Milosrdenství se mísí do zla, aby jej proměnilo

Boží slávou je život člověka – říkal svatý Irenej v 2. století a toto tvrzení nepřestává znít v srdci církve. Otcova sláva je život jeho dětí. Pro otce neexistuje větší sláva než spatřit, jak se realizují jeho potomci; není větší uspokojení než vidět je, jak prospívají, rostou a rozvíjejí se. Dosvědčuje to první čtení, které jsme slyšeli. Ninive, velkoměsto řítící se vlastním přičiněním do zkázy, plod útisku a spouště, násilí a nespravedlnosti. Hlavní město mělo svoje dny sečteny, poněvadž násilí, které plodilo, už nebylo udržitelné. A tady vstupuje na scénu Hospodin, který pohnul srdcem Jonáše, na scénu vstupuje Otec, který vybízí a posílá svého posla. Jonáš je povolán přijmout poslání. Jdi - říká mu - protože „ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno“ (Jon 3,4). Jdi a pomoz jim pochopit, že takovýmto způsobem jednání, chování a organizování plodí jenom smrt a zkázu, utrpení a útlak. Ukaž jim, že nikdo nepřežije, ani král, ani poddaný, ani pole, ani dobytek. Jdi a oznam jim, že si tolik zvykli na pustošení, že přestali vnímat bolest. Jdi a řekni jim, že nespravedlnost se zmocnila jejich pohledu. Proto Jonáš odchází! Bůh jej posílá, aby vynesl na světlo, co se děje, posílá jej, aby probudil lid, který je opojen sám sebou.

Tento text nás staví před tajemství božského milosrdenství. Milosrdenství vždycky zahání špatnost a bere člověka naprosto vážně. Stále poukazuje na utišenou a umrtvenou dobrotu každého člověka. Nemá v úmyslu zdeptat, jak si nezřídka myslíme či přejeme my; milosrdenství se přibližuje každé situaci, aby ji zevnitř proměnilo. To je vlastní tajemství božského milosrdenství. Přibližuje se a vybízí k obrácení, vyzývá k pokání; ukazuje škodu, která vzniká na všech rovinách. Milosrdenství se vždycky mísí do zla, aby jej proměnilo. To je mystérium našeho Boha Otce, jenž posílá svého Syna, který se vmísil do zla, „stal se hříchem“, aby zlo proměnil. Toto je milosrdenství.

Král poslechl, obyvatelé města odpověděli a začali konat pokání. Boží milosrdenství vstoupilo do srdce, zjevilo a ukázalo, co bude naší jistotou a nadějí. Stále existuje možnost změny, máme čas na odpověď a proměnu, úpravu, změnu a konverzi toho, co nás jako lid vrhá do zkázy a co nás jako lidstvo pustoší. Milosrdenství nás povzbuzuje, abychom nazřeli přítomnost a měli důvěru v to, že se v každém srdci skrývá zdraví a dobrota. Boží milosrdenství je naší záštitou a silou.

Jonáš pomáhá spatřit, pomáhá vzít na vědomí. Jeho volání vzápětí nachází muže i ženy schopné litovat, schopné plakat. Oplakat nespravedlnost, oplakat pustošení, oplakat útisk. Slzy mohou otevřít cestu k proměně, slzy mohou obměkčit srdce, slzy mohou očistit pohled a pomoci spatřit spirálu hříchu, do níž často upadáme. Slzy dovedou dát vnímavost zatvrzelému a usínajícímu postoji k utrpení druhých. Slzy mohou vést ke zlomu, který nás otevírá konverzi. Tak tomu bylo u Petra, který po zapření Krista plakal a slzy mu otevřely srdce.

Kéž se mezi námi dnes toto slovo mocně rozezní; toto slovo je hlasem volajícím na poušti a zvoucím k obrácení. V tomto roce milosrdenství chci spolu s vámi na tomto místě prosit o božské milosrdenství, chci spolu s vámi prosit o dar slz, dar obrácení.

Tady v Ciudad Juárez jako i v jiných hraničních zónách se soustřeďují tisíce migrantů ze střední Ameriky i jiných zemí, nevyjímaje mnohé Mexičany, kteří se rovněž snaží přejít „na druhou stranu“. Přechod, cesta prostoupená strašnými nepravedlnostmi: zotročováním, únosy a vyhošťováním. Mnozí naši bratři jsou předmětem obchodování s lidstvím, obchodování s lidmi.

Nelze popírat humanitární krizi, která v posledních letech poznamenala migraci tisíců lidí, ve vlaku, na dálnici či pěšky, stovky kilometrů dlouhým pochodem přes hory, pouště a nehostinné cesty. Tato lidská tragédie, kterou představuje nucená migrace, je dnes globální fenomén. Tuto krizi, kterou lze měřit čísly, my chceme měřit jmény, příběhy, rodinami. Jsou to bratři a sestry, kteří odcházejí hnáni chudobou a násilím, narkoobchodem a organizovaným zločinem. Vzhledem k četným zákonným mezerám se rozprostírá síť, která pohlcuje a deptá stále více těch, kteří jsou v nouzi. Trpí nejenom chudobou, nýbrž také všemi těmito formami násilí. Mezi mladými lidmi, považovanými za maso na porážku, se radikalizuje nespravedlnost, jsou pronásledováni a je jim vyhrožováno, když se pokoušejí vymanit se ze spirály násilí a pekla drog. A co říci o mnoha ženách, kterým byl ukraden život?

Prosme našeho Boha o dar obrácení, dar slz; prosme Jej, abychom jako obyvatelé Ninive otevřeli srdce Jeho výzvám v trpící tváři tolika mužů a žen. Už nikdy smrt a vykořisťování! Stále je čas na změnu, stále existuje východisko a příležitost, stále je čas prosit o Otcovo milosrdenství.

Jako tomu bylo v dobách Jonáše, sázíme i dnes na obrácení; existují znamení, která se stávají světlem na cestě a zvěstují spásu. Vím o práci mnoha organizací občanské společnosti ve prospěch práv migrantů. Vím také o usilovné práci mnoha řeholních sester, řeholníků, kněží a laiků, kteří se věnují doprovázení a obraně života, pomáhají v první linii a nezřídka riskují svůj vlastní. Svým životem jsou proroky milosrdenství, jsou chápajícím srdcem a doprovázejícími nohami církve, která otevírá svoji náruč a skýtá oporu.

Je čas obrácení, je čas spásy, je čas milosrdenství. Proto říkejme spolu s utrpením tolika tváří: „smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. Úplně ze mě smyj mou vinu a očisť mě od mého hříchu“ (Žl50/51, 1-4).

Nyní bych odtud rád pozdravil také naše drahé bratry a sestry, kteří nás sledují z druhé strany hranice. Zvláště ty, kteří se shromáždili na stadionu Univerzity El Paso, známého jako Sun Bowl spolu se svým biskupem mons. Mark Seitzem. Za pomoci technologií se můžeme společně modlit, zpívat a slavit milosrdnou lásku, kterou nám dává Pán a žádná hranice nám nemůže bránit, abychom ji sdíleli. Děkuji, bratři a sestry z El Paso, protože nám dáváte pocítit, že jsme jedna rodina a jedno křesťanské společenství.