolest, kterou mi způsobil. Prosím, zahoj moje rány i rány, které jsem já způsobil-a druhým.

 

 

 

14. Ježíš je položen do hrobu

„Jsem odložen mezi mrtvé, jako skolení, co leží v hrobech, na které už ani nevzpomeneš, kteří jsou zbaveni ochrany Tvých rukou. Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin.“ (Ž 88, 6-7)

Je konec naděje. Na hrob přivalili těžký kámen. Kde jsem já ztratil naději? U Tebe, Pane, je ale po sobotě vzkříšení. Dej, ať Ti svěřím svou beznaděj, nechám umřít své představy a plány, aby vpravý čas povstal Tvůj nový život tam, kde je dnes konec a smrt.

Vezmi si jeden kamínek a nes ho k potoku (rybníku, jezeru, řece, moři…). Potěžkej si ho. Jako symbol své beznaděje.

U potoka (rybníka, jezera, řeky, moře…):

Kamínek hoď do do vody.

Voda symbolizuje v Bibli život, křest, Ducha Svatého…

Pros o zdroj života a naděje, aby Pán Ježíš tě naplnil Duchem Svatým.

 

 

S využitím myšlenek z různých zdrojů.

 

***
Autor křížové cesty: D. Kenningová.
Zveřejněno se svolením.
Redakčně upraveno