Křížová cesta ze Švábenic

ÚVOD

Pane Ježíši, za chvíli s Tebou budeme prožívat křížovou cestu – cestu, při které jsi z lásky k nám snášel utrpení a smrt, abys nám získal život. Trpěl jsi pro každého z nás, protože každého z nás miluješ jedinečnou úžasnou láskou. A my? Jak často Tě, Pane, opouštíme, ubližujeme Ti, utíkáme od Tebe, žijeme si ve své samospravedlnosti... Neumíme milovat!

Pane, otevři naše srdce, aby vnímala Tvou lásku, abychom nyní s Tebou upřímně prožili tyto okamžiky a nezůstali jsme chladnými. Kéž nasáváme z Tvé blízkosti a lásky, abychom byli schopni milovat Tebe i druhé!

 

I. zastavení - Ježíš je odsouzen

K: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti.

L: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
 

„Lide můj, co jsem ti učinil? V čem jsem ti byl na obtíž? Odpověz mi. Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země, vykoupil jsem tě z domu otroctví… Lide můj, vzpomeň si přece;…“ (Micheáš 6)

 

Pane, stojíš před soudem, i když jsi nikdy neudělal nic špatného. Celý život jsi konal dobro, miloval, uzdravoval, odpouštěl hříchy; ukazoval nám krásu svého Otce a učil nás, jaké jsou touhy Jeho srdce.

Židé Tě předvedli před Piláta. Jak moc Tě Pilát znal? Jak moc Tě znali lidé, kteří volali: „Ukřižuj ho!“? Přitom neváhali vynést rozsudek. Křičeli v síle davu a Pilát vynesl rozsudek kvůli strachu ze vzpoury.

Pane, i my často druhé soudíme. Přitom nevidíme do jejich srdcí, neznáme jejich životní příběhy, motivy jejich jednání… Nauč nás druhé nesoudit. Kéž se nesoustředíme jen na jejich nedokonalosti a hříchy, ale díváme se do jejich srdce - stejně, jako to děláš ty.

 

K: Smiluj se nad námi, Ježíši.
L: Smiluj se nad námi.

 

II. zastavení - Ježíš přijímá kříž

K: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti.

L: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
 

„Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení. Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.‘“ (Žid 10, 5-7)

 

Pane, mně chybějí slova, když na Tvou lásku pomyslím. Jsi všemohoucí Bůh. Kdybys nechtěl, nemusel jsi přijmout kříž. Nemusel jsi být ukřižován. Ale Tys přijal kříž z lásky k nám. Ty, láska sama, ve které není ani zrnko hříchu, jsi přijal na sebe naše hříchy a nesl jsi kříž jako největší hříšník. Kdybychom si uvědomili, co je hřích, vyděsili bychom se k smrti nad myšlenkou, že bychom dobrovolně hřešili. Hřích zabíjí lásku, dobro a zraňuje Tebe, který nás nejvíc miluješ. Přes všechnu bolest a utrpení bereš kříž. A my? My tě doprovázíme posměchem.

Pane, uč nás lásce – trpělivé, pokorné, která nemyslí na sebe, nehledá svůj prospěch. Nauč nás každý den přijímat kříž a následovat Tě.

 

K: Smiluj se nad námi, Ježíši.
L: Smiluj se nad námi.

 

III. Zastavení - Ježíš padá pod křížem poprvé

K: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti.

L: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
 

„Vrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu, neboť pro svá provinění jsi klopýtl. Vyzbrojte se slovy a vraťte se k Hospodinu. Řekněte mu: „Odejmi veškeré provinění a vezmi, co je dobré“. Vyléčím je z jejich nevěry, budu je mít rád z celého srdce.“ (Oz 6)

 

Pane, Ty - vládce Vesmíru, ses stal slabým. Do světa jsi přišel jako malé dítě, závislé na péči a lásce lidí. Nyní padáš pod tíhou kříže, pod tíhou odmítnuté lásky. Padáš, abychom my mohli vstát.

Pane, jak často padáme pod tíhou hříchu… Jak často scházíme z cesty vedoucí za Tebou… Padáme, ale neumíme se zvednout. Chceme se spoléhat na své síly a ne na Tebe.

Nauč nás, Pane, jak máme vstávat, když upadneme. Nauč nás nespoléhat se jen na vlastní síly, ale uvědomit si svou slabost; to, že jsme hříšníci. Nauč nás přijít k Tobě a prosit Tě za odpuštění, abys nás Ty mohl pozvednout.

 

K: Smiluj se nad námi, Ježíši.
L: Smiluj se nad námi.

 

IV. zastavení - Ježíš potkává svou Matku

K: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti.

L: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
 

„Hle, on je dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat

– i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“ (Lk 2, 34-35)

 

Pane, potkáváš svou matku. Jak se jí musí bolestí chvět srdce, když Tě vidí trpět, když vidí hrubost vojáků a nadávky davu, který nedávno volal: „Hosana“ a nyní křičí: „Ukřižuj ho!“. Když vidí Tvé dobyté tělo, rozdrásanou tvář, poraněné ruce… Stejné ruce, které otevíraly oči slepým a uši hluchým, stejnou tvář, jež se svým pohledem zarývala hluboko do srdcí.

Cos udělal špatného? Za který z Tvých dobrých skutků s Tebou takto nakládají?

Maria nic neříká, mlčí, trpí spolu s tebou… Slzy v jejich očích mluví za vše.

 

K: Smiluj se nad námi, Ježíši.
L: Smiluj se nad námi.

 

V. zastavení - Šimon pomáhá Ježíši nést kříž

K: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti.

L: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
 

„Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž.“ (Mk 15, 21)

 

Pane, když vojáci vidí Tvé vysílení, bojí se, že na Golgotu ani nedojdeš. Donutí proto Šimona z Kyrény, aby Ti pomohl nést kříž. Šimon nese kříž neochotně, ale možná v něm cesta po Tvém boku něco změní. Sv. Marek, který psal své evangelium pro římskou obec, nazývá Šimona otcem Alexandra a Rufa. Jeho synové tedy zaujímali v tamní obci věřících význačné místo. A svatý Pavel v listě Římanům pozdravuje Rufa, onoho vyvoleného Páně.

Pane, kéž kráčíme svým životem po Tvém boku. Nauč nás brát každý den kříž spolu s Tebou. A každým dnem naplňovat výzvu sv. Pavla, který nám říká „Berte na sebe břemena jedni druhých“. (Gal 6,2)

 

K: Smiluj se nad námi, Ježíši.
L: Smiluj se nad námi.

 

 

VI. zastavení - Veronika podává Ježíši roušku

K: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti.

L: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
 

„Co myslíš, kdo se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“ On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty“ (Lk 10, 36-37)

 

Pane, procházíš zástupem lidí, kteří se Ti posmívají, nadávají Ti, dívají se, jak jdeš na smrt, a nic nedělají… Jak ses musel cítit? Byl jsi opuštěný, zbitý, vyčerpaný v zástupu lidí, kterým zatvrdlo srdce. Vtom však přichází Veronika a rouškou Ti otírá zkrvavěnou tvář. Ty jí za tuto službu lásky vtiskáváš svou podobu na roušku.

Více, než za otření tváře, jsi jí vděčný za blízkost, kterou Tě obdarovala, za odvahu s kterou se protlačila davem a za lásku, kterou Ti prokázala.

V našich srdcích je často touha dělat velké věci, ale chybí nám láska. Veronika nám však dává příklad, že stačí dělat malé věci s velkou láskou.

Pane, nauč nás být druhým nablízku, když od nás potřebují lásku, pochopení, naslouchání…

 

K: Smiluj se nad námi, Ježíši.
L: Smiluj se nad námi.

 

 

VII. zastavení - Ježíš padá pod křížem podruhé

K: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti.

L: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
 

„Bratři, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.“ (Gal 6,1)

 

Pane, když upadneme, hned se ohlížíme, zda nás náhodou někdo neviděl. Pokud ano, rychle hledáme výmluvy, proč se to stalo a často svádíme svůj pád na druhé. Příčina Tvého pádu je v lásce k padajícímu člověku.

Pane, své pády si často omlouváme, ale když vidíme pád druhého, už tak nejednáme. Nauč nás pohlížet na naše padající bratry s láskou.

 

K: Smiluj se nad námi, Ježíši.
L: Smiluj se nad námi.

 

 

VIII. zastavení - Ježíš potkává plačící ženy

K: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti.

L: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
 

„Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!“ (Mt 23, 37)

 

Pane, obracíš se na ženy slovy: „Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi.“ (Lk 23, 27-28) Pane, Ty nesdílíš s ženami jejich pohled beznaděje. Plníš vůli svého Otce. Obětuješ se za nás, abychom my mohli žít. Raději bys tyto ženy viděl, jak prosí za odpuštění svých hříchů a hříchů svých dětí. Možná jejich děti byly jedni z těch, kteří před chvílí volali: „Ukřižuj ho!“ Spíše jejich odmítání potřebuje nářek. Neboť oni odmítli lásku, dobro, odmítli Tebe – Boha, který je tak miluje, a který po nich touží.

 

K: Smiluj se nad námi, Ježíši.
L: Smiluj se nad námi.

 

 

IX. zastavení - Ježíš padá pod křížem potřetí

K: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti.

L: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
 

„Neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili.

Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost…“ (Iz 53, 2-5)

 

Pane, blížíš se k vrcholu Golgoty a znovu padáš. Nezbývá Ti už síla vstát, síla pokračovat. Přesto vstáváš, abys vykonal vůli Otce, abys nás zachránil.

Pane, děkujeme ti za Tvou lásku k nám.

 

K: Smiluj se nad námi, Ježíši.
L: Smiluj se nad námi.

 

 

X. zastavení - Ježíš je svlečen z šatů.

K: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti.

L: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
 

„Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy,

mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem.

Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv.

Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc!“ (Žl 22)

 

Pane, vojáci z Tebe drsně strhávají roucho. Obnovují tak znovu všechny rány způsobené předchozím utrpením. Jsi vystaven na odiv všem lidem okolo. Jsi vystaven jejich posměchu; k hanbě a ponížení.

Pane, i my často odhalujeme chyby druhých. Mnohokrát tím znovu otevíráme bolestné rány a vystavujeme člověka hanbě a posměchu. Nauč nás, prosíme, spíše rány druhých obvazovat, abychom se mohli dívat na krásu člověka a ne na hříchy, kterými je pošpiněn.

 

K: Smiluj se nad námi, Ježíši.
L: Smiluj se nad námi.

 

 

XI. zastavení - Ježíš je přibit na kříž

K: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti.

L: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
 

„On byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“ (Iz 53,5)

 

Pane, Tvé ruce jsou přibity ke kříži, abys uzdravil naše ruce, které nejsou schopny pomoci, obejmout, pohladit. Protože tak často používáme ruce k násilí, ke zlu, k ubližování druhým. Tvé nohy byly přibity ke kříži, abys uzdravil naše nohy, které nekráčejí po Tvých stezkách. Tvé srdce bylo probodeno, aby mohlo být uzdraveno naše srdce – nemocné hříchem, neodpuštěním, neláskou. Tvými ranami jsme uzdraveni. Z Tvého srdce vytryskla krev a voda – prameny milosrdenství, které nás očišťují, obmývají…

Ježíši, Lásko, Dobro, Milosrdenství! Nauč nás milovat!

 

K: Smiluj se nad námi, Ježíši.
L: Smiluj se nad námi.

 

 

XII. zastavení - Ježíš na kříži umírá

K: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti.

L: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
 

„Z hlubin volám k tobě, Bože; Pane, slyš můj hlas. Ať tvé ucho zpozorní k volání mé modlitby! Budeš-li přihlížet k vinám, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, aby trvala bázeň před tebou.

Doufám, Hospodine, doufá má duše v tvé slovo. U Hospodina je slitování, u něho je hojnost vykoupení;

on vykoupí Izraele ze všech jeho provinění.“ (Žl 130)

 

Pane, visíš na kříži a umíráš pro spásu celého světa. Všechny rány, kterými je pokryto Tvé tělo, způsobily naše hříchy. Nebyli to vojáci, kteří tě bičovali, korunovali trním a přibili Tvé ruce a nohy ke kříži… Ale byly to naše hříchy. Pane, Ty se ale za to na nás nehněváš, bolí Tě sice srdce, ale modlíš se ke svému Otci, aby nám odpustil.

Pane, když říkáš „Žízním!“, vojáci Ti dali napít octa. Ty jsi však nežíznil jen tělesně, žíznil jsi po lásce každého z nás. A stejně jako na samařskou ženu se i na nás obracíš s výzvou: „Dej mi napít.“ Pane, nauč nás, prosím, na tuto výzvu odpovídat.

 

K: Smiluj se nad námi, Ježíši.
L: Smiluj se nad námi.

 

 

XIII. zastavení - Ježíšovo tělo je sňato z kříže

K: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti.

L: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
 

„Co připomenu svému srdci, abych opět nabyl naděje: Hospodinova přízeň neskončila, nevyčerpal se jeho soucit, každého rána se obnovují, veliká je Jeho věrnost! „Můj podíl je Hospodin!“ říká má duše, „proto v něho doufám.“ (Nář 3, 21-24)

 

Pane, Tvé tělo je položeno do klína Tvé matky. Drží Tě se stejnou mírou žalu, s jakou mírou radosti Tě kdysi držela jako malé miminko. Stejně jako tehdy řekla andělovi: „Fiat – ať se mi stane“, i teď vkládá svou důvěru do Božích rukou.

Pane, nauč nás vkládat svou naději v Tebe. Věřit, že máš vše ve svých rukách a spoléhat se na Tebe ve svém životě.

K: Smiluj se nad námi, Ježíši.
L: Smiluj se nad námi.

 

 

XIV. zastavení - Ježíšovo tělo je položeno do hrobu

K: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti.

L: Neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
 

„Byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu.

Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu…

Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se tím, co zakusil. „Můj spravedlivý služebník získá spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.

Proto mu dám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.“ (Iz 53)

 

Pane, vypadá to, jako by to byl konec. Jako by to vše byla jen další poprava nějakého náboženského reformátora. Tví učedníci tě opustili - jeden Tě zradil, druhý třikrát zapřel a ostatní se rozutekli  již v Getsemanské zahradě. O Tvé tělo se postarali dva tajní učedníci – Josef z Arimatie a Nikodém; a několik žen. Jsi položen do hrobu, který ani není Tvůj. Tuto temnotu hrobu však prozařuje Tvé zmrtvýchvstání. Smrt nemá poslední slovo, je přemožena.

 

K: Smiluj se nad námi, Ježíši.
L: Smiluj se nad námi.

 

 

Závěr

Pane Ježíši, děkujeme Ti za Tvé utrpení a smrt. Děkujeme Ti, že nás miluješ takové, jací jsme a že jsi položil život za naše hříchy. Často si myslíme, že za Tebou můžeme přijít, až budeme spravedliví. Ale spravedlnost spočívá v tom, že uznáme, že jsme hříšníci a přijdeme k Tobě – takoví, jací jsme. Se svými nedokonalostmi a hříchy. Ty sice odsuzuješ hřích, ale miluješ hříšníka. Jde Ti o nás! Toužíš po naší lásce. Když k Tobě přicházíme se svými hříchy, ty nám odpouštíš a obmýváš nás prameny svého milosrdenství.

Pane, přitáhni nás na své srdce, abychom nasávali z Tvé lásky, učili se Tě milovat a dávali Ti v našich životech místo, které Ti patří – první místo. Nauč nás všechno dělat s láskou, aby na našich životech bylo vidět, komu patří naše srdce. 

 

Pane, mně chybějí slova, když na Tvou lásku pomyslím…

 

AMEN

(Vhodné je zazpívat píseň: Pane, mně chybějí slova)

 

 

Švábenice, 13. 4. 2019

Autor: Eliška Skácelová

Křížová cesta - autor Eliška Skácelová 2019.pdf