Navigace: Tematické texty K Křížové cestyRůzné křížové cesty Křížová cesta s kreativními prvky
Křížová cesta s kreativními prvky
Připrav si pomůcky: kamínky, hřebíky, provázky, provazy (ev. delší šátek), trnová koruna (např. z akátů, ostružin, šípkových růží)
***
1. Odsouzení
“Jako ovce, když ji vedou na porážku, jak beránek je bez hlesu před tím, kdo ho stříhá, tak ani on neotevřel ústa.” (Iz 53,7 a Sk 8,32)
Ježíše nespravedlivě odsoudili, ačkoliv neudělal nic zlého, vždy konal jen dobro.
Není snadné zakusit na sobě soud druhých a odpustit, zvlášť když jsme neudělali nic zlého. Ježíš nám rozumí, protože to prožil. Svěřme mu svoje zklamání a bolest ze zranění, které nám druzí způsobili pomluvami, odsuzováním, nepochopením. Odpustit neznamená zapomenout, ale přenechat soud, svou touhu po pomstě, Bohu.
Pane, pomoz mi, prosím odpustit těm, kteří mne zranili. Dej ať se mé srdce nezatvrdí a nezavře lásce. Pomoz mi mít lásku a úctu i k těm, kteří mi ublížili. Pomoz mi neodsuzovat druhé a nedělat si ukvapené názory.
Možnost pro jednotlivce:
Pokud víš o někom, komu potřebuješ odpustit, vezmi si kamínek a nes ho sebou, dokud nebudeš ochoten mu odpustit. Pak ho nech u některého zastavení na znamení, že přenecháváš soud nad tím člověkem Bohu.
Pro skupinu:
Slovo neodpuštění má v řečtině obraz jako když máme k sobě připoutaného člověka, kterému jsme neodpustili.
Rozdělte se do dvojic. Svažte si vnitřní nohu a takto mlčky běžte k dalšímu zastavení. Tam se rozvažte.
2. Ježíš přijímá kříž
“On sám si nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota.” (Jan 19,17)
Svému odsouzení šel Pán vstříc dobrovolně. Vydal se lidem do rukou. Nemusel. Utrpení je často následkem hříchu, ať už našeho nebo těch před námi. Ježíš narozdíl od nás však nezhřešil, ale přijal náš úděl i s utrpením a smrtí, aby zlomil osten smrti a beznaděje. Ježíš nás zve, abychom Ho následovali a jako On se podřídili Boží vůli, i když nás čeká i bolest a těžkosti.
Prosím Tě, Pane, dej mi odvahu přijímat vše bolestné a těžké. Dej mi ochotu následovat Tě. Pomoz mi osvobodit se od vlastní vůle tam, kde jsou Tvé cesty jiné než moje. Dej, abych mohl zakusit, že se můj kříž stává také Tvým křížem, přijatým s láskou v poslušnosti víry.
Trnová koruna – sáhni si, jak píchá. Vzdát se svých nároků a představ, svého života pro Pána Ježíše není snadné a někdy to i bolí.
3. První pád – soběstačnost a pýcha
“Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.” (Fil. 2,6-8)
Všichni jsme slabí, ale neradi si to připouštíme. Raději bychom byli silní, úspěšní a soběstační. Stydíme se, když selháváme, skrýváme své slabosti. Jsme ale slabí už svou přirozeností, třeba právě proto, abychom se spoléhali na Pána Boha a ne sami na sebe. On ví, že bez Jeho pomoci nejenže budeme stále padat, ale nebudeme ani schopni znovu povstat a jít dál.
Pane, ponížení, které jsi na sebe vzal, je pro mne nepředstavitelné. Byl jsi roven Bohu, ale stal ses člověkem. Jako slabý člověk jsi nesl těžký kříž, ve slabosti jsi zemřel, abys nás zachránil. Ve Tvé slabosti a smrti se zjevila Boží moc, když jsi 3. den povstal k životu. S Tvou pomocí se zříkám své soběstačnosti a pýchy, která mne od Tebe vzdaluje.
Pokud s tím souhlasíš, vezmi si jeden hřebík a schovej si ho.
4. Ježíš potkává svou matku
“Kdo činí vůli mého Otce v nebesích, to je můj bratr, má sestra i matka.” (Mt 12 50)
V plnění Otcovy vůle si Marie s Ježíšem byli vzájemně oporou. Společně také nesli bolest a ponížení z Ježíšova odsouzení. Oba by raději, kdyby ten druhý trpět nemusel. Sdílet radost je snadné, ale sdílet bolest s odevzdaností do vůle Boží vyžaduje velikou víru a vzájemnou důvěru.
Pane, nauč nás vzájemně si pomáhat přijmout to, co je těžké, nést břemena jedni druhých, a tak růst v oddanosti a lásce. Dej, abychom neutíkali z Golgoty jako většina Tvých učedníků, ale abychom i ve zkouškách byli schopni stát vzájemně při sobě, s pohledem víry upřeným na Tebe.
5. Šimon pomáhá Ježíši nést kříž
„Odložils mě do nejhlubší jámy, do temnoty hlubin. Leží na mně tíha Tvého rozhořčení, všemi svými příboji mě trýzníš. Známé jsi mi vzdálil, zhnusils mě jim, jsem uvězněn, nemám východiska.“ (Ž 88, 7-9)
Šimon, sám unavený z práce na poli, teď musí nest kříž za nějaké dosouzence. Jako by byl sám provinilec. Za všechno dobro, které Ježíš na zemi konal není nikdo, kdo by mu ochotně pomohl, když už sám nemá sílu.
Pane, dej mi pokoru uznat, že potřebuji pomoc druhých a oni mou.
Zkus zítra udělat někomu tady radost, pokud uvidíš někoho smutného, osamělého, zajdi za ním.
6. Veronika podává Ježíši roušku
„Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“ (1. Sam 16,7b)
Veronika nám má připomenout všechny, kteří Pána během jeho pozemského života lidsky obdarovávali. Ježíš není superhrdina, který chladnokrevně kráčí vstříc svému osudu. Zná všechny lidské emoce včetně úzkosti a strachu z bolesti a osamění. Učedníky v Getsemane prosí, aby s Ním jen chvilku bděli…
Pane, děkuji Ti, za všechny, které jsi mi dal proto, aby mi byli posilou na mé životní cestě. Prosím Tě, aby mne žádné utrpení nevehnalo do vnitřní izolace, abch nepropadl ani iluzi soběstačnosti, ani zahořklé sebelítosti, v níž bych se uzavřel lásce.
7. Ježíš padá pod křížem podruhé
„Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost. Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen vláčím. Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle. Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá.“ (Ž 38, 6-9)
Jsou věci, se kterými zápasíme dlouhodobě a nevíme si s nimi rady. Mnohokrát se vzepneme k novému začátku, ale pak znovu padáme. Čím víc takových pokusů a pádů máme za sebou, tím větším pokušením je rezignovat.
Prosím Tě, Pane, pomoz mi vyznat Ti všechny své hříchy, se kterými dlouho marně svádím boj. Děkuji Ti, že svou smrtí a vzkříšením, jsi zlomil pouta hříchu. Dej, ať se cele připoutám k Tobě a tak dosáhnu skutečného vysvobození.
Pojmenuj si tiše konkrétní hříchy, které Ti Pán Bůh ukáže.
Vezmi si jeden hřebík a schovej si ho.
8. Ježíš napomíná Jeruzalémské ženy.
„Za ním šel veliký zástup lidí, ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi...“ (Lk 23, 27-28)
Ježíš se choval k ženám velmi laskavě a pozorně a ony mu rády naslouchaly. Nyní se však nemohou smířit s jeho údělem, jsou zoufalé z toho, co vidí, projevují mu svůj soucit. Ježíš se ale nenechal zlákat k sebelítosti, trpitelství a beznaději, která se tak snadno nabízela.
Prosím Tě, Pane, pomoz mi neztrácet naději, když nevidím na krok dopředu, když mám pocit, že žádné řešení neexistuje. Nedopusť, abych někdy propadl zoufalství a uzavřel se do slepé sebelítosti. Dej mi sílu činit opravdové pokání, cítit, jak svými hříchy zraňuji druhé i Tebe a dej mi ochotu se jich zříct.
9. Ježíš padá potřetí
„Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra, a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.“ (Lk 22, 61-62)
Ježíš je na konci svých sil. Vstane ještě? Nebo už je to konec?
I lidé blízcí Bohu, prožívají chvíle selhání. Petra by nikdy nenapadlo, že bude schopen něčeho tak strašného jako je zapření milovaného Pána. Je pro něho vůbec odpuštění?
Pane, děkuji Ti, že právě tam, kde my jsme na konci, nabízíš nám nový začátek.
10. Ježíš svlečen ze šatů.
„Zevlují, pasou se pohledem na mě, dělí se o můj oděv, losují o můj šat.“ (Ž 22, 18-19)
Vystaven pohledu zevlujícího davu zůstal obnažený Pán obraný o vše. Hanba a ponížení lidské důstojnosti.
Mnozí z nás mají tajnou komůrku, kde si nesou věci zatížené pocitem hanby. Nechtěli by v tomto ohledu odkrýt druhým svoji nahotu, svoje ponížení, temné chvíle své osobní historie. Někteří na sobě zakusili násilné překroční hranic svého soukromí, cítili se zneuctěni chováním, řečmi druhých lidí nebo i fyzicky.
Pane, prosím, abys nás uzdravil a osvobodil od následků prožitého násilí. Prosíme Tě, přikryj nás šatem úcty a milosti. Odevzdáváme ti ty nejintimnější oblasti svého života a prosíme tě, abys nám vrátil ztracenou důstojnost dětí Božích, abys narovnal, co je zkřiveno, pozvedl, co je pošlapáno.
11. Ježíš je přibit na kříž
„Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. Ježíš řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Lk 23,33-34)
Ti, kteří Ježíši na květnou neděli provolávali Hosana (Zachraň nás), dnes křičí „ukřižuj!“ Tak je to vždycky, když Bůh nesplní naše očekávání. Když se Bůh nepřizpůsobí lidským představám, vždycky se najde někdo, kdo jde pro kladivo.
Pokud je ve Tvém srdci hořkost a hněv vůči Bohu, i to je třeba vyznat a odstranit. Přemýšlej o svých představách o Bohu, zda se neliší od toho, jaký On skutečně je.
Pane, dej nám víru, že Tvůj kříž je důkazem Tvé lásky k nám, i když pochybujeme, i když se zdáš daleko, i když Tvou lásku necítíme.
12. Ježíš umírá na kříži
„Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal.“ (Jan 19,30)
Ježíšovo „Je dokonáno“ nebyl zoufalý výkřik, že je konec, ale to ,že se právě dovršil Otcův záměr záchrany. Pro nás se v té chvíli otevřel nový život, cesta k našemu dovršení v Bohu.
Tak vezmi Jeho Tělo, už nemá bolest, ani trápení,
Co v duši Tvý se dělo,
To uchovej si pro den vzkříšení.
Je málo těch, co mají, jak to On chtěl
Smrt v život promění.
(Učedníci)
V tichu se modli.
13. Ježíš je položen do klína své matky.
„Vy všichni, kteří jdete okolo cestou, pohleďte a vizte, zda-li je bolest jako bolest má.“ (Pláč 1,12)
Bolest ze ztráty nejbližších nezhojí jen čas. Po našich drahých zůstává v našem životě prázdné místo. Jedině důvěra v setkání s nimi v Bohu, nám dávají naději.
Pane, pod Tvým křížem otevírám všechnu bolest svého srdce ze ztráty svých milovaných. Otevírám Ti to prázdné místo, které po nich zůstalo, a prosím Tě, abys Ty sám je naplnil svou hojivou láskou.
14. Ježíš je položen do hrobu
„Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v Něho věří nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan 3,16)
„Ačkoliv jsem sám naučil Efrajima chodit, on na své rámě bral modly. Nepoznali, že já jsem je uzdravoval. Provázky lidskými jsem je táhl, provazy milování, byl jsem jako ti, kdo jim nadlehčují jho, když jsem se k němu nakláněl a krmil je.“ (Oz 11,1-4)
Bůh svou lásku k nám přibil na kříž. Přesto tak často hledáme své naplnění jinde než u Boha. Hledáme potěšení v pozemských věcech, u lidí, v úspěchu... ty se pak pro nás stávají modlou, která nás nezachrání, ale stane se nám břemenem, pouty hříchu. Jsi ochoten vzdát se všeho, co ti nahrazuje Boha a dát Jemu to místo ve svém srdci a životě, které Mu náleží? Vyznej Pánu Bohu to, co je pro tebe modlou, co je středem Tvého života. Chceš vzít Jeho kříž na sebe a následovat Ho?
Jako symbol si z těch dvou hřebíků, které máš, a z provázku, udělej křížek. Ten ti bude připomínkou Tvého rozhodnutí.
Pane Ježíši, trpěl jsi kvůli mě. Prosím, odpusť mi, že na to zapomínám, že si dělám bohy z věcí, lidí kolem sebe. Odevzdávám Ti své srdce. Buď Pánem v celém mém životě. Pomoz mi věrně nést Tvůj kříž a následovat Tě.
Amen.
***
Autor křížové cesty: D. Kenningová.
Inspirováno myšlenkami Vojtěcha Kodeta a jiných zdrojů.
Zveřejněno se svolením.
Redakčně upraveno
Autor: Dana Kenningová
Související texty k tématu:
Kříž
- Kříž: Bůh se činí zranitelným
- Co vlastně znamená kříž?
- Kristus bez kříže?
- Svůj kříž neneseš sám!
- Pes na kříži
- Kristus porazil ďábla jeho vlastními zbraněmi
- Kříž svatého Benedikta
- Kříže na hrobech
- Co je křížová cesta a jak se jí modlit?
- Kříž (soubor tematických textů)
