Křížová cesta s Josefem egyptským

Úvod: Příběh o Josefovi se v mnohém tak podobá příběhu Pána Ježíše, že mnozí teologové Josefa nazývají předobrazem Mesiáše. Safenat Paneach. Zachránce světa. Bůh vede svého vyvoleného skrze utrpení, aby skrze něho zachránil ty, kteří ho nenáviděli, kteří ho zradili a chtěli zabít, v případě Pána Ježíše tento čin i uskutečnili a přibili ho na kříž.

„Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mne.“

„Nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vejít do Království.“

To říká Pán Ježíš a my se Jeho křížovou cestou učíme odevzdávat do Boží vůle, kterou je naše posvěcení.

 

***

 

1.Kristus je odsouzen

Pilát vyšel k nim ven a řekl: „Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?“ Odpověděli: „Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.“ Pilát jim řekl: „Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!“ Jan 18, 29-31

Když bratři viděli, že Josefa otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nepromluvili na něho pokojného slova. 1. Moj 37,4

Člověk si dovoluje soudit a odsuzuje svého bližního, ale i svého Boha.

Pane Ježíši, nikdy jako hříšné lidstvo neodčiníme to, že jsme Tebe, Svatého Boha a nevinného člověka odsoudili k nejpotupnější smrti na kříži. A nadále Tě soudíme, především ve svých bližních.  Ty se necháváš dobrovolně odsoudit a tím nám zjevuješ velikost Otcovy lásky.

 

 

2. Kristus přijímá kříž:

„Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak Ty chceš.“ (Mt 26, 39)

„Juda řekl bratrům: „Čeho tím dosáhneme, když svého bratra Josefa zabijeme a jeho krev zatajíme? Pojďte, prodejme ho Izmaelcům, ale sami na něho nesahejme; vždyť je to náš rodný bratr.“ Bratři ho uposlechli. Když midjánští obchodníci jeli kolem, vytáhli Josefa z cisterny a prodali ho Izmaelcům za dvacet šekelů stříbra. Ti přivedli Josefa do Egypta.“ (1. Moj 37, 26-28)

Přijmout kříž a utrpení s ním spojené nebylo lehké ani pro Ježíše. Musel si vybojovat svůj vnitřní zápas k přijetí kříže. Ježíšovou touhou je Otcova vůle spasit člověka. Bůh věděl, že budeme potřebovat pomoc v nesení svých životních křížů a takto solidárně s námi do nich vstupuje, abychom věděli, že ve spojení s Ním cesta ven vždy existuje.

Pane, kéž Tvoje láska, projevovaná k nám až do krajnosti, je pro nás motivací, abychom i my, až se nám nebude chtít, brali ochotně na sebe svůj kříž a následovali Tě.

 

 

3. Kristus padá poprvé:

„Avšak při mém pádu s radostí se shlukli, shlukli se proti mně, aniž jsem co tušil, sami zbití drásali mě, nedali si pokoj. Rouhali se, šklebili se škodolibě a cenili na mě zuby.“ (Ž 35, 15-16)

„Jakmile ho v dálce spatřili, ještě než se k nim přiblížil, smluvili se proti němu, že ho usmrtí. Řekli si mezi sebou: „Hle, mistr snů sem přichází! Pojďte, zabijme ho! Pak ho vhodíme do některé cisterny a řekneme: Sežrala ho divá zvěř. A uvidíme, co bude z jeho snů!“ (1. Moj 37, 18-20)

Ježíšovy pády na křížové cestě nejsou zaznamenány v evangeliích, přesto jsou logické a pochopitelné a snad jich bylo i víc. Bolest krutosti posměvačů ubírá sílu jít dál.

Pane Ježíši, Nebeský Otec Tě pozvedl z každého Tvého fyzického pádu, když jsi byl vyčerpaný. Nám tím říká, že je ochotný i nám pomoci vstát z našich každodenních mravních pádů, kdykoliv se s důvěrou chytíme Jeho ruky, která nás chce láskyplně podepřít. Dej nám odvahu víry, abychom tak činili, chtěli Tvou pomoc a nechtěli pyšně stačit sami. Pomoz nám, ať výsměch druhých kvůli našim selháním, nám není překážkou začít s Tebou znovu.

 

 

4. Kristus potkává svou matku:

“Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.” (Lk 2, 16-19)

“Měl pak ještě jiný sen a vypravoval jej svým bratrům: „Měl jsem opět sen: Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd.“ To vyprávěl otci a bratrům. Otec ho okřikl: „Jaký žes to měl sen? Že i já, tvá matka a tvoji bratři přijdeme, abychom se před tebou skláněli k zemi?“ Bratři na něho žárlili, ale otec na to nepřestával myslet.” (1. Moj 37, 9-11)

Když se naplnil čas a měli se uskutečnit proroctví Starého zákona o Spasiteli světa, oslovil Nebeský Otec ženu, kterou si vybral za lidskou matku svého vtěleného Syna. Bůh se učinil závislým na souhlase člověka, prosté nazaretské dívky. Marie svému a Božímu Synu Ježíši věnovala všechnu péči, kterou dítě potřebuje. Nyní na křížové cestě je její mateřské srdce zraněné, ale stále naplněné rozdávající se láskou, třeba jen prostým láskyplným pohledem.

Pane Ježíši, pomoz nám dospět do zralosti lásky, kdy i uprostřed bolesti a trápení, můžeme milovat a povzbuzovat druhé.

 

 

5. Šimon pomáhá Ježíši nést kříž.

„Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem.“ (Lk 23, 26)

“Josef byl odveden dolů do Egypta. Od Izmaelců, kteří ho tam dovedli, si ho koupil Egypťan Potífar, faraónův dvořan, velitel tělesné stráže. S Josefem však byl Hospodin, takže ho provázel zdar; byl v domě svého egyptského pána.” (1. Moj 39,2)

V Písmu často čteme o Boží pomoci. Tato Boží pomoc není jen jakýsi dodatek k našim snahám, ale to hlavní pro člověka, pevný základ, na kterém lze stavět všechnu svou činnost. Jaká je lidská pomoc Ježíši na křížové cestě? Ne ze soucitu, ale z obavy, aby nezemřel už cestou na Golgotu. Senzacechtivý lid by přišel o kruté divadlo s umírajícím zmučeným životem. Tato pomoc není dobrovolná, ale jen z donucení pomáhá rolník Šimon nést Ježíši dřevo kříže.

Nebeský Otče, tam, kde je lidská pomoc slabá a neochotná, tam nastupuje Tvoje Božská pomoc. Ty jsi chtěl, aby Tvůj Syn došel až na vrchol Golgoty, ale z jiných důvodů než vojáci. Ty miluješ až do krajnosti. Ty jsi vnitřně posiloval svého Syna, aby dokonal dílo, ke kterému jsi Ho poslal. Dílo naší spásy z Tvé lásky. Přijmi za to naše díky a chválu.

 

 

6.Veronika podává Ježíši roušku:

„Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.“ (Ef 2, 10)

Jeho pán viděl, že je s ním Hospodin a že všemu, co on činí, dopřává Hospodin zdaru. Josef proto získal jeho přízeň a posluhoval mu. Potífar ho ustanovil správcem svého domu a svěřil mu všechno, co měl. (1. Moj 39, 3-4)

Dobrý skutek soucitné lásky neznámé ženy, která podala na smrt unavenému a zbídačenému Ježíšovi šátek na osušené zkrvavené a spocené tváře je zaznamenán pouze jako legenda. Pro nás může být vzorem, abychom jednali podobně vůči všem potřebným kolem nás.

Pane Ježíši, Celý Tvůj život, Tvoje učení, Tvoje konání dobra, Tvoje láska, se kterou vstupuješ s námi na křížovou cestu našeho života, je zjevením a zviditelněním lásky nebeského Otce, který Tě poslal. Bože, stvořil jsi nás ke svému obrazu a děkujeme Ti, že jsi pro nás připravil skutky lásky, které máme ve Tvém Jménu a z Tvé moci konat.

 

 

7. Kristus padá podruhé:

„Někteří pak vystoupili a křivě proti němu svědčili...“ Mk 14, 57

 “Jakmile Josefův pán uslyšel slova své ženy, která ho ujišťovala: „Jak říkám, tohle mi provedl tvůj otrok,“ vzplanul hněvem, vzal Josefa a vsadil ho do pevnosti, tam, kde byli vězněni královi vězňové. Tak se Josef ocitl v pevnosti. Ale Hospodin byl s ním, rozprostřel nad ním své milosrdenství... (1. Moj 39, 19-21)

Znovu vidíme Ježíše bezmocně ležet v prachu země. Křivda a lež. Ježíš trpí pod následky hříchů druhých lidí. Tak jako Josef, který poslechl Boží zákon a přesto se nevyhl nespravedlivému trestu. I my někdy trpíme v důsledku hříchů druhých lidí.

Pane, pomoz nám, odpustit všem, kteří nám vědomě či nevědomě způsobili trápení a křivdu. Děkujeme Ti, že pohledem víry smíme v každé životní situaci vidět Tvou přítomnost a lásku, kterou způsobuješ, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo Tě milují a jsou Tebou povoláni.

 

 

8. Ježíš napomíná Jeruzalémské ženy:

„Za ním šel veliký zástup lidí, ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi...“ (Lk 23, 27-28)

I roztrhl Jákob svůj šat, přes bedra přehodil žíněné roucho a truchlil pro syna mnoho dní. Přišli všichni jeho synové a všechny jeho dcery, aby ho potěšili, ale on se potěšit nedal. Naříkal: „Ve smutku sestoupím za synem do podsvětí.“ Tak oplakával otec Josefa. (1. Moj. 37, 33-35)

Ježíši určitě nevadil soucit Jeruzalémských žen. Ale měli si uvědomit, že za křížovou cestou toho, který byl Otcově vůli poslušný až na smrt, stojí neposlušnost lidí Božímu Slovu, jejich zloba, hřích a odmítnutí Boha. Je to člověk, lidská rodina, kdo ukřižoval Božího Syna. Rodina vždy byla, je a bude základem každé lidské společnosti. Jaké jsou rodiny, taková je i církev a společnost. Každá pozemská rodina, i ta Josefova, je poznamenána hříchem. Rodina Božích dětí, do které jsme díky Ježíšově oběti adoptováni, bude na věčnosti v Otcově Království prostá všeho hříchu.

Pane Ježíši, ukázal jsi nám Otcovu lásku, kterou nám sesíláš v Duchu Svatém. Pomáhej nám, prosíme, abychom byli více poslušní Tvému Slovu a s pomocí Ducha Svatého usilovali o pravou, nezištnou, nesobeckou a sloužící lásku. Prosíme, uzdravuj naše hříchem poznamenané rodiny.

 

 

9. Ježíš padá potřetí:

„Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen.“ (Iz 53, 4)

„Vždyť jsem byl ukraden z hebrejské země a zde jsem se nedopustil naprosto ničeho, proč by mne měli vsadit do jámy.“ (1. Moj 40, 15)

Ježíše v třetím a nejhlubším pádu na křížové cestě můžeme vidět jako muže bolesti, opovrženého, opuštěného lidmi, obtíženého našimi bolestmi, mučeného pro naše nepravosti. To naše marnotratnosti všech dob a podob se na něho nyní navršily. Ale On ví, že je potřeba vstát a jít k Otci, dokončit započaté dílo naší spásy.

Pane Ježíši, Ty ses k nám lidem sklonil, jak nejvíc to bylo možné. Dej nám milost, abychom i my byli často a rádi, aspoň v duchu, na kolenou, v úctě před Tebou, bez kterého nikdo nemůže přijít k Otci.

 

 

10. Ježíš zbaven šatů

„Zevlují, pasou se pohledem na mě, dělí se o můj oděv, losují o můj šat.“  (Ž 22, 18-19)

“Tu ho žena Potifara chytila za oděv se slovy: „Spi se mnou!“ Ale on jí nechal svůj oděv v ruce, utekl a vyběhl ven.” (1. Moj 39, 12)

Vystaven pohledu zevlujícího davu zůstal obnažený Pán obraný o vše. Hanba a ponížení lidské důstojnosti.

Mnozí z nás mají tajnou komůrku, kde si nesou věci zatížené pocitem hanby. Nechtěli by v tomto ohledu odkrýt druhým svoji nahotu, svoje ponížení, temné chvíle své osobní historie. Někteří na sobě zakusili násilné překroční hranic svého soukromí, cítili se zneuctěni chováním, řečmi druhých lidí nebo i fyzicky.

Pane, prosíme, abys nás uzdravil a osvobodil od následků prožitého násilí. Prosíme Tě, přikryj nás šatem úcty a milosti. Odevzdáváme ti ty nejintimnější oblasti svého života a prosíme tě, abys nám vrátil ztracenou důstojnost dětí Božích, abys narovnal, co je zkřiveno, pozvedl, co je pošlapáno.

 

 

11. Ježíš přibit na kříž

„Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané ‚Lebka‘, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed.” (Jan 19, 17-18)

“Juda řekl bratrům: „Čeho tím dosáhneme, když svého bratra zabijeme a jeho krev zatajíme?” (1. Moj 37, 26)

Přibíjení živého člověka na kříž je bezpochyby nejdrastičtější scéna celé křížové cesty. Je strašné, co dokáže udělat člověk člověku. Josefovi bratři. Ti, kdo ukřižovali Ježíše. I lidé dnes. Jen láska se mohla dobrovolně vydat této lidské zlobě do rukou, aby ji takto na sebe vzala a vlastní smrtí ji zničila, protože Boží lásku nelze zabít.

Pane, Tvá nezměrná láska, která je schopná podstoupit všechno na světě, i to nejkrutější, aby nám přinesla věčné dobro, je nad naše chápání. Kéž je náš život neustálým díkůvzdáním a stálou chválou Tebe, který miluješ až do krajnosti. Kéž jsou pro nás utrpení tohoto času jasně prozářená budoucí slávou, která se na nás má zjevit, a kterou jsi nám svým utrpením zasloužil a daroval.

 

 

12. Ježíš umírá na kříži

„O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ Což přeloženo znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil“? ... vydal mocný hlas a skonal.“ (Mk 15, 34.37)

Naříkal: „Ve smutku sestoupím za synem do podsvětí.“ Tak oplakával otec Josefa. (1. Moj 37, 35)

Smrt. Slovo, které lidstvo vždy nejvíc děsilo a děsí. Slovo obestřené největším tajemstvím. Všechny pokusy o její vysvětlení zůstanou jen lidským pohledem jen z jedné strany. Kromě biblických. Ježíš nám nepřišel smrt vysvětlit, ale přišel do ní vstoupit. Pro nás a s námi. Svou smrtí naši smrt přemohl, a tak nám navždy otevřel cestu k Otci.

Nebeský Otče, z lásky jsi nám poslal svého Syna, aby se stal s námi člověkem. On s láskou vstoupil i do toho pro nás nejtěžšího – do utrpení a smrti. Děkujeme ti, že proto můžeme mít jistotu víry, že ani smrt nás nemůže odloučit od Tvé lásky. Díky smrti a vzkříšení Pána Ježíše je pro ná smrt cestou, která vede k plnosti života ve Tvém Království.

                                             

 

13. Ježíše snímají z kříže a pokládají do klína jeho matky

„Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.“ (Jan 1, 29)

Když si Josefovi bratři uvědomili, že jejich otec je mrtev, řekli si : „Jen aby na nás Josef nezanevřel a neoplatil nám všechno zlo, kterého jsme se na něm dopustili.“ Proto mu vzkázali: „Tvůj otec před smrtí přikázal: Josefovi řekněte toto: ‚Ach, odpusť prosím svým bratrům přestoupení a hřích, neboť se na tobě dopustili zlého činu. Odpusť prosím služebníkům Boha tvého otce to přestoupení.‘“ Josef se nad jejich vzkazem rozplakal. 1. Moj 50, 15-17

Nechápou.  Josefovi bratři stále nechápou, že Josef jim odpustil. Vymýšlí další lež, aby se ujistili, že jim nehrozí za jejich ohavný čin trest. Ten, kdo nepřijal odpuštění, neumí sám odpouštět. Hřích je v našem srdci, prostupuje celou naši bytost. Proto bere Ježíš na sebe náš hřích tím, že se s námi spojuje, vydává se za nás. Nyní snímají z kříže Jeho mrtvé tělo a s ním i naše hříchy, naše mrtvé skutky, naši zatvrzelost a neodpuštění. Ježíšova matka přijímá znovu svého Syna do svého lůna, přijímá Boží vůli, i když ta bolest proniká jejím srdcem jako meč.

Pane, hřích tíží a svazuje, vede ke smrti. Tvou vůlí je odpuštění, smazání dluhu, našeho i toho, který vůči nám mají druzí. Dej nám odvahu k opravdovému pokání, k pokoře a odpuštění druhým. Dej mi sílu a schopnost odpustit i tam, kde mne ten druhý opakovaně zraňuje, kde se mi zdá nemožné odpustit pro tu bolest, kterou mi způsobil. Kéž ze Tvých ran prýští uzdravení i pro moje zranění.

 

 

14. Ježíš je položen do hrobu

Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. Sk 2, 22-24

Josef jim však odvětil: „Nebojte se. Což jsem Bůh? Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme , zachoval naživu četný lid. 1. Moj 50, 19-20

Tajemství Boží moci spočívá v tom, že Bůh může obrátit to, co je namířeno proti Němu, Jeho plánu, Jeho dětem, aby to nakonec bylo k Jeho slávě a nám k požehnání. Lidé často zamýšlí zlo, ale Bůh vždy zamýšlí dobro.

Nebeský Otče, zalíbilo se Ti dát nám Království. Naše spása je pro nás nezaslouženým darem a milostí. Tato milost není laciná, je draze zaplacená krví Tvého milovaného Syna Ježíše Krista. Je nám dána působením Tvého Svatého Ducha. Kéž je náš život nepřetržitou chválou Tebe.

***
Autor křížové cesty: D. Kenningová.
Zveřejněno se svolením.
Redakčně upraveno